Jen náhradnice?

Anotace: 1 část-trochu delší

„Zdarec“pozdravím svého nejlepšího kamaráda Marka, který na mě už netrpělivě čeká na hřišti, kde je největší klid a široko daleko žádná duše, takže se tu dá příjemně i popovídat.
„Ahoj“odpoví mi a přidá i úsměv. Hned šáhne do kapsy, vyloví cigarety a já tuším, že tohle nebude krátké povídaní, ale přímo obrovské. Přijmu nabízenou cigaretu, kterou si hned zapálím, naštěstí u sebe zapalovač nosím, tudíž ušetřím Markovi práci se zápalkami a jen co si zapálím já, mu ho také hodím.
„Tak povídej,“vyzvu ho „co se stalo tentokrát?“
„Jak víš, že se něco stalo?“zeptá se nechápavě a já mu ráda vysvětlím.
„Pokaždé, když mi podáš cigaretu, tuším, že se něco děje, a když se tváříš takhle, jak teď. Tak šup s tím ven.“
„Menší problémi s Hankou“vysvětlí a podívá se na mě „včera jsem ji načapal s nějakým klukem, sice mi tvrdila, že je to její bratranec, ale ten kluk se na ni díval jinak než bratranec!“
„Aha, ale třeba to opravdu byl její bratranec, blbě sis to vyložil“snažím se ho uklidnit, že ho jeho milá nepodvádí, ale on si nedá říct.
„Marku, promiň, ale já se musím učit na prověrku, přece jen jsem přijela domů, abych se tu trochu podívala na učení. Zítra si na tebe čas udělám jestli chceš“ mrknu na něj a mu nezbyde nic jiného než souhlasit. Doprovodí mě domů, kde semnou ještě pár minutek kecá a pak se odebere za Hankou, která bydlí naproti nás.
„Jdeš se učit?“zeptá se mě mamka, kterou přistihnu v kuchyni jak si vaří kávu.
„Ne, jdu si hrát“odseknu ji a zavřu za sebou od pokoje dveře, abych se opravdu mohla v klidu něco naučit.
Pojď ven. Přijde mi smska od moji nejlepší kamarádky Terezy, která se asi učit nemusí a tak shání někoho, kde s ní ven půjde. Bohužel to padlo na mě, takže v tom nebude jen něco, ale jak ji znám, tak nějaký rodinný problém, trápení s její láskou nebo se školou.
Dej mi pár minut, za chvilku na hřišti. Odešlu ji zpáteční. Zavolám na mamku, že se zamykám, tak ať mě neruší, že se učím. Otevřu si pěkně okno, které vede do ulice a šup, už jsem venku. Takhle jsem utíkala jako malá pořád, když jsem měla domácí vězení. Mám štěstí, protože náš byt je v přízemí, tak skákání je jednoduché, ale horší je se tam někdy dostat, tedy hlavně v zimě.
„Zdarec krásno“pozdraví mě kámoška, která sedí na tribuně a nedočkavě na mě čeká.
„Ahoj, co se děje?“zeptám se a posadím se vedle ní.
„Chtěla jsem tě vidět. Hele Katko, normálně já jsem zbouchnutá“
„Cože?!“zděsím se a vykulím na ni oči.
„Sranda prosím tě, copak si myslíš, že jsem tak pitomá?“
„Ty jsi fakt blbá. Tak co se děje?“ zeptám se znovu.
„Nic, Katko, pojď semnou na tu diskotéku“prosí mě a já jen obrátím oči v sloup.
„je zítra a víš, kde budu? Na cestě do bytečku!“
„Jo no. Hele co ten tvůj borec?“
„Co je s ním?“nechápu její otázku. Jasně s Kubou spolu stále chodíme, i když už to není jak na začátku, a ke všemu si už moc nerozumíme, ale tak snad to všechno dopadne dobře.
„Nic, jak vám to jde? Ještě jste se nerozešli po tom všem?“
„Ne, ještě spolu chodíme. Sice myslím, že se to blíží ke konci, ale třeba se stane zázrak, co ty víš“ odpovím a dál se na téma Kuba nebavíme. Strávím tam s ní dobrou hodinku, kterou jsem mohla věnovat učení.
Nejsem žádná šprtka, ale tento rok dělám maturitu a tak se chci učit, abych ji udělala. Je teprve září, to se škola rozjíždí, ale jak říkal taťka, tak se musím vždy chytit na začátku, abych pak nemusela dohánět všechno pozdě.
Můj taťka pro mě znamenal hodně, bylo mu teprve 40 let, když nepřežil autonehodu, kterou zavinil opilí řidič. Nikdy ho nenašli a tak nehoda zůstala nedořešená a pachatel nikdy nebyl dopaden, natož potrestán.
„Jak jde pajda?“ obrátím list od diskotéky, kterou stále probíráme. Nebo lépe řečeno, ona ji probírá. Terča je na pedagogické škole, kam ji dohnala její milující matinka, ale jak se zdá jí se tam líbí a je dokonce spokojená. Právě také doděláme 4 ročník a čeká ji maturita, tak jako mě. Ale ona místo aby se učila, lítá každý víkend na diskotéky, a pak mi stále píše s kým pařila a takový věci, jako by mi chtěla naznačit, že se má líp než já.
„Jo jde to, ale už se těším až ji dokončím.“sdělí mi. Najednou uslyším vyzváněcí tón na svém mobilu. Podívám se na displej a rychle hovor přijmu. Volajícím je Kuba.
„Ahoj miláčku, kde jsi?“zeptá se mě mile až se musím usmát.
„Doma, tedy teď s kámošku na hřišti, kecáme víš jak. Dlouho jsem tu právě nebyla. Potřebuješ něco?“
„Vidět tě“sdělí mi. Že by se všechno vracelo do starých kolejí?, napadne mě hned, jen co tohle vysloví.
„Uvidíš zítra. Přiveze mě mamka kolem jedné a kámošky přijdou večer, tak přijdi“pozvu ho k sobě a mu se to hned zalíbí.
„Dobře, tak kolem druhé budu u tebe. Ahoj“rozloučí se semnou a já udiveně skovám mobil zpátky do kapsy.
„Co se stalo?“chce hned vědět Terča, která se na mě vyděšeně dívá.
„Právě, že nic. Vypadá to, že všechno je na dobré cestě“ vysvětlím a už mě vyruší další hovor, který ovšem není od nikoho jiného než od mé sestřičky.
„Co je?“zeptám se jakmile hovor přijmu.
„Mamka“Tohle mi stačí. Rychle ukončím hovor, vysvětlím Terči co a jak je a rozběhnu se domů. Okna zůstalo otevřené, tak rychle vyšplhám do pokoje a zasednu k učení.
„Kati?“ozve se mamky hned jen co dosednu na židli.
„Co se děje?“ zeptám se udýchaně a modlím se, aby to nebylo poznat.
„Za chvilku bude večeře.“ Panebože, já se ženu jak blbec, aby mi jen řekla, že bude večeře? Odemknu dveře a pustím do pokoje malého špunta, kterému je sotva 6 let, ale je chytrá, to se musí uznat. Karolínka, nese jméno moje sestřička, která je mi vším. Všechny holky od nás ze třídy, které mají mladšího sourozence, stále nadávají a já jsem snad jediná, která na svou sestru nenadává a jen chválí.
„Díky,“poděkuji té malé, která jen kývne hlavou a jde k sobě do pokoje, kde má rozdělanou nějakou práci, jak mi ráno sdělila.
„Holky! Večeře“ozve se mámin hlas, po další hodince, kterou každá strávíme u sebe v pokoji, já učením a ona? To bych taky ráda věděla..
Po večeři, dky do sebe naházím omeletu, si sednu na pc a píšu si s kámoškami ze školy, které mají plnou hlavu starostí s písemkou, kamarádkami ze základky, s kterýma udržuji stálý kontakt, sice jen před icq, e-maili, ale píšeme si, s Markem, který mě stále baví vtipy, které nachází různě na internetě, a já ani nestíhám odepisovat!
„Katy? Pojď mi pomoct s nádobím“požádá mě mamka, které se opravdu nádobí za celý den nahromadilo. Všem napíšu moment a vydám se na pomoc mamce, která je chudina za celý den pěkně vyřízená, tak ji pošlu spát a sama nádobí naskládám do myčky.

„Katy!“vzbudí mě křikem Karolínka, která mi ještě ke všemu skočí rovnou do postele a to na nohy.
„Co se děje?“zeptám se naprosto zmateně. Po ránu je každý zmatený, ke všemu, když mu do postele skočí sestra, je zmatenější ještě víc!
„Vstávej, je snídaně“odpoví mi milým hláskem a usměje se na mě. Mám co dělat, abych ji nezaškrtila!!
„Fajn,“řeknu jen a už lezu postele. Obleču si župan, který mám hozený přes židli a jdu s Kájou do kuchyně, kde začnu snídat. Je s bídou 9 hodin a já jsem vzhůru? Panebože, každou neděli v 9 hodin vstávat? Příště sem snad ani nepřijedu!!
„Jdu se rozloučit“řeknu mamce v 11 hodin, kdy už mám sbaleno a jsem nachystána do školy, a psychicky do bytu.
„Čau Tery já zase letím, za týden jo?“mrknu na ni
„Jasně. Tak se měj ahoj“obejme mě a já už zase rychle odejdu, protože jsem si všimla její máminy, jak stála za dveřmi. Určitě čekala na chvilku, kdy mi vynadá, že se její dcera neučí kvůli mně.
Rozloučení je docela rychlé. Jen s Terčou a jinak s nikým. Marek bydlí v druhé vesnici, ale my se loučit nepotřebujeme, protože si stále píšeme po icq, a on se občas zastaví, tak s ním se vydivám.
Rozloučení s Karolínkou, je dlouhé, bolestivé, hlavně tedy pro ni, pro kterou jsem vší a ona pro mě.
„Přijedu v pátek“slíbím ji, když stojíme před bytem, kde bydlím ještě se svými 2 kamarádky ze školy.
„Dobře, ale brzy“ řekne a já tedy přikývnu, že brzy. Obejme mě, nebo spíš se přitiskne jako klíště a kdyby tu nebyla mamka, nevím zda by mě pustila. Mamce mě také obejme, loučení u nás dvou je rychlé. Obejmutí a zamávání z okna, když se vzdalují, to je všechno, jinak nic.
Odemknu si klíči dveře od našeho bytečku, který je prázdný. Ani Mirka, která přijede večer, ani Daniela, která přijede s ní, tu nejsou, takže mám celý byt pro sebe. Oprané prádlo, které mi mamka oprala přes víkend + nějaké nové, které jsem si přivezla, naskládám do skříně, baštu, kterou mi mamka sebou povinně nabalila hodím do ledničky, kterou tenhle byt má a dám si rychlou sprchu, než přijde Kuba.
Od sprchy mě vyruší zvonek, který ohlašuje něčí příchod. Holky to určitě nejsou, mají klíče, že by přišel tak brzy Kuba? To se mi nezdá…
„Dobrý den.“pozdravím se s domovnici, která mě mile překvapí. Jelikož jsem jen v ručníku, který mám ovázaný kolem těla, není mi moc příjemně.
„Dobrý den, jen jsem vám chtěla říct, že dneska nepoteče voda, tak ať ani do té sprchy nelezete, ale neboj te, zítra by to měli být v pořádku“ujistí mě a s tímhle i odejde. Zavřu za ní naštvaně dveře a tak se místo sprchy obléknu, pustím si nějaké cd, které tu s holkama máme a posadím se na postel, kde čekám na ten správný zvonek.
Dočkám se ho o půl druhé, kdy mi dohraje poslední písnička a já jen doufám, že je t Kuba, aby mi zlepšil náladu, které je po návštěvě domovnice, kdy mi oznámila, že neteče voda, mizerná.
„Ahoj zlatíčko“pozdraví mě Kuba a přihodí k němu i polibek.
„Ahoj“odpovím mu na pozdrav a pustím ho do bytečku. Uvaříme si společně kávu, při které si krásně popovídáme, o všem možném a pak když nás přestane bavit, skončíme mě v posteli, kde se milujeme o sto šest.
„Víš jak jsi mi chyběla?“zeptá se mě, když se nade mě nahne a oddělá vlasy, které mi spadli do obličeje.
„nevím, hodně?“dávám
„Ne, ještě víc“ujistí mě a já ho v tu chvíli nepoznávám. Je úplně jiný, než před týdnem, kdy jsme se viděli naposledy. Minule byl stále naštvaný, jako by nervózní, pomalu mi nedal ani pusu, a teď? Jiný, jako by s ním někdo něco udělal přes týden.
„Co se s tebou stalo?“zeptám se nahlas právě na to, o čem jsem přemýšlela.
„Nic, co by?“nechápe vůbec moji otázku a dál to už neprobíráme. Kolem 4 hodiny se rychle oblečeme a uklidíme v bytě, aby moje spolubydlící nepoznali co se tu stalo a zapneme si na notebooku film, který sledujeme na mé posteli.
„Ahoj!!“ozve se z chodbičky hlas jedné z mé kamarádky a pak ucítím sladkou vůni voňavky, takže to přišla Daniela. Kdyby přišla Mirka, tak bych to poznala tak, že bude dělat hluk, ale Danča má krásně sladké voňavky.
„Ahoj!“ přivítám ji obejmutím, jen co se objevím v chodbičce.
„Jak sis užila víkend?“ chce hned vědět a už začne vybalovat jídlo, co také dovezla z víkendu u rodičů.
„Jo, tak že jsem se učila na písemku.“objasním svůj víkend doma „hele Dani, je tu Kuba“ pošeptám ji, aby neřekla nic, čeho bych já pak litovala a ona určitě taky. Přikývne, že rozumí a dál mi začne vykládat jak si užila ona víkend, který propařila na diskotéce, vyspala se s tím a s tím, a to už se k nám přidá i Kuba, takže se teď smějeme třikrát tolik a užijeme si spolu další hodinku, než dorazí Mirka.
„Ahoj krásky.“pozdraví nás dvě, natož si všimne Kuby „Zdarec Kuby, co ty tu děláš?“
„Ahoj, sedím“vysvětlí jen. Jo Kuba se zná s Mirkou, protože jsou to sourozenci, vlastně jsem se s Kubou seznámila díky ní, když pro ni jednou přijel, nějak jsme se spolu začali bavit, párkrát mě pozval na rande a už spolu chodíme skoro rok.
„Jak jste si holky užili víkend? Doufám, že jste se taky učili, jak já?“ chce hned vědět a projde kolem nás do svého pokojíčku, kde jen hodí tašku, vysvlékne bundu a vrátí se k nám.
„Jo, já jsem se učila, ale tady naše bárbí ne“odpovím i ze Danču, která pije kávu a povídá si s Kubou.
„hele brácha, shání tě otec, měl bys jít“ vzpomene si Mirka
„nevíš co chce?“ zeptá se Kuba naštvaně a jeho sestra jen pokrčí rameny. Rozloučíme se polibkem, a vyprovodím ho až dolů, kde mě opět políbí a vydá se domů, za svým tátou, který ho určitě nutně potřebuje. Má štěstí, že má nějakého otce, napadne mě, natož se vrátím do bytečku, kde se rozebírá další kolo víkendu u Danči. U toho být nemusím atak se radši zavřu do pokoje ,kde si ještě zopáknu angličtinu, abych něco věděla a večer, když holky přijdou s nápadem uvařit si punč, a zkouknout nějaký film, nejsem vůbec proti. Pustíme si komedii, kterou jsme viděli snad stokrát, ale stejně se při ní smějeme, jako bychom ji viděli poprvé.
„Holky dobrou noc, balím to, klidně se dívej te dál. Dobrou“popřeju jim, když to v půl 10 vzdám a zalehnu do své postýlky, kde jsem tuhá hned, co zavřu oči.

„Holčiny, vstávej te!“probudím své spolubydlící v půl 7, kdy ty dvě stále spí, a nevypadají, že by se jim vstávat chtělo.
„Ranní ptáček“pronese Mirka mou přezdívku, a drcne do Danči, která se hned probudí. Ta přezdívka se na mě opravdu hodí. Víkendy bych nejraději prospala, ale jakmile se jde do školy, jsem vzhůru opravdu brzy, takže holky nemusí mít strach, že zaspí, když zapomenout natáhnou budíka.
Ty dvě se rychle obléknout, naházíme do sebe snídani, kterou jsem přichystala a vyrazíme stříc novému týdnu školy, na který máme slíbeno plno písemek, takže nevím, jestli budu dělat celý týden něco jiného, než se učit, učit a opět učit.
„Dobrý den“pozdraví nás učitelka, která příjde se zvoněním do třídy. Rychle na lavici naházím věci na hodinu a dělám pilně připravenou žákyni, která se nemohla dočkat, až opět usedne do lavice. Podívám se po dalších holkách, které vypadají přesně jako já, tedy unavené, nenaučené do její hodiny a hlavně se všem chtělo vstávat tak brzy, když víkend beztak všichni propařili, jako Danča, která sotva stojí na nohou.
„Vidím, že se všichni pilně učili, takže kdo my řekne něco s látky, kterou jsme probírali?“ chce hned vědět a jen co větu dořekla, všichni se začali krčit za lavicí, která je bohužel nesková. „Slečno Barevná, pojďte vy“ vyzve Danču, která se začne tvářit, jako bůh pomsty. Nesnáším, když nám naše učitelka vyká, všichni učitelé tykají, ale ona je výjimka. Tohle je jediná učitelka, která vyká a všechny to přivádí málem do blázince..
„Copak my hezkého povíte?“zeptá se mé drahé kamarádky, která nemá ponětí, která bije a proto jen pokrčí rameny. Slečna Kuřátková, tak se jmenuje, vidí, že se s ní vůbec nic nedozví, a proto ji posadí raději s nedostatečnou, než ji chuděrku tady trápit a udělat ji trapas, že opět nic neumí, což opravdu u ní není velká novinka. Danča se učí většinou jen, když jde do tuhého, a to pak má co dělat, protože nic nestíhá, má blbou náladu a ke všemu je naštvaná na nás, že ji nechceme pomoct
Druhou hodinu píšeme písemku z angličtiny, která, podle mého dopadne i možná dobře, tedy mám s ní dobrý pocit, i když u mě dobrý pocit znamená, že to stejně dopadne špatně. Vím to z předešlých situací. Jednou jsem měla dobrý pocit z písemky z českého jazyka a najednou jsem uviděla na papíře dostatečná a to mě málem museli skřísit.
Třetí a čtvrtá hodinka je v klidu. Máme tělocvik a já necvičím. Vlastně bych měla cvičit, ale s holkama jsme stihli o přestávce napodobit podpis jednoho rodiče, a takže mezitím co všichni skáčou přes kozu, ještě, že jsem to udělala s nimi tohle nemám ráda, my si povídáme, ale pokaždé když se na nás podívá učitel, strašně nás bolí hlava, občas si odskočím na záchod, kde jsem trochu díl, aby to vypadlo, že mi je zle, ale jinak je všechno fajn. Ted dokud mi nepřijde smska.
Ahoj, promiň, že ruším, ale jsi jediná na koho se můžu obrátit. Rozešli jsme se dneska, zjistil jsem, že to nebyl její bratranec, viděl jsem je, jak se líbají..
Marek, chudák, musel takhle naletět holce, kterou opravdu miloval a vypadal s ní velice šťastný, co vypadal, byl!!
Počkej, za týden jsem u tebe. Probereme to odešlu mu rychlou odpověď, ale on mě převeze s tím, že nemusí čekat do konce týdne, ale, že je tady pracovně, takže se za mnou zastaví.
Ok, kolem 2 doma. Odpovím mu, a další smska mi nepřijde, ale stále na to musím myslet. Pátá hodinka ubíhá pomalu, máme dějepis a opět naši, takže posloucháme stále její vykání, které nám leze na nervy.
„Paní učitelko? Nemohla by jste nám tykat?“zeptá se ji Zuzka a celá třída užasne. Kde se to v ní vzalo? Zuzka je tichá, neříká nic a najednou?
„Ne nemohla slečno Konečná. Vy by jste mi pak také tykali“vysvětlí důvod a my jen co zazvoní na přestávku a učitelka odejde, okamžitě vybuchneme smíchy a máme co dělat, abychom přestali do další hodiny.
„Teda holky, já z vás nemůžu“ řeknu celá rozesmátá, když opouštíme školičku.
„Jo, to my ze sebe taky ne“přikývnou obě dvě a mě hned úsměv ztuhne. Kousek od školy stojí totiž Marek, jako hromádka neštěstí, se na mě dívá, nebo našim směrem.
„Hele holky, já si něco musím zařídit jo?“vysvětlím a už se rozběhnu k Markovi, kterého rovnou obejmu.
„Jak ti je?“zeptám se ho, když se vydáme směrem k nám do bytečku. Nemám strach, že bych tam našla holky, šli ještě nakupovat, takže budeme mít času dost.
„Hrozně“přizná se mi a já se mu nedivím. Zjistit, že holka, kterou miluje ho podvádí..?
„Uvařím ti kávu, ty dvě šli nakupovat, takže to bude nadlouho“ ujistím ho, že v bytě bude klid a oběma uvařím kávu a Marek spustí:
„Šel jsem pro ni domů, kde mi její matka řekla, že je dávno venku prý se svým přítelem, tak jsem se zeptal, kam šli, bylo mi jasné, že jsou na hřišti tak jsem se tam vydal no a nachytal jsem ji tam s jejím bratrancem, jak mi tvrdila“ vysvětlí co a jak se seběhlo.
„To je mi líto, ale neboj se najde se jiná, která se k tobě takhle chovat nebude. Hanka brzy přijde na to, jakou udělala chybu a poleze za tebou“ snažím se ho uklidnit
„Jo, a já ji pošlu za bratrancem“zasměje se hned. Náladu mu zvednou ještě mé dvě spolubydlící, které šli nakupovat.
„Myslela jsem, že dotáhneme hadry a ne dělobuchy!“ zasměju se, když začnou vytahovat svůj nákup z tašek.
„Jo to my taky“ujistí mě, ale to už se musíme všichni smát. Kdo to kdy viděl, že se dělobuchy kupují v září, kdy není ani sníh, a ne v prosinci, kdy je na to pravý čas.
Celý týden co jsme měl slíbené písemky se jen s holkama šrotíme, div nemám čas ani na Kubu, ani na Marka, který je z rozchodu velice mimo. Mirka, která se učí také Kubu stále uklidňuje, že se učím, tudíž mě přestane otravovat třetí den, ale Marka, kterého je mi vyloženě líto, odmítnou nemůžu, takže si ve čtvrtek udělám odpoledne čas a už oba sedíme v kavárně, kde si objednáme kávu a povídáme si.
„Co Hanka? Stále za tebou nepřilezla?“zeptám se, ale tuším odpověď.
„Ne, včera jsme se potkali, ale ona dělala, že mě nezná“oznámí mi ignoraci jeho bývalé a to mi stačí. O Hanka jsem si vždycky myslela to dobré, ale teď mě přesvědčila, že je jiná. Jak mohla podvést tak skvělého kluka, jako je Marek? Já bych ho například brala všemi deseti!, ale né, ona si toho vůbec neváží!!
„Kašli na ni, najdi si jinou“zopakuji mu větu, kterou ode mě už jednou slyšel, ale ráda mu ji zopakuji znovu, jelikož na to asi dlabe.
„Jo, už mám“ převeze mě tentokrát
„Ale koho?“
„Tebe!“vykřikne radostně a má div nezaskočí káva.
„Co? To si děláš srandu ne?“ podivím se, ale on to myslí vážně!!!
„Budeš mi dělat přítelkyni, třeba Hanka dostane rozum a vrátí se ke mně“ vysvětlí mi svůj plán, do kterého mě zasvětil.
„Zapomeň drahý brachu“zašklebím se na něj
„Katko, jen na víkend, Kuba se to nedozví..“prosí mě přímo neúprosně „jen víkendy, v týdnu o mě nebudeš vědět“
„Rozmyslím si to“slíbím mu a dál se o tom nebavíme, ale opět začneme, když mě doprovází do bytu.
„Katko, prosím moc“člověk by řekl, že když je člověku 22 let přestane blbnout, ale jde vidět, že tomu tak není.
„Marku říkala jsem ti, že si to rozmyslím“ stále opakuji stejnou větu, jakou slyšel už v kavárně, kam mě zatáhl.
„No dobře“řekne až zklamaně a s touhle odpovědí i odejde k autu, které ho zaveze rovnou domů.
„To myslí vážně?!“zděsí se Mirka, když jim povím, co po mě Marek chce.
„Jo, vypadá to tak“přikývnu. Zatímco Mirka se děsí, Danči se to líbí a dokonce se k přemlouvání přidá i ona sama!!
„Přece mu chceš pomoct ne?“mrkne na mě a já si její větu musím vzít k srdci. Ano, Marek je můj nej. kamarád a já bych udělala všechno pro to, aby byl šťastný.
Fajn, beru to, ale jen, že jsi to ty. Víkendy, přes týden o tobě nevím. Odešlu mu kolem půlnoci smsku. Rozmýšlela jsem si to a může to být i zábava…
Jsi zlato, dík. Zní jeho skromná odpověď a já už konečně usnu. Díky jeho rozhovoru a jeho plánu, do kterého mě zatáhl jsem nemohla usnout, ale teď už jo.

Ráno, které je pro mě charakterické, že brzo vstávám, si pěkně pospím a semnou celý byt, který se probere až po 8 hodině!!
„Ježiši holky vstávejte!! Je 8 hodin!“prokřičí Mirka celý byt a v tu chvílí mám po krásném snu a už lítám po bytu, sháním oblečení, knížky, a když konečně vypadneme z paneláku je půl 9! Cestu do školy vezmeme během, takže doběhneme do třídy upocené. Taková ranní rozcvička dá člověku fakt zabrat, ale už nikdy více!
„Paní ředitelko, my jsme zaspali“vysvětlí Mirka celá udýchaná. Ředitelka jen mávne rukou a my to pochopíme tak, že si máme sednout a my ji rádi poslechneme.
„Ty jo holky, já nevěděla, že máme ředitelku“směje se o přestávce Danča, která nemůže vůbec přestat.
„Bože holky, vy jste prdly“řekne Zuzka, která celou naši debatu slyšela.
„My víme“odpovím ji a přesuneme se do učebny češtiny, která je pro nás hodina utrpení, jelikož máme naši třídní.
„Slečno Oplocká co kdyby jste mi něco hezkého řekla?“zeptá se mě učitelka a v tu chvílí ji mám sto chutí zaškrtit!!
„Nemohli bychom počkat s tím zkoušením na zítra?“zašeptám tak, že mě jde slyšet až u ní
„Že jste to vy, dobře ale zítra už určitě!“řekne rozkazem a já přikývnu, že tomu všemu rozumím. Holky nestačí zírat, jak jsem si ukecala zkoušení na zítra. Naštěstí si naše paní učitelka nevzpomněla, že spolu zítra hodinu nemáme!!
„Teda jsi dobrá“ pochválí mě holky o přestávce.
„Konečně konec“ řekneme si s holkama konečně v půl jedné, kdy nám končí vyučování a my se vydáme domů!!
„Zítra je pohoda holky“pronesu, když se podívám na rozvrh.
„No jen aby“odpoví a má vlastně pravdu, Jen aby.

„Holky, jedeme domů!“vykřikne Danča, se kterou mám společnou cestu do Olomouce, ona jede dál a já vystupuji.
„Tak se měj pozdravuj Kubu prosím tě a uží si víkend“ popřeju Mirce, která zůstává tu, jen pojede na druhou stranu města a je doma, se má. My které pocházíme kousek dál, musíme jet autobusem nebo vlakem, abychom se dostali domů.
„Teda ani nevíš, jak jsem ráda, že je další týden za mnou“poví mi v autobuse, do kterého nastoupíme, hned po škole
„Ani mi nemluv, já taky“souhlasím s ní a zbytek cesty mluvíme jen o škole, maturitě a dalším životě, který nás čeká po ní, ale to nikdo neví, je možnost jen hádat, co bude, ale nikdo nám nepoví co nás opravdu čeká.
„Ahoj mami“pozdravím mamku, jakmile ji uvidím na zastávce, kam pro mě jezdí každý pátek.
„Kde je Kája?“zeptám se, když ji nikde nespatřím. Většinou jezdí s mamkou, ale teď asi měla na práci něco jiného no.
„Spí dneska u kamarádky, zrovna teď jsem ji tam vezla. U Báry, přece už u nás taky jednou spala víš?“ zeptá se mě a pomůže si s jednou taškou, ve které jsou věci na oprání.
„Jo myslím, že vím.“ Sednu si na spolujes covo místo nechám mamku ať řídí.
„Kači já jdu dneska večer ven, tak se nějak zabav“ sdělí mi v autě jen tak mezi řečí.
„Kam ven?“nechápu a ona mi to nějak nechce vysvětlit.
„Prostě ven.“odpoví jen a dál se o tom nebavíme. Opravdu by mě zajímalo kam, nebo s kým jde, proč se tak vyparádila, namalovala, protože malovat jsem ji neviděla dlouho!
„Měj se ahoj“rozloučí se semnou křikem ode dveří. Nenápadně se podívám z okna, kde vidím, jak nastupuje do auta s nějakým chlapem!! Mami? Ty máš chlapa?
Co děláš? Nechceš se stavit? Pošlu smsku Markovi, který mi hned záhy odpoví, že se nudí tak ať ho čekám za pět minut. Schválně stopnu mu to, pomyslím si hned. 4 minuty, 5 minut, ha, není tu za 5 minut! Najednou se ozve zvonek. Sakra!
„Ahoj, copak nudíš se?“chce hned vědět jen co ho pustím do bytu.
„Ahoj ani nevíš jak. Ségra spí u kámošky, mamina si někam vyrazila a mě tu nechali. Neměl jsi jiný plán?“zeptám se pro jistotu hned.
„Vůbec ne. Jsem rád, že jsi mi napsala.“usměje se na mě hned.
„Rozděláme si víno? Jaký chceš bílý nebo červený?“nabídnu mu hned, jen co objevím vína ve skříni, kam je mamka skovává.
„Bílý spíše“odpoví a už se ujme otvírání, protože já to neumím. Podám dvě skleničky, které postavím na stůl v obýváku a čekám až Marek přijde s vínem, které hned rozlije.
„Tak na co?“zeptám se, když je na čase si přiťuknout
„Na vás a ať uděláš maturitu“řekne hned a na to si připiji ráda, teda spíš jen na první část.
Když se nám konečně podaří vypít celou flašku, kdy opravdu mám dobrou náladu, smějeme se stále dokola a nemůžeme vůbec přestat. Na to, že je jedna hodina v noci a mamka stále nikde náramně si to užíváme!
„Marku co budeme dělat?“zeptám se celá rozesmátá. Sedíme na jedné sedačce, blízko sebe a já vůbec nemám ponětí, jak se to stalo?!
„Mám nápad, ale musíš zavřít oči“poradí mi a já je teda zavřu, vůbec netuším co tím myslí. Bohužel to ucítím. Ucítím jeho rty na svých. Tak tenhle nápad myslel.K jeho nápadu se přidám i já, takže se vůbec nedivím, když to zajde tak daleko, že mi začne vysvlékat triko a pokládat na sedačku! Sakra, do čeho jsem se to zapletla?! To se nemělo stát!, fungují mi smysli naplno, ale moje srdce, tělo i duše dělá úplný opak!!