Dvojčata v akci (3 část)

Anotace: ...

„Ahoj Elenko,“pozdraví mě nadšeně Terezka jen co vpadnu k ní do kavárničky.
„Ahoj Terezko, máš tu místo někde?“zeptám se a rozhlídnu se kolem.
„No nemám, ale běž za Patrikem, sedí úplně vzadu hned za tebou příjdu“usměje se na mě a já ji hnedka poslechnu. Patrika opravdu najdu úplně vzadu u stolku, kde sedí úplně sám, tedy společnost mu dělá jen kopa sešitů.
„Ahoj Patriku, můžu?“zeptám se
„Ahoj Elenko, jasně“usměje se na mě a hned uvolní židly vedle sebe, kde odkládá podepsané sešity. „co tu děláš?“
„Potřebovala jsem vypadnou.“pokrčím jen rameny a v tu chvíli se vedle mě objeví Terezka a já si hned objednám velkou kofolu, kterou mi hned donese a nechá nás dál s Patrikem o samotě.
„Proč jsi se vlastně vrátil sem?“zeptám se zvědavě
„Mamka mi před měsícem umřela a otec mě nechtěl, tak si mě vzala Terezka, abych nešel do děcáku“vysvětlí aniž by zvedl od sešitů oči.
„Patriku, promiň to jsem nevěděla“omluvím se hned a je mi strašně blbě.
„Nemohla jsi to vědět“usměje se na mě. Je to jiný úsměv, než jakým mě obdařoval ve škole, tenhle je jiný, smutný...
„Fakt promiň.“omluvím se ještě jednou, ale on nad tím mávne rukou a pustí se dál do podepisování sešitů.
„Jak se ti líbí u nás ve škole?“zeptám se po trapné chvíli ticha.
„Jo celkem to jde, ale nezlob se, že se zeptám, ale ten kluk vedle kterýho jsem seděl, nefetuje on tak trochu?“
„Hm bohužel jo, ale už od konce prváku hrozilo, že ho vyhodí ale bohužel se tak nestalo. Je to blb prostě“pokrčím rameny a v tu chvíli mě vyruší mobil a já podle zvonění poznám, že se mi pokouší dovolat brácha.
„To je brácha“vzdychnu a vytáhnu z kapsy mobil, abych ihned přijala hovor
„Nazdar bráško, copak?“zeptám se
„Čauky ségra jak bylo ve škole?“zeptá se mě hezky
„Super Tome, hádej kdo se znovu přistěhoval“řeknu hned nadšeně
„Nevím, prozraď“
„Patrik, pamatuješ na něj?“řeknu se smíchem, protože je mi jasné, že si brácha na svého nejlepšího přítele určitě pamatuje.
„Nekecáš? Hele ségra to je super! Jsi u Terezky? Objednej mi kofolu pls hned jsem u vás!“řekne radostně a hovor ukončí bez rozloučení.
„Brácha přijede“informuju Patrika
„To je super, rád ho zase uvidím po těch letech“usměje se na mě a já Tomovi hned objednám u Terezky, která kolem nás proběhne velkou kofolu. Tom se k mému úžasu objeví u nás ani ne do 5 minutek, takže si nestihneme moc pokecat a pak jen co Tom zasedne ke stolu, začnou si povídat jen oni dva a já jsem tam jaksi na víc!!
„Hele já půjdu, brácha měla jsem kofolu tak to za mě zaplať. Ahoj Patriku, čau Tome“rozloučím se s nimi a podle mávnutí, které mi jen darují, mě moc nevmímají!!!
„Ahoj Terezko, měj se hezky zítra zase příjdu na oběd můžu?“zeptám se Terezky u baru a ona jen přikývne.
„Zase jako vždycky?“usměje se na mě a já přikývnu. Zná mě až moc dobře, víc než vlastní matka, která mě před 17 lety porodila..Terezka mi vlastně mou matku nahrazuje, protože ta pravá na mě ani ségru čas nemá...
Zpátky jdu nakonec přes park, abych si mohla pročistit hlavu od všech myšlenek, které se mi teď honí hlavou.
Patrikovi umřela před měsícem maminka? To musela být pořádná rána pro něj i pro Terezku, která byla jeho maminky sestra...ale proč neřekla nic ani Terezka? Vždyť jsme jako sestry...Proč mi nic neřekla?
Vzpomínám si na poslední den, kdy tu Patrik byl a přišel se za mnou rozloučit. Není žádné tajemství, že jsme spolu chodili od 7 třídy až do 9 třídy, ale pak se musel odstěhovat, protože se jeho rodiče rozvedli a on musel s mamkou za jejím přítelem do Anglie a my se rozešli, protože nemělo cenu udržovat vztah na dálku...Bohužel to byla chyba, kterou jsem si vyčítala každý večer, každou noc, každý den, každou minutu...
„Ahoj beruško, jak bylo ve škole?“zeptá se mě taťka, na kterýho narazím hned jen co se vrátím, tentokrát hlavními dveřmi..
„Ahoj tati, super“odpovím a odejdu po schodech nahoru do svého pokoje, abych se mohla připravit na zítra do školy a zároveň dát Elišce velkou čokoládu, kterou jsem ji koupila u Terezky, než jsem odešla, za sešity.
„Ségra necekla jsi?“zeptá se mě Martina, která ke mně hned přiběhne do pokoje.
„Ne necekla“odpovím ji hned a vytáhnu sešity z igelitky a začnu je stejně jako Patrik, podepisovat.
„Hele proč si myslíš, že Patrik přijel zpátky?“zeptá se mě přímo Martina a já jen pokrčím rameny. Nechci o tom mluvit, nechci ji říct to co mi řekl Patrik. Nevím proč, ale nemám chuť se o tom právě teď o tom bavit a právě s Martinou, která je sice moje ségra a nejlepší kámoška v jednom, ale všechno vědět nemusí. Patrik ji to musí říct sám, až to bude chtít...