Merylin a česání vlasů

Anotace: Vím, že většina lidí si řekne, že je vymyšlená postava, ale každý má podle mě podobnou představu někde v sobě ukrytou...omlouvám se za pravopis..

Já vím, většina lidí si řekne: „ Je to vymyšlená postava a tak není taková jaká by byla ve skutečnosti.“ Ale věřte, Vy všichni, že tohle je vymyšlená postava, ale pravdy je v ní možná více než v životě. Není to jen sen, vím dokonce, že něco takového existuje. Jen se to vše nezdá možné. Nejspíše je to tím, že je to vše buď v počítači a nebo na papíře a tak se možnost, že si to někdo mohl vymyslet. Já Vám jen říkám hned, že tohle je skutečně vymyšleno a že pravdy je na tom více než co za nehet se vešlo. A tak co si vybrat můžete? Je to pravda se snem a nebo jen sen ve kterém se prolíná trochu pravdy? Neptám se Vás, ani mě to nějak nezajímá. Všechno to říkám tak jak to cítím. Vím, že se to někomu nemusí líbit, ale proč neříci svůj názor…Buďte v životě životem, prosím ne smrtí…

Jen obraz na černém pozadí. Několik nekončených teček, které se rozhlíží okolo a nedokáží si vzpomenout odkaď jsou. Neví, kde jejich domov a jejich srdce vždy v nějakém světě zůstalo.
Je to pár diamantů na srdci jednoho nekonečna. Pro mnohé a nekončící dny bez všech útěch a bez nutnosti být. Jsou to hvězdy. Jen slunce v dálavách, které už vlastně neexistují. Jen vzpomínka na jejich nejlepší dny a nádherné sny.
Něžně tě hladím po vlasech. Na louce, která snad nikde nekončí. Na okamžik jsem se zakoukal na oblohu. Musel jsem, jinak se nedalo.
Beru do rukou hřeben, ty ve svých malou flaštičku plnou naší blahodárné kapaliny. Nějaký alkohol.
Češu tě. Je neuvěřitelné jak je obyčejné česání člověka vzrušujícího. Nevím co vše si o tom mám myslet. Je pravda, že raději nepřemýšlím. Nechávám plynout svět a čas, který si vlezl za jeho záda. Nechávám každého jít vlastní cestou a jen uhýbám a bojím se něčí nepřístupnosti a odhodlanosti vzdorovat.
Jen na malý okamžik se přiblížím k tvým vlasům. Cítím její nádhernou, pro mě tolik okouzlující vůni. Trochu se mi zamotává hlava, doufám, že je to jen štěstím a přáním držet tě takhle v náruči. Nejde o to, co bych chtěl, ale o to co mi stačí. Někdo, většina lidí co tě znám, by z tebe chtělo strhat veškeré šaty a v nekonečném štěstí se na tebe vrhnout. Mě, mě stačí tohle. Možná je pravda, že sám sobě v tomto nevěřím, ale i toto je dokonalý pocit. Pocit, pro štěstí, který dokáže mnoho.
Rád v náruči mám jiného člověka, dívku, která se v něčem pomoci a nebo jen obejmout. Snad může si myslet, že chci něco více, ale do hlavy mi v životě nevidí. A já v ní takové věci.
Je to pocit, možná štěstí, ale nevím, nedokáži to všechno dokonale poznat. Pár věcí jsem už zažil, a nevím jestli bych tohle zrovna položil rovno štěstí. Spíše uspokojení, ale je fyzické, duševní. Něco takového co snad v srdci a nebo duši člověk občas zmítá. Je to nejpravdivější věc, která mě napadá.
Víš Merylin, to všechno tohle je jen sen. Tvé nádherné oči, zelené, které se na mě jen na několik okamžiků vždy otočí a rozzáří celý svět. Víš, tohle je opravdu jen má představa a možná by se dalo říci, že se vypisuji, ale možná dávám do vínku pár slov, které si myslí celý svět. Nejspíše je pravda, ale to, že vše je jen má tajná touha.
Víš Merylin, v životě existuje mnoho a možná i o kousek víc věcí, které by každý člověk měl zažít. Na celém světě určitě, ale v dnešním jde jen a pouze o sex a o fyzické uspokojení. Je to nádherná věc, kterou si musí každý člověk prožít, ale…
Víš, tvé tělo se pod mými prsty jen tak nádherné chvěje. Jen trochu se lekneš, když beru tě za ňadro a tvůj pohled je na okamžik trochu jinačí. Ale to tak vše. Nic více, nic méně.
Těch pár okamžiků, kdy v hlavě je nehorázný bordel a bojím se už i sám sebe. Kdy jen těch pár slov nestačí vyjádřit to co chci udělat a co dělám. Kdy „ Lásko, miluji tě.“ je zároveň moc a zároveň hrozně málo na vysvětlení mých pocitů.
Merylin, moc dobře vím, že jsi jen a pouze v mých představách, ale tak nádherně líbáš. Bereš mě za bradu, jen lehce líbáš mé ucho. Tvé tělo se pomalu dostává pod mojí ochranu, pod moji nadvládu.
Vím, že teď už se nemusím bát, snad jen sám sebe. Protože v objetí i když úplně nesmyslném teď jsem. A to ti jen česám vlasy. Tvé nádherné a tolik dokonalé vlasy.
Jen hvězdy jsou naším svědkem o tom, co se dnešní noc děje.To co je zakázané, ale je tak úžasně dokonalé.
„ Víš Merylin, máš tak úžasné vlasy a hvězdy ti uší hrají píseň o užívání si života. Víš Merylin, dnešní noc by člověk neměl promarnit. Snad jen si snem a snad skutečností.“ Jen do učí ti pomalu, ale o to vášnivěji šeptám. Nevím sám na co čekám. Snad na blesk a to z čistého nebe.
Merylin žij život pro život a ne pro smrt…