Přítel je druhé já

Anotace: nevím snad se bude líbit - prosím o komentáře

Přítel je druhé já

Páni, toto ale letí. Je tu opět konec června a nás čekají zase další super prázdniny. To jsem ale netušila, kolik toho letošní prázdniny zažiju.
Jak jinak začít začátek prázdnin, než jít na párty na uvítanou prázdnin. Opět jsme to s naší partou rozjeli jak bývá zvykem ve velkým stylu. Tak co žijem jenom jednou ne?!
Můj nejlepší kamarád Kuba je něco jako můj bráška. J V červenci slaví narozky tak jsem tak vymejšlela co pěknýho bych mu koupila. Slaví 20 tak to musí být něco originálního ne? No tak doufejme, že něco vymyslim dřív, než bude oslava.
Jednou večer jsme si vyšli na procházku, vždycky si toho musíme tolik říct. Jsme k sobě naprosto otevření a dokážem se bavit o čemkoliv.
Věříme si na tolik, že třeba o mě ví i to, že byl pouze jeden můž co mi popletl hlavu, jenom jeden komu jsem mohla říc miluji tě. A od té doby co odjel jsem nikoho neměla. Jenomže já jsem taková nedokážu být s někým, kým si nejsem jistá.
Ale je jeden večer, na který bych nejraději zapomněla. Ten večer jsme se procházeli s Kubou po náměstí. Nějak přišla řeč na jeho narozky.
„No… víš, Moni, já nevim jak ti to mám říct…“
„Prosim tě, snad neumíráš …..“ J
„Ne to ne,….. ale já bych tě strašně chtěl na svý oslavě, ale…“
„Ale co?:..“
„Gabča, moje přítelkyně tě tam nechce…“
„No a co s tim hodláš dělat?!.. Snad ji neposlechneš, vždyť je to tvoje oslava.“
„Já vim, ale Gábi, je moje přítelkyně…“
„A co já jsem snad vzduch,“
„Promiň, nechci ti ublížit“
„Nenamáhej se, už se stalo.“
„Já…“
„Už musim domů.“
„Odpusť..“
Snažila jsem se být silná, přece nebudu brečet. Ale nešlo to, nemohla jsem se slzám ubránit. Pane bože, já to ale takhle nemůžu nechat. Vždyť Gábi se mi zdála být docela fajn holka, a nevěřím, že by tohle udělala.
Následující sen jsem si s Gabčou dala schůzku.
„Ahoj“
„Ahoj, tak co potřebuješ?“
„Ty se ještě ptáš? Proč jsi to udělala?“
„Udělala co?“
„Řekla si Kubovi aby mě nezval na tu oslavu. Jak tohle můžeš udělat?“
„Chápu, nebylo to fér, ale když já už to nevydržím“
„Co?“
„Jak pořád o tobě básní, jak jsi dokonalá, Monča tohle, Monča tamto, Monča by… to se nedá vydržet.“
„Já nejsem dokonalá ani ve snu ne“
„Možná ne ale pro něj ano, on je do tebe blázen.“
„Prosim tě co to povídáš? Kuba a do mě? Tak to jsi vyhrála cenu roku za nejlepší vtip století.“
„To není vtip možná že to nevidíš, ale je to tak A mě už unavuje jak vidím, jak se na tebe dívá, jak když jsme někde spolu tak vypráví o tobě a o něm a ne o mě.“
„Počkej Gábi, ale já o tomhle nemam ani ponětí“
„Opravdu?“
„Opravdu a já se nechci stavět mezi vás dva.“
„To ani nebudeš muset, protože já se s ním stejně rozejdu, protože to už nevydržím.“
„Ale já nechci, aby jste se rozešli kvůli mně“
„Neboj nebude to kvůli tobě, ale kvůli mně já bych stejně nikdy Kubu nemohla milovat…“
„Mrzí mě to…“
„Není nic co by tě mělo mrzet…“
„Gábi? Zůstaneme kamarádky?“
„Samozřejmě“
Páni, měla jsem takový špatný svědomí, že to bylo kvůli mně, ale pořád jsem se nemohla zbavit té myšlenky, že je Kuba do mě zamilovaný. Páni to je ale hloupost. Nebo ne? Musela jsem se jít zeptat mojí kamarádky. Všechno jsem jí to řekla.
„No a to sis toho všimla až teď?“
„Cože tys to taky věděla?“
„Blázníš? To vědí snad všichni..“
„Tak proč mi to nikdy neřekl?“
„Asi nechtěl přijít o vaše přátelství.. A co ty?“
„Co já?“
„Ty víš“
„No neřikam, že se mi nelíbí…“
„Já si pamatuju, když jste se poznali, byla jsi z něj celá pryč“
„No to jo, ale on ví o mě úplně všechno“
„No a přesto tě pořád miluje…“
„Když já už se teď na něj nedovedu dívat jako na nejlepšího přítele, ale jako na může co mě velmi přitahuje. Ale co když to mezi námi nevyjde?“
„To co nikdy nezkusíš nevíš jak dopadne…“
„Ó.. děkuji ti moudrá vědmo..“
Do toho mi začne zvonit mobil…
„Kdo volá?“
„Kuba..“
„Hani, Hele tak já jdu“
„Jo jasně pa“
Super a to mě ještě čeká celej tejden na vodě s naší partou tam budu mít Kubu celej den na očích, budu s nim jezdit v kanoi, tak mi prosím vysvětlete, jak na něj nemá pořád myslet. Náš profesor vždycky, říkal že na vodě se ukáže jestli ty dva k sobě patří nebo ne. Že zažil už mnoho párů co se na vodě pohádalo a pohádalo a rozešlo se. Zažil i pár který trval něco kolem 3 let a tam se tak pohádali, že se rozešli.Tak jestli k sobě opravdu patříme tak nás dá buď voda dohromady nebo zůstaneme „jen“ přátelé.
Den odjezdu nastal, Kuba se stavil u mě doma, a potom jsme vyšli. Na vlakáči se sešla celá parta. Úžasný bylo jak si to všichni stačili mezi sebou říct a věděli o tom, že už všechno vim. Bylo vidět jak jenom čekaj, co se bude dít. Když jsme dojeli na místo tak jsem postavily stany, protože už bylo docela pozdě jet sjíždět vodu.Bylo nás celkem 10. A měli jsme 3 stany pro 4 osoby. Tak jsme se museli domluvit kdo jak bude spát. Všichni jako by se proti mně spikli, protože tak nějak náhodou jsem byla ve stanu já a Kuba. Jenom my dva v jednom stanu. Ne to nejde to nepřipadá v úvahu. No ale bylo demokraticky rozhodnuto. Jak já to asi vydržim?
Večer byl naplánovanej táborák. Opět byla skvělá nálada tak trochu se pilo, zpívalo a vyprávěli se různý příhody nejčastěji trapasy. Vždycky jsme hlasovali o nejtrapnější příhodu.
Najednou všechny náhle přepadla únava. Jaká pak náhoda, že všechny na jednou.. No já je snad zastřelim. Tak co teď? Co mám dělat? Jenom já a Kuba… musíš to překonat nesmíš na sobě nechat nic znát. To zvládneš! Kuba se mi ptá, to semnou poslední dobou je, že prý jsem nějaká divná. Samozřejmě nic, to se ti jenom zdá. Já to nevydržím, když on je najednou tak sladký. Ne nemůžu nechci přijít o naše přátelství. Nedá se nic dělat musim si jít lehnout. Kuba šel taky protože samotnýho by ho to tam moc nebavilo. Sakra, Mončo, vzchop se. Nezapomeň na radu, kterou se řídíš – Nedovol, aby tě strach z prohry vyřadil ze hry. Fajn takže teď nebo nikdy. Nikdy bude lepší. Neblázni zkus to. Seděla jsem vedle Kuby ve stanu a odhodlala jsem se. Naklonila jsem se k němu a políbila ho. Vím, že z toho bude všechno nebo nic. Ale on mi můj polibek opětoval. Žádné otázky typu proč nebo, co to děláš jak jsem očekávala. Začali jsme se vášnivě líbat a nějak se nám to vymklo z rukou než jsem nadála už jsem byla jen ve spodním prádle.
„Moni, mam přestat?“ zeptal se mě a podíval se mi do očí.
Na to jsem ho opět políbila.
„Moni, chceš abych přestal?“
„Ne…“
„To je dobře, protože tě šíleně miluju a na tuhle chvíli čekám už strašně dlouho.“
„Já tě taky miluju…“
Dál než k mazlení nedošlo, ale nikdy jsem si nepředstavovala, že to bude tak krásný. Potom jsme spolu usnuli. Bylo to tak krásné usínat v jeho obětí a ráno se tak opět probouzet.
„Jak to ale řeknem ostatním?“
„Já si myslím, že na to přijdou sami.“
A taky, že ano. Proto jsme museli celé dny poslouchat ty jejich urejpané poznámky J.
Nejkrásnější byli „naše“ večery. Voda pomalu končila, ale já se nechtěla vracet, jinak to nešlo. Po příjezdu domů jsem zjistila, že Kuba má už za pár dní narozeniny a já pro něj pořád nic nemám. A teď to bude ještě těžší mu vybrat něco originálního.
Konečně jsem dostala skvělý nápad, ale teď potřebuju dva dárky jeden už mám a ten druhý, abych ukonejšila zraky ostatních. Už vím, upeču mu dort, všichni vědí jak tohle nesnáším tak to bude alespoň od srdce. A ten druhý…hmm…J
Konečně nastal den D, je tu Kuby oslava. Tak musim říct, že dort jsem opravdu upekla a ne že bych se nějak chválila, ale povedl se mi J. Oslava už byla u konce, všichni se začali rozcházet. Já už jen netrpělivě čekala, až odejde poslední. Čehož jsem se dočkala tak někdy kolem 2 ráno, což mi vůbec nevadilo. Přišla jsem ke Kubovi a řekla mu, že si ještě nerozbalil 2 dárek ode mne. „Druhý dárek? Jaký druhý dárek?“ Usmála jsem se na něj a políbila ho.
„Jsi si jistá?“
„Nikdy jsem si nebyla jistější… Tak si ho rozbal“
bylo to tak nádherné, než jsem se nadála tak jsme splynuli v jedno.
„Miluju tě.“
„Já tebe.“
Nikdy ve svém životě jsem nebyla šťastnější.
S Kubou jsem poznala jak je sex nádherný. A také jsem časem zjistila že usmiřovací sex je něco, za co stojí se pohádat. Já Kubu miluju, on mně taky a už jsme spolu druhým rokem. A taky plánujeme svatbu. No jo nevím kde bych byla kdybych ho tenkrát nepolíbila.

Lásku nepoznáváš v okamžiku, kdy potkáš dokonalého člověka, ale v okamžiku, kdy ho jako takového začneš i vidět.