Odcházím do nebe

Anotace: Někdy člověku všechno dochází až příliš pozdě..

Začala jsem milovat, začala jsme žít jen pro něj.. každý den spolu, pořád v objetí. Kamarádky mi záviděli, že mám takového kluka, že mě tak moc miluje.. milovala jsem ho taky a miluju pořád…jen nevím jak dlouho ještě… minutu, dvě….možná tři?
Nevím opravdu nevím jak dlouho u této silnice vydržím jen stát… mám chuť skočit pod první rychle jedoucí auto co bude po této tiché silnici projíždět..
Zatím jen sedím, a pořád doufám, že se všechno zpraví já tomu věřím, ano moc tomu věřím…
Doufám, že uslyším zapraskání paliček, otočím se a bude tam stát on.. on kvůli kterému tohle všechno je.. nevím proč se to zhroutilo…ale on na mě začal kašlat radši byl ze svými kamarády… začali jsme se hádat, bylo to čím dál tím horší… a já každý den přišla domů se slzami v očích…ale věřila jsem a pořád věřím, že bude všechno jako dřív…
ale to těžko, jsem naivní…. Tohle není žádný americký příběh…a pochybuju, že tohle bude mít nějaký happy end.. spíš to dopadne hrozně, jako ten nejhorší romantický film..
Už tu sedím dlouho, moc dlouho…ale nepřišel… ani nenapsal nic, nejspíš je někde s kamarády a je veselý… přece by nepřemýšlel o tom co dělá jeho holka.. proč by se zajímal? neviděl mě „pouhý“ týden..“jen“ týden o mě neprojevil nejmenší zájem..
Pořád nejde..sedím tu sama a začíná se stmívat… pozoruji listy tančící na silnici… nejsou sice živé, ale aspoň vypadají šťastně… vsadila bych se, že by rády dýchaly a procházely se v ulicích naší vesnice.. a já? Asi jsem nevděčná, já bych se nejraději nikdy nenarodila…
Ale ne nebudu jen přemýšlet nad tím jaké to bylo… musím se rozhodnout už přijíždí auto.. ano nebo ne? V tom slyším zapraskání větviček za mými zády, normálně bych se asi otočila, ale já už nechci být naivní, určitě to není on… vstávám bez nejmenšího pootočení hlavy dozadu..
Auto přijíždí a já vcházím před něj……………………………
Nezabilo mě to, ještě žiji…a kolem sebe slyším hlasy… jeden patří jemu.. dívá se na mě a prosí abych ho neopouštěla..
Co bych teď dala za to abych se otočila když jsem slyšela to zapraskání větviček…chci žít, já chci žít…sakra já nechci umřít..
Z posledních sil se nadechnu a potichu řeknu miluju tě.. když v tom cítím jak mé srdce přestává tlouct a já odcházím, umírám v obětí osoby kterou jsem milovala až do své smrti… najednou vidím všechno z jiné perspektivity.. vidím své tělo, a jeho jak ho svírá v náruči a pláče.. všechno mi to dochází já už nejsem celá já..už jsem jen duše…a pomalu se mi vzdaluje země, své tělo vidím už jen jako malou tečku…už musím…volají mě.. odcházím do nebe..