Merylin a čas

Anotace: Vím, možná tím výmyslem nejsi, ale co když jen ano...

Začátek nebudu opakovat, protože je úplně stejný. Pojednává o tom, že jsi jen smyšlená postava bez jakýchkoliv životních funkcí. Musím, ale říci, že jsem zjistil, a to za jediný den, že to tak pravda nebudu. Máš něco co má i člověk. Máš lásku a to moji. I když je to vše tak hrozně hloupé a bázlivé, ale dokáži přijmout, že tě miluji a já i vím kdo jsi totiž. Můj sen, jenž na kratičký okamžik ozáříš vždy v noci moji tvář a má ústa. Víš, jsi ale jen výmysl, takhle by jsi se chovat neměla. Neměla by jsi oplácet lásku láskou. Nic z toho co děláš není správné. Víš? Takhle to přece nejde. Vezmi si, že by toto prožíval každý na tomto malinkém světě, který se nám zdá být tak velký? Jak by to vše potom vypadalo? Jak? Je to bohužel pravda, toto vše. Pojď půjdeme se projít a tohle vše necháme za hlavou. Necháme to plavat a uvidíme kam až dojdeme, jestli vůbec někam. Podej mi ruku a vykroč svoji šťastnou nohou.

Krásně tančí ten stín, který vrhá oheň. Procházíme starým městem v plamenech. V dávných dobách, kdy kver byla pouze krví a láska a čest byla tou největší zbraní.
Jaký pevný máš stisk, když přenáším tě jedním krokem přes rozbořeninu mostu, který nám zkřížil cestu. Cítím jak ti bije srdce v tom malém okamžiku, když beru tě do náruče. Dívám se do tvých očí a vidím v nich strach. Strach, hrozný, ještě nepoznaný strach. Nevím z čeho, vždyť všude okolo je jen smrt a nic více.
Jen něžně tě pokládám na zmrzlou půdu. Trochu vrávoráš. Tvé srdce upadá.
Pojď zpět, chtěl bych ti tak moc říci, ale vím, že nemohu. Zrovna jsme za sebou spálily jednu vesnici a s ní i jeden most.
Merylin, má krásno v mých dlaních tak křehká. Pamatuješ si na tento den? Kdy slunce bylo rudé, stejně jako noc, který žila plameny. Pamatuješ, že tuto noc bylo vše poprvé? Víš to?
Jsou to jen otázky na které si nezasloužím ani odpověď, protože jen já bych na ně je měl vědět. Já a nikdo jiný. Ani ty, můj miláčku Merylin. Sne, jenž stvořila jsi mě ze sněhu a kapek vody.
Na nebi není takových hvězd jak včera, kdy jsme spolu na louce leželi a já v klidu a pokoji česal jsem ti tvé nádherné vlasy.
V ten den, kdy poprvé tvá ústa políbil a spatřil jsem světlo a strach v tvých očí, který skutečně značil dnešek. Vše co se stalo, už včera jsem měl na mysli.
Včera, v ten den, kdy jsem poprvé okusil měkkost tvého ňadra. Poprvé jsem se spatřil v tvém hřejivém objetí, které zahání smutek.
Víš, musím ti připomenout jen jednu věc, to vše jsem nechtěl. Jediné o co mi skutečně šlo, byla tvá důvěra. Důvěra od člověka, kterého mám rád jako člověka a jako dívku. A co vše se mi dostalo? Tolik věcí za jeden nádherný okamžik- to si snad ani nezasloužím.
Merylin, včera poprvé jsem okusil příchuť tvé krve. A to v době, kdy jen jemně jsem ti skousl ret. Pár kapek tvé blahodárné tekutiny dostalo se mi do úst. Pocítil jsem lásku a hřejivý pocit přátelství. I jen z těch pár kapek. Ještě dnes slyším tvůj jemný sten, když jsem se zakousl. Ten tichý zvuk, který mě přivedl do těchto končin. Do končin nočních můr a neživých stvořeních, které mě pronásledují ve dne v noci.
Tvá oči ve všech hvězdách na nebi jak svíce tak nádherné jsou. Nevím co jsem si kdy vůbec mohl myslet, vždyť dnešek je včerejškem. A už nic se nemůže vrátit zpět. Už nic nebude takové jaké to bylo. Snad jen doufám, že neztratím tvoji důvěru ve mně jako v člověka, který ti věří a má tě rád jako přítele.
Merylin, nejen ve hvězdách, ale i na zemi máš svých nápadníků mnoho a možná ještě víc. A co já znamenám v celém tohle prašivém vesmíru? Nejspíše nic, dokonce i to malé světýlko, hvězda, na nebi znamená pro tebe více nežli já.
Merylin, Merylin, Merylin má duše ztracená v horák popsaných papírů. V básních ztracených mezi věky, kdy jsem na nic nešáhl. Víš, že tohle je jen jediný svět a kolikrát ho žiješ tolikrát jsi.
Vidíš, na východě už začíná svítat. Pro mě už slunce na západě pomalu zapadá. Už na další noc mám pár písmen, které ti nejspíše napíši.
Merylin, ty krásná v koutech vesmíru, kde schováváš své já. Tam se nikdy, nikdy nesetkáme. Protože slova jsou tak zlá, jak jen lidi umění býti zlý.
Merylin, má tajná lásko v nejtěžších časech tohoto světa.
Pojď, čeká nás další společný den. Společný den jednoho blázna a jeho vysnělého přítele, který má podobu nádherné dívky.
Čeká nás další svět, delší čas než byl ten dnešní.
Merylin, do rukou mi padá láhev vína, a má mysl se pomalu stává tvou. Nebojím se snů, které dnes přijdou. Bojím se sebe a toho, že ráno se opět probudím a tebe, a tebe budu mít jen ve svých představách a svých snech.
Pojď zápach spáleného masa a promrhaného času už se mi dostává do kostí.
Pojď půjdeme o několik kroků dál, ať dojdeme do tmy, která naše těla nádherně obejme a my splyneme v jednu duši, kterou už stejně jsme.
Merylin, kdybych tak věděl co k tobě cítím…