Minulost a vzpomínky

Anotace: Láska je nepředvídatelná. V jednu chvíli jste šťastní, pak máte pocit že vám pukne srdce. A když se jednou ohlédnete zpátky, je vše jinak...

Stála jsem na dešti, všude okolo chodila spousta lidí. Já si jich nevšímala. Vnímala jsem jen svého krásného prince. Stál proti mně a díval se mi do očí. Byli jsme oba smáčení až na kost, ale nám to nevadilo. Ze snění mě vytrhl až dav, který se k nám blížil a já otočila hlavu. V tom mě jemně chytil za bradu a přitáhl si mě k polibku. Zavřela jsem oči a nechala se unášet chutí jeho rtů a vůní jeho kůže. Přitáhl si mne blíž a hladil mne prsty po páteři až se mi podlamovala kolena…
A v tu chvíli jsem se přenesla jinam. Do prostředí mně i jemu tak známém. Zase kolem nás chodily davy lidí a my je opět nevnímaly. Zadívala jsem se do jeho krásných očí, těch nádherně modrých studánek, které říkali vše o čem jsem snila. Pohladila jsem ho po tváři. Tak trochu škrábal a on se usmál…
Vše bylo rázem pryč. Nádherné vzpomínky se mi promítaly před očima. A já neviděla jeho modré oči, jeho krásný plachý úsměv a jeho zlaté vlasy, ty, které mě tak imponovaly. Už jsem neviděla tu jiskru v jeho oku, tu lásku a něhu. Začal se mi zamlžovat zrak, to se vydraly na povrch slzy smutku a bolesti. Bolesti, že jsem ztratila to, co jsem milovala, to, na čem mi záleželo.
Najednou zmizela i tahle scéna. Sedím na lavičce v parku, slunce pálí a já slastně vystavuji tvář jeho paprskům. Mám sluchátka na uších a hraje moje oblíbená písnička. Slastně přivírám víčka a přestávám vnímat okolí. A najednou mám zvláštní pocit. Jako by mě někdo pozoroval. Otevřu neochotně oči a rozhlédnu se. Vidím dětské hřiště a chlapečka, který běží ke své matce. Starší pár jde po cestě a venčí svého psa. Je to nějaký chundelatý obr. Usměji se. A pak konečně stočím pohled na to správné místo. Vidím opět ty oči, modré studánky, hluboké a zároveň trochu tajemné. Přejedu pohledem po té záplavě blond vlasů, slunce z nich dělá zlatou svatozář… Kdosi mě pohladí po zádech a já se musím od něho odtrhnout a otočit se.
„Miláčku, tady jsi.“ Usměji se.
„To víš, tady je krásně. Nemohla jsem odolat se tu neposadit a nepokochat se tou krásou.“
Příchozí mě políbí a sedne si vedle mne. Obejme mne kolem ramen a já se celá schovám v jeho velké náruči. Je mi krásně. A to je naposled co jsem viděla ty oči, jak se na mne dívali. Pohlédnu na svého společníka a v tu chvíli přestávám vnímat okolní svět.
Vím že mě můj muž miluje a že vše ostatní už je jen minulost a vzpomínky.