Rozmysli se co chceš...!!! III.

Anotace: již třetí díl. Opět věnován Megs:)

Druhý den při pouhé vzpomínce na Dominika mi v žaludku prolétne roj motýlů. A přiznám se, dlouho se mi tohle nestalo.
V případě Marka to bylo něco jiného. U něj se mi rozbušilo srdce a spíše jsem se cítila ve stresu než, příjemně. Na druhé straně jsem věděla, že co Markovi na ICQ napíšu, to mezi námi zůstane. Mohla jsem mu důvěřovat a taky jsem mu neskutečně důvěřovala. Věděla jsem, že když mu na ICQ napíšu, že mi není dobře, nebo že mám nějaký problém, vždy mě vyslechne a dobře poradí, nebo prostě jen řekne něco co v té chvíli potřebuju slyšet. A pro tohle všechno byl cit k němu pravý, prostě jsem věděla, že to byla láska v pravém slova smyslu. Ano, sice jen z mé strany, ale kdo může říct, že poznal v patnácti pravé city??

Celý den jsem jako ve snách. Rychle se připojím na net a zapnu kecálka, abych mohla kontrolovat jestli se přihlásil Dom. Včera jsme si vyměnili ICQ čísla i čísla na telefon. Ještě mi nepřišla SMS, takže čekám, kdy mi napíše na kecálka.
Dominik se pořád nepřipojuje, zato za chvíli mi bliká zpráva od Marka.

Marek:
Promiň včera jsem se choval hrozně, nějak jsem to s tím alkoholem přepískl:( :)

Andys:
No, viděla jsem.

Marek:
Ehm...včera ti to vážně moc slušelo:)

Andys:
Jo, díky vím, Dom říkal.

Marek:
Jsi naštvaná? Zdáš se mi nějaká odměřená, copak jsem něco provedl?:/

Andys:
Marku nezlob se, ale nějak nechápu tvé chováni. Jeden den si píšeme, druhý den mě ignoruješ ve škole i na ICQ. Já se v tobě nevyznám, do hlavy ti nevidím a začíná mě štvát ta tvoje ingnorace. Je to proto, že jsem na vozíku?

Marek:
Ne..

Andys:
Velice přesvědčivé. Marku, musím jít.

Napíšu poslední věc a hodím si ho na chvíli do invisible listu.

Chce se mi brečet. Člověk o kterém jsem si myslela, že netrpí na předsudky, na ně trpí a vadí mu to, že jsem invalidní.
Jen sedím a koukám do těch bílých zdí a snažím se z nich vyčíst odpověď, proč jsou věci tak jak jsou. Leč, každému musí být jasné, že se jí nedozvím, a to i kdybych tam koukala dva dny, dvě noci, ba snad celý život.

Domek:
Ahoj Andysku, jsi tady?

Rozbliká se mi zpráva na monitoru a moje srdíčko poskočí radostí. S třesoucíma se rukama nadatluji rychlou odpověd.

Andys:
Ahoj Domku, jsem tady:)
Domek:
Jak je po včerejšku? Celou noc jsem nemohl spát, neboť jsem na tebe nějak musel myslet:)
Andys:
To jako vážně???

V hlavě se mi rozsvítí blikající světélko: BACHA. Najednou ztratím chuť si s ním psát.
Dělá si ze mě srandu, zní mi v hlavě. Z celé téhle situace se mi najednou dělá na nic.

Do uší si pouštím Damiena Rice a snažím se zapomenout. Jak na Marka a ty jeho čokoládové oči, tak na Dominika a jeho modré studánky.
Stavidla slz se otevřou a já brečím jako želva. Koukám na ten proklatý vozík a v duchu mu spílám baladu zla.