Není to svět z pekla?

Anotace: Je to o náctileté Samanthtě,která se chce dostat ze stroskotané lásky po smrti svého přítele Michala

Není to Svět
Z pekla?

Sabina
Dusilová

1.kapitola Něco málo o mě

,,Ach jo,to je nuda¨ říkám si první školní den. No prostě škola, co jsem si mohla myslet? Naše třídní učitelka krákorá,jak jsme se měli,jestli se nám po škole stýskalo,jestli se nám nic nestalo atd. všichni to jistě moc dobře znáte, protože je to stereotypní řeč snad u všech učitelů. A k čemu jim to je? Zajímá je to vůbec? Osobně si myslím,že ne.
Po 3 dnech školy se rozdávají ty strašný žákovský knížky. Tam bude zas pětek!Do první kolonky,kde je napsáno-Jméno a příjmení napíšu Samantha Dubská.Do kolonky třída napíšu 8.A. Rok narození 20.4.1994.Jo je mi 14,ale za pár měsíců konečně vytoužená patnáctka!
Konečně je už školy konec.Před školou na mě čeká Petra Kovaříková a Alena Prüherová, s kterou sedím v lavici a je moje hodně dobrá kamarádka.Petra je kamarádka z mojí vesnice jménem Mohole.Je to úplný zapadákov u Českých Budějovic.S holkama jsem šla na oběd do školní jídelny,která je nedaleko naší školy.Cestou jsme potkaly Lukáše Veselýho s Tomášem Novotnýho alias Řepa.Ani nevím jak ta přezdívka vznikla,to už je totiž strašně dlouhá doba.S Řepou jsem se seznámila v létě na koupališti,když mi bylo pět let a od té doby jsme stále nejlepšími přáteli. Pak mě seznámil s Lukášem a ostatníma.Všem bylo kolem15-22lety a se 190cm a já se svými 167cm jsem vypadala jak prcek,ale vždyť já taky jsem...Ale být v partě s 15 ti klukama,to je něco úžasnýho!Milionkrát lepší než s holkama(tedy aspoň pro mě),protože já si víc s nima rozumim.Můžem popovídat o motorkách o autech a to s holkama nejde.Ty si plánují,jak se zítra oblečou,aby ladily všechny dohromady.A to fakt pro mě není!
Ve škole my všichni pochválili moje nový vlasy.Moje vlasy jsou něco mezi blonďatou a hnědou tedy jak se říká ¨pochcaná sláma¨.Ale teď mám krásně tmavě fialový vlásky.
Po obědě jsem se rozloučila s holkama a šla s Řepou a Lukym ještě do KFC,kde jsme měli sraz s ostatníma z party.Když se schylovalo ke čtvrté odpolední šla jsem na zastávku na autobus a jela domu.Doma byla Jessica,což se moje devatenáctiletá sestra.A divíte se,že máme neobvyklá jména pro Českou Republiku?To je tím,že nejsme Čech,ale z Austrálie.Jediný táta je české národnosti.
Vlezu do předsíně,sundám si žabky z nohou a jdu chodbou do kuchyně.Zastavím se u ledničky,vyndám si svojí oblíbenou Kofolu a jdu nahoru po strmích schodech do mého pokoje,který je v podkroví.Vezmu si tužku,papír,kytaru a sedám si na gauč a jdu si skládat písně.

2.kapitola Lukáš a já
Už je říjen!A já si poslední dobou čím dál tím víc rozumím s Lukášem.Jsme spolu prostě furt.On se mi líbil už od jak živa,ale brala jsem ho za kámoše.A v poslední době už ne...už ho vidím víc než jako kámoše.Začli jsme spolu flirtovat a dnes jsme se dokonce i líbali.To líbání bylo tak něžné,krásné a když jsme přestali rtu mi úplně hořely a srdce tlouklo jak o závod a nastala ta trapná minutka ticha.Hluboce a dlouho jsme se koukali navzájem do očí a ani jeden jsme se neodvážili nic říct...
Dnes je pátek,což znamená,že jdeme kaliiiit!Byli jsme na Sokolským ostrově(část města,kde se slívá Malše s Vltavou).Všichni tu strašně řvou,jak jsou opilí a bolý mě z toho hlava,tak jdu k řece lehnu si tam do trávy a hledím vzhůru na hvězdy.Za chvíli za mnou přišel Lukáš a lehnul si beze slova vedle mě.Pak se otočil,lehnul si na břicho a opřený o lokty.Najednou...najednou se ke mě naklonil a začal mě líbat.Už to nebylo to něžné,pomalé líbání,ale vášnivé a rychlejší...silnější.Pak se zvolní tempo,odpojí se jazyky a jen následují polibky a pak chvilkový ticho.,,Sam...už to nevydržím!Musím ti prostě říct,že tě miluju.doufám,že ses nenaštvala nebo tak něco,nechci aby se to mezi námi změnilo k horšímu,nechceš to se mnou aspoň zkusit?‘‘ touhle větou mě fakt dostal!Sednu si,nakloním se k němu a zašeptám mu do ucha ano.Začnem se spolu znovu líbat,ale už je to takový jiný,nevím v čem,ale je.Strašlivě jsme se k sobě tiskli,že jsem nemohla dýchat!Jasně,že přehánim,mohla jsem dýchat,ale bylo to velmi silné obětí.S rukou v ruce s úsměvem na tváři si to pádíme ke zbytku..,No to trvalo teda!Na to se nedalo koukat jak jste se sledovali a nic,konečně takhle vypadáte normálně!‘‘řekl Řepan a všichni jsme se samo sebou rozesmáli a ostatní jen přikyvovali a tak jsem nahodila jen nevinný úsměv a pozvedla ramena.
Asi po dvě stě padesáti letech mám kredit,tak hned píšu Lukymu z čehož ze tří stovek mám už necelou jednu!Hold máme furt děsnou potřebu si povídat.No co by jste chtěli,zamilovaní blázni!

3.kapitola Čerti
Už je 5.prosince,což znamená,že jsou dnes čerti!Jdu s klukama a hlavně s Lukášem na náměstí.Já jdu za krásného,něžného a hodného andílka a kluci za čerty.Už se hrozně moc těším,dělám poslední nedostatky na masce a je to perfektní..Jsem myslela,že bych nikam nemohla,že mě táta leda tak seřve jestli jsem normální atd. ale s velkým podivem nic proti tomu neměl až jsem z toho byla v rozpacích.
Na náměstí je strašně moc lidí a rachot.Kluci mají hrůzostrašný masky, i když jsem věděla,že to jsou oni stejně mi to nahánělo mráz po zádech.Plno lidí nám i dávalo peníze,tak jsme si i docela dost slušně vydělali,ale hlavně šlo o to si užít.
Když jsem nějak po půlnoci přišla domu,tak máma byla v obýváku a čekala až přijdu,aby věděla,že žiju.Tak jsem skočila do vany umyla,pak si vyčistila zubiska a šla jsem zalehnout do pelechu.
Po čertech uplynul už týden.Za ty vydělaný peníze jsme udělali akci a ještě jsem si koupila nový kryt na mobil a už nemám nic!S Lukáškem je to skvělí miluju ho čím dál tím víc.Pořád mě něčím překvapuje.Furt nějaký dárečky,úplně se rozplývám.Dnes mi dal stříbrný prstýnek s takovými třemi kroužky a každý má jeden stříbrný kamínek,je překrásný!Utrácí za mě tolika peněz...s Lukym budem spolu za 3 dny už 4 měsíce.
Dneska jsem byla s Alčou venku a najednou mi volá Lukáš,že Moholích na moto,tak ať jdu k němu k hospodě.Tak jsem to oznámila Alče a šli jsme.když jsme tak povídali,přišlo mi,že Alča Lukyho balí!Prostě jen tak předemnou.To mě úplně dostávalo do varu.
Je jaro!!!Je 20.dubna,což znamená,že mám narozeniny!Konečně mi je15!Takže dnes je v plánu velké oslavování!Jsem zjedavá co od koho dostanu,tedy pokud ovšem něco dostanu.Už je večer a jdem do Šorova do hospodu jménem ‘‘ U mějšků‘‘.Tam nám normálně nalijou a je tam automat na cigarety,tak si je tam v pohodě všichni koupí ovšem kromě mě a Lukáše,protože my nekouříme. Nemusíme si ničit jen tak z vlastní vůle zdraví ne?Nebo z machroviny.Ve 3 ráno jdem s Lukášem ven z hospody.Jdeme k lavičce nedaleko hospody,sedneme si a začnem se vášnivě líbat.Vzájemně si proplétáme jazyky a v tom mi položí ruku na moje prso a drží ho,hladí ho sice přes oblečení,ale cítím to.Tenhle pocit neznám,nikdo mi nic takového nedělal.Cítím,jak mu sjíždí ruka dolu po mém břiše,po stehně....je to moc příjemný.Pak rukou zajíždí pod tričko a v tom slyšíme řev kluků,který se šli po nás kouknout,kde jsme.Tak tu ruku vytáhne ven a jen mě letmo políbí a řekne:,,Tak jdem‘‘ale v jeho tónu jsem poznala zklamání.To bude určitě kvůli těm klukům,něco měl asi v plánu.
Ve 4 ráno nás vyženou z hospody a tak jdeme s batohama plnými chlastu na louku mezi Šorovem a Moholema.Skoro všechno jsme vypily až na 2 piva a ráno nás vzbudí traktor,který na vedlejším poli orá.Znám tedy i lepší probuzení,ale nestěžuju si,prostě vesnice.Pak jel ten chlápek v zetorovým stroji kolem nás a koukal na nás velice podivně!I když já se ani nedivím.Takový chcíplotiny a ten bordel kolem!No prostě hrůza.Ale momentálně je to,to poslední co nás zajímá.
Když jsme vstali kolem poledne,tak pan s traktorem značky Zetor byl už pryč a my sbírali odpadky a házeli do tašek,které jsme pak vyhodili v Moholích.Ale takhle špatně mi tedy dlouho nebylo.Tak co patnáct let,to je další krok do života,to se musí pořádně oslavit!

4.kapitola Léto a jiné pohromy
,,Samantha Dubská‘‘řekne ve ztichlé třídě naše učitelka a já z poslední lavice mířím dopředu ke katedře.,,Prospěla s vyznamenáním‘‘řekne nahlas,usměje se na mě a podá mi vysvědčení a já jí za to kytici,kterou jsem ráno dělala z kytek ze zahrady.Konečně konec školy!Už jsem se nemohla dočkat a konečně začnou vytoužené a zasloužené letní prázdniny.,,Crrrrrrrrr‘‘zazvoní poslední zvonění a všichni vyletíme ze školy co nám nohy stačej.Sem tam někomu nestačej a zakolísaj či spadnou,z čehož když to vidíme dostaneme všichni výbuch smíchu a musíme zpomalit,protože jsme smíchem v křečích,že se nemůžeme ani hýbat,občas nám tečou smíchy slzy,ale už stojíme před školou a furt se jen smějem,když přichází ti,co spadli a ještě když např. řeknou,že je něco bolí,to se můžeme smíchy přetrhnout.
Pak si všimnu,že opodál na rohu školy u zábradlí stojí Lukáš a jen se usmívá.Se všemi se rozloučím a udělám nálet na Lukáše.Ten ho jen tak tak ustojí.Jdeme na náměstí ke kašně,kde máme sraz s ostatníma a pak půjdeme do KFC se přežrat a hlavně tam utratit majland!Ale tak jednou za čas to nevadí.S plnými pupky jsme šli do kina a pak do obchodu koupit něco k pití na večer.
Je něco po 7 večerní a já dorazila do Šerova do hospy a už tam skoro všichni byli.V 9 večer odcházíme a jdeme ke kolejím který jsou přesně mezi Moholema a Šerovem.Na těch kolejích vůbec nejezdí vlaky.Někdo říká,že jen v neděli ve 3 ráno,tak nebezpečí nám nehrozí teda aspoň doufám!
Ráno se všichni probudíme a je nám všem maximálně špatně!Kouknu na hodinky kolik je a nestačím zírat!Je půl 2 odpoledne a já řekla,že budu doma v 11 dopoledne!Rychlostí jsem si sbalila věci dala Lukymu pusu a letěla jsem domu.
Ve 2 jsem dorazila domu a hned u dveří na mě nastartoval táta.Nestačila jsem se ani rozkoukat a už jsem byla na zemi.Jen mi zůstala silná bolest v tváři a flek přes půlku obličeje od tátovo ruky. ,,A tohle si jako vůbec nezvykej holčičko!Ještě jednou a budeš celý prázdniny sedět doma na prdely!‘‘
Po 3 dnech mi je zase hej.Uvědomuju si,jak jsem šťastná a nic mi nechybí.Mám Lukáše,kterého miluju a vím,že on mě taky.Pak mám úžasné přátel,co víc si přát?
Dnes je velké horko a tak jdeme jen my dva s Lukášem na koupaliště.Celý den je prostě úžasný!Ležím na dece s Lukášem a on spí,tak já se jen opaluju a cítím,že najednou na mě nesvítí Slunce.Tak kouknu jak je ten mrak velkej....nebyl to mrak.,,Samantho?Jsi to ty?Jsi Samantha Dubská že jo?‘‘ já jen koukám jak sůva z nudlí a netuším kdo to je. ,,Jsem Dan Mikýsek ze školky pamatuješ?‘‘ a v tom si vzpomenu. ,, No ahoj,promiň mi,já tě vůbec nepoznala!Už nejsi ten malej klučík,kterej mi rozdupával bábovky a tahal mě za culíky a koukal pod sukni‘‘ ,,Ha ha ha,koukám,že si vše pamatuješ.Poj’d pujdem si támhle sednout na limonádu a na zmrzlinu a dáme řeč hmm?Co ty na to?‘‘Já se kouknu vedle na Lukáše a ten spí jak mrtvola.Říkám si,než se probudí,to budu dřív tady.Tak přikývnu a jdeme.Tak už sedíme v kavárně,jíme zmrzlinový pohár,povídáme si a smějeme.Pak říká komlimenty a připadá mi,že mě nabaluje.Po delší době mi to začíná vadit,kouknu na hodinky a sedíme tu dobrý 2 hodiny a tak vstávám,že už jdu a dal mi ještě číslo,protože se nás víc sejde lidí ze školky a tak mi zavolá až bude nějaký datum.Dan se udiveně kouká,že jsem tak rychle vypadla a než se vzpamatoval,tak už jsem byla pryč.Letím na místo,kde jsme s Lukym leželi.,,Néééé!‘‘ jen vzliknu a kleknu si na kolena a jen koukám do země.,,Ti odešel viď?Jestli to bylo kvůli mě,tak to promiň.‘‘....chvíli mlčím a pak začínám sklízet si věci a oblíkat. Když skládám deku,tak v tom mi pomůže Dan.,,Nebuď smutná,pojď na pizzu,ale není to rande.Aspoň budeš myslet na něco jiného...‘‘Chvilku přemýšlím jestli mám nebo ne...
Tak už asi pět minut sedíme v pizzerii na zahrádce hned před koupalištěm a v tom se k nám přiřítí Lukáš.,,Já nevěřím vlastním očím.Já jen na chvíli usnu a když se vzbudím,tak ty nikde!Čekám půl hodiny,třeba že se koupeš,nebo že jseš na záchodě.Pak se jdu kouknout do baru jestli tam nejseš a ty tam sedíš s timhle ořechem a házíte tam na sebe pohledy!Tak jsem se šel sbalit a když jsem šel tam šel znovu,tak si dáváte čísla!Tak jsem šel pryč,ale znovu jsem přišel,protože se mi to nechce věřit a v baru jsi už nebyla a pak jdu tam kde jsme byli a vy si tam sklízíte deku a jdete spolu!Jdu sem na jedno pivko aby mě to probralo,protože jsem z toho omráčenej a vyjdu z pizzerky a vy si sedíte na zahrádce!To jsi mi to Samantho nemohla říct?To si ze mě musela dělat takového šaška?Já jsem fakt vůl,že jsem si myslel,že mě fakt miluješ!!!Ale ty....‘‘ani to neřekne a zalijí se mu oči slzami a jen mávne rukou a odchází.On mě fakt vážně miluje uvědomím si,ale jako by mi zaschlo v krku a nemůžu říct ani slovo,ani hlásku,ani čárku....,,Sis myslel,že s tebou takováhle holka bude jo?jseš naivní debil!‘‘když tohle Dan řekne vyschne mi v krku ještě víc.Mám tak úplnej knedlík.Oba na mě koukaj co řeknu,ale já nejsem schopná slova,jen se mi také zalijí oči slzami.Lukáš jen nevěřícně zakroutí hlavou,otáčí se a odchází pryč.Nemůžu furt mluvit,ale moje nitro řve Lukáši počkej!...,,Lukáši!‘‘vyjekne ze mě ubrečeně.Lukáš se otočí,pohlédne na mě,sklopí hlavu a jde dál.Začnu na Dana hystericky řvát,jen je to horší s brekem co nejrychleji odcházím...
Doma jsem jen v posteli a z baráku nevystrčim ani nos.Nikoho nechci vidět,hlavně ať mě všichni nechají na pokoji.Za těch 10 dní co už jsem takto doma jsem spotřebovala minimálně tunu papírových kapesníků a shlédla snad všechny smutný romantický filmy co existují a všechny smutné písně o lásce.Láska je mocná věc.Je krásná,ale hlavně velice bolestivá.Za celou tu dobu se mi Lukáš neozval.Seberu všechnu odvahu a volám mu.Podle mého očekávání to nezvedl...
Příští den mi volá Lukáš.Váhám zdali to mám zvednout,ale nakonec zvednu...Omlouval se,že nebyl u mobilu a že si potřebujem promluvit,že takhle to dál nejde.S tím s ním souhlasím.Problém je,že Lukáš je v Českým Krumlově.Ale za tři dni se vrací a za tři dni na něj mám čekat na nádraží.
Ty tři dni se neskutečně táhly,ale teď tu stojím naproti nádraží,tam kde jsme se domluvili.Stojím tu rozklepaná a netušící co se bude dít.Mám strach...V ruce mám papírový kapesník,který nervozitou trhám na malý kousky.Když tam přijede autobus úplně ve mě zatrne.Lukáše nikde nevidím,jsou tam davy lidí,ale ti se rozprchávaj do všech různých světových stran.A najednou.....Najednou ho spatřím...Spatřím snědého kluka s tmavými vlasy dlouhými tak pět centimetrů s černou košilí,kterou nemá celou zaplou,k tomu džínový kraťasy,černé žabky.V ruce drží jak vidím něco bílého a velký puket mích nejoblíbenějších kopretin.A je to tu...Zavřu oči zhluboka se nadechnu a už už vykračuju a v tom slyším silné pískání gum a pak ránu.Rychle otevřu oči a jen vidím,jak kopretiny dopadají z výšky na zem...,,Lukáši‘‘vyjeknu...ale Lukáš nic.Jen vidím jeho bezmocné tělo za autem bezmocně ležet.Vytrysknou mi slzy z očí jak nějaký vodotrysk.Jen k němu přiběhnu lapá po dechu,jsem úplně mimo přes slzy ani nevidím Lukáš jen na mě pohlédne a najednou nic,nedýchá!On nedýchá!V tu chvíli mě někdo od něj odstrčí a přiběhnou tam záchranáři a resuscitují ho.Celá se klepu koukám okolo sebe,je to strašný pocit.V tom zahlédnu vedle auta to bílí co měl v ruce...Je to dopis.Sotva ho otevírám,jak se mi klepou ruce.

,,Milá Samanthko,
potkal jsem Dana a vše mi vysvětlil,ale nenašel
jsem odvahu Ti zavolat.
Přiznávám svou chybu,že jsem si to nenechal nějak
vysvětlit.A promiň,že jsem o tvé lásce pochyboval
nechápu jak jsem mohl.Chci se ti tedy tímto
omluvit Sam.Prosím odpusť mi.
Budu Tě milovat až do smrti.

Lukáš

V tom se rozbrečím ještě víc.A opět pohlédnu okolo,kytice je rozlítaná všude.Jednu kytku si vezmu a znovu pohlédnu okolo a až teď si asi pořádně uvědomím co se vlastně stalo.Život není tak sladký,jak se mi zdál.Když uvidím jak záchranáři odstupují od Lukášovo těla se sklopenou hlavou a přikrývají ho něčím. Do kabelky si dávám Dopis a jednu kytičku.
Vidím šikmé zdi a najednou nic prázdno....Vidím před očima všechny krásné chvíle s Lukášem,jakoby se staly teď .Sluším nějaké hlasy z dálky ale najednou jen ticho a zalehnou mi uši.Slyším jen ten hukot zalehlého ucha.
Probouzím se...něco mi září do očí až to bolý.Když se rozkoukám,tak vidím,že jsem v nemocničním pokoji.Říkám si,že jsem asi omdlela a že mě sem přivezli.Pak se kouknu na zeď a tam je kalendář.Kalendář byl otočený na září...na půlku září!Za chvíli přichází nějaká holka,,Ahoj já jsem Peťa.Jsem ráda,že ses konečně probudila!‘‘,,Kolikátého je?‘‘,,17.září.byla jsi holka v kómatu,který způsobyl nějaký šok nebo co...‘‘Jen mlčím.Asi po půl hodině se ozve klepání na dveře.Jessica!Na její tváři mi přišla úleva.Zasypala mě spousty otázkami.,,Kde je Lukáš?‘‘skočím jí sprostě do řeči.,,Sam,on to nepřežil...pohřeb je za 2 dni...‘‘ spustí se mi slzy...,,Že je to vtip viď?Že je to hodně blbej vtip že jo?
Blbej vtip to nebyl...Jen bezmocně hledím skrz slzy na spouštějící se rakev při mojí a Lukášovo písničce od Lenyho Krawitze-I‘ll be weating...Pořád tomu nemohu uvěřit...Vždyť byl mladý,celý život před sebou!Vždyť je to Ježiš Lukáš!!!Můj Lukáš!!!!

5.kapitola Jak plynul čas
Je to už rok po Lukášovi smrti a já nejsem pořád schopná jít na hřbitov.Jen jsem u vchodu je mi strašně tísno,špatně se mi dýchá,rozklepu se jako tenkrát při té nehodě...Jsem srab já vím.Celý rok jsem vůbec nežila nestýkala se s nikým z party s nikým co by mi ho připomínalo.Zjistila jsem,že takhle to dál nejde...Říká se,že na někoho zapomenout jde jen tak,že si najdu někoho jiného a bude to.Sice se mi nechce,ale co mám dělat?O letošních čertech jsem potkala kluka z Šorova.Je strašně fajn mám ho moc ráda a má o mě zájem...tak to s ním zkusím....Jmenuje se Filip Lonsmín a je o rok starší než já.Je strašně moc fajn.
S Filipem jsem zažila krásných 14 dní,ale odkopl mě....prý,že na mě nemá čas...Ale budeme alespoň přáteli...Docela mě to vzalo,protože ho mám moc ráda a když jsem s nim byla vůbec jsem nemyslela na Lukáše.
S Filipem už nejsem,ale pořád na něj musím myslet...Mám teď novýho kluka je z Ústí nad Labem...což je štreka a je to těžký..ale ten vztah je docela z kapsy a vůbec se nevidíme.Pak se najednou přestával ozývat a pak se po 2 měsících ozval a vyčítal mi,že jsem se s ním rozešla,prý kdybych věděla co se stalo.A když se ho zeptám co se stalo,tak mi neodpovídá.
Na Silvestra jsem byla v Moholích,ale napsal mi Filip,že mě chce vidět...Nějak se to zvrtlo...Normálně jsme si povídali a pak jsme se začli líbat,hladit...Skončilo to tak,že jsme se spolu milovali...moje první milování a ani to nebolelo,ale zas 2 krát příjemné to nebylo a pro něj to bylo také poprvé.,,Jak na Nový rok tak po celý rok‘‘řekl Filip a docela dost mě to rozesmálo.Když jsem šla na Mohol nemohla jsem vůbec chodit!Bolely mě nohy a mezi nohama mě to pálí,jak kdyby mi to tam hořelo.A krásný to má být?Mě to přišlo takový divný,ale krásný ne ani hnusný,ale normální.Nic zvláštního.
Nějak to vyšlo....S Filipem jsme se už víckrát milovali a už to začalo být lepší,už se mi to i líbilo.A zamilovala jsem se do něj,ale neřekla jsem mu to.Jsme kamarádi a to musí stačit..snad to časem přejde...
V létě jsem poznala Dominika Lonsmína!Je to bratranec Filipa.Dělali jsme spolu kraviny venku a laškovali.A jednou mi napsal na mail.Psali jsme si spolu,pak si vyměnili čísla a ICQ.Psali jsme si asi měsíc a pak jsme se sešli...Rozuměli jsme si spolu,tak jsme se sešli víckrát,ale nevím jestli to bylo chození...občas jsme se drželi za ruku...ale jinak jsme se spolu milovali....a pak jsme se scházeli jen na milování a to mě přestalo bavit...
Jednou jsem takhle bloudila v noci na internetu a narazila na krásného kluka dala jsem si ho do seznámení a on ho přijal.Jmenoval se David Temko.Byl krásný a i rozuměla jsem si docela s nim,ale jednou mi neodepsal a od té doby si už nepíšem...
Měla jsem toho dost a to mám až do teď.Jsou to 2 roky po Lukášovo smrti a pořád nedokážu jít na hřbitov...Potkala jsem v lidma z Mohol u jezu za Šorovem partu kluků z ze Skalný.Což je pár kilometrů od Mohol.Tak začli jezdit do Homol za námi a to jsem se nějak víc sblížili s Matoušem Tischlerem.Je mu 20 let.A tak jsme si psali a tak scházeli a začli jsme spolu chodit...
Petry sestra Michala ke mě najednou přiběhla,když jsme byli na jahodárně a že chodí s klukem,kterého znám,že koukala,že ho mám v přátelích na internetu.,,David Temko se jmenuje víš?‘‘zaskočí mi slina a nestačím koukat...Můj internetový neznámí krasavec....A má ho Michala...Docela mi to vadí,protože mi ten kluk přišel jako hodnej,senzační a Michalu dost dobře znám,jak ty kluky střídá a ubližuje všem....

6.kapitola Nový(starý)oběv
Jedu na čtyrkolce po Moholích a najednou vidím jak jde po chodníku Michala s nějakým klukem.To bude určitě David!Rychle jedu domu a letím na jahodárnu abych ho viděla na vlastní oči.
Fotky nelhali je opravdu moc krásný a příjemný i na živo.V Moholích jsou zas všichni jako vždycky rozhádaný a jsou tam dva ‘‘tábory lidí‘‘a já jsem raději uprostřed.Protože kdybych šla k těmhle tak Ti druhý se semnou nebaví.A kdybych šla k nim,tak zas ty první se semnou nebaví.Pak mi Michala řekne ať jdu s ní a s Davidem se projít k lesíku,což je pruh stromů uprostřed pole za jahodárnou.Ovšem,že jsem šla!Celou cestu jsem se bavila s Davidem,je to skvělý kluk.U lesíka se Michala bojí,že tam jsou divočáci a já s Davidem se jen smějeme.Máme společný zájmy a oba dva jsme sešroubovaný.Já z bouračky na motorce a on z pádu při skoku na kole.má sešroubovanou páteř.Pak Michala musela domu a on jel taky domu...
Pak jsem si s ním psala přes vzkazy na profilu a jelikož jsem chtěla jeho ICQ,tak jsem kecla,že mě nebaví chodit na profil.A on na to skočil a dal mi ICQ.Tak jsme si psali po ICQ.A Jirka se semnou rozešel,což jsem čekala,protože mě úplně přehlížel a zdálo se mi,že se i za mě styděl.A David se právě rozcházel s Michalou.Když mi psal,proč se s nim rozchází,nestačila jsem se divit.Kvůli tomu,že jí viděl v teplákách a nenamalovanou atd...A pak jsem se zeptala Michali a ta mi řekla,že jí to s nim nebaví.Oni spolu chodili ani ne den a už mu psala,že ho miluje...což mě přišlo jako kravina.
Ten den co se rozešla s Davidem začla chodit s jiným klukem,kterému bylo třináct.S Davidem jsme si psali a vysloveně laškovali a víc než hodně flirtovali.Je strašně fajn,moc si s ním rozumím,máme i pár stejných věcí,vlastností...Začala jsem ho ukrutným způsobem nabalovat.Takhle jsem nikomu ještě nenabalovala.Do tohohle jsem dala vše.A abych zjistila,jestli má o mě zájem,tak jsem se ptala,jestli nemá nějaké volné kamarády,že mě nebaví být sama a jestli bude žárlit,nebo se chovat jinak.A vyšlo to...ptal se proč a proč a neřekl mi ani jednoho volného kámoše!V duchu jsem jásala,ale věděla jsem,že nemám ještě vyhráno.Zjistila jsem že ho nabaluje víc holek z Mohol...a hlavně Bára!Tu vidím jako svojí velkou soupeřku.A David říkal že má ‘‘DILEMA‘‘ že neví koho si vybrat.To jeho dilema mě úplně neskutečně žralo!Pak jsem jeden den mluvila s Bárou a ta mi oznámila,že Davida nechce!V tu chvíli jsem byla asi nejšťastnější člověk na světě.Hned ten den jsem mu psala,že s ním chci na rande a rovnou jsem napsala kdy,kde a v kolik.Docela ho to vyvedlo z míry a byl velmi překvapený.
Druhý den je naše rande!Je krásná,ale chladivá neděle.Prošli jsme přes město a šli jsme k němu domu.Z čehož jsem byla úplně na větvi!První rande a hned domu,to mě trochu víc dostalo úplně mimo.Ale celou cestu jsme si povídali,smáli,bylo mi s ním moc dobře a chtěla jsem takových chvil víc.U něj doma nikdo nebyl...To jsem si teda myslela do chvíle,než jsem zahlédla v rohu jeho mladšího bratra,kterého jsem se lekla,protože jsem myslela,že tam nikdo není.Koukali jsme se na takový velice zvláštní film.Něco z koleje z vysoký někdo tam pořád někoho hledal,někdo se pořád schovával a to bylo pořád dokola až jsem ten film nechápala,ale nebyla jsem jediná.Pak jsem slyšela dveře,,Máma přišla‘‘když tohle David řekl úplně jsem se zhrozila.Když se rozrazili šoupačky a v nich se objevila jeho máma úplně se mi zastavilo srdce a nemohla jsem ani dýchat.Jeho matka,mě viditelně taky nečekala,protože se zarazila,když mě viděla.A když David řekl,že za chvíli přijde i táta,myslela jsem,že mě trefí.Když jsem slyšela opět dveře myslela,že se zblázním.Chtěla jsem zmizet,ale chtěla jsem být s Davidem.Na první rande toho bylo teda až moc!Ale David.....David byl pořád senzační,tak co bych pro něj neudělala že?
Když jsem dojela domu,tak jsem přemýšlela o tom co se dělo,jaký to bylo a jak mi s ním bylo.Docela se mi z ničeho nic začlo stýskat a chtěla jsem s ním zas a znova být.Šla jsem na procházku s mojí fenkou Wandou a potkala jsem Báru.Tak jsem s ní mluvila o Davidovi.Nemohla jsem se odvážit mu napsat první...a hlavně jsem cítila,že s ním chci být častějc a ne jako kamarádka,ale jako něco víc.Ale bála jsem se to risknout,že by mě odmítl,nebo se mi vysmál.Bára mě přemluvila,ať mu to napíšu a uvidím,ale ať jí hlavně napíšu jak to dopadlo.
Jelikož jsem neměla kredit,tak jsem mu to psala od sestry.Byla jsem strašně nervózní pořád jsem hleděla na displej a čekala na vytouženou sms.....Vyšlo to!Hned jsem psala Báře,že jí moc děkuji,že to vyšlo.
Hned v pondělí jsme měla sraz.A on zapomněl vystoupit,tak jsem mu šla naproti na další zastávku.Nejdřív jsem myslela,že si dělá srandu,ale opravdu zapomněl!To mě docela dost rozesmálo a když jsem ho viděla,tak jsem jen nevěřícně vrtěla hlavou.Šli jsme do čajovny na vodnici .Byl tam už jeho kamarád jménem Tomáš.V čajovně jsme se poprvé líbali.Byly to něžné,jemné polibky,ale plynulé.Nic víc jsme si pro začátek nedovolili.Přesně po týdnu našeho vztahu jsme byli u jeho kámošů(dvojčat)Lukáše a Martina na akci,ale byly tam ještě nějaké slečny.Nakonec jsme šli do města.Byli jsme v jednom baru,ale tam měli hnusný pivo a nebavilo nás to tam.Pak jsme šli do dalšího klubu,ale tam holky přišli dýl jak my a jim nenalili,tak jsem říkala,že mám chuť pařit a David taky,tak jsme všechny přemluvili,ať jdeme a také jsme šli.V Moholích jsme s Davidem neřekli,že jsme spolu,to jsme chtěli až na čerty,protože to k nám přijede a bude dělat čerta a já ovšem anděla.Jenže na té diskotéce byl Viktor!Viktor je z naší Moholský party asi největší blázen!Ale to v dobrým slova smyslu.Když viděl Davida,tak ho pozdravil a stál u něj,ale pak jsem vykoukla já a Viktor čuměl jak puk!,,To si děláte srandu,že spolu vy 2 chodíte!?!ježiši oni spolu chodí no to mě podržte!‘‘s Davidem jsme se tomu smály a když nás spolu viděl tak jak vždycky vrtěl hlavou.Z toho jsem byla úplně mrtvá.Pak jsme asi ve 3 ráno šli do bytu.Tam David připravil vodnici a pokuřovali jsme si a David taky nekouří cigára,takže to se super.Všichni se natáhli na gauči a pro mě a Davida zbylo jen jedno křeslo.Tak jsem seděla na Davidovi a sledovali jsme film.Ale pak jsme se začali líbat,líbala jsem ho na krku a hladili jsme se...v tom jsme zamířili i mezi nohy,ale jen tak decentně...Pak mi zašeptal jestli nepůjdeme vedle do pokoje a nevěděla jsem jestli jo nebo ne,ale kývla jsem hlavou,že jo.Lukáše se zeptal,jestli je vedle volno a šel se tam kouknout a tak jsme řekli dobrou a vešli do pokoje.Tam jsme si sundali kalhoty a mikiny a zalehli pod deku.Natiskli jsme se na sebe co to nejvíc jde a občas jsme prohodili nějaké věty a pak jsme se začali něžně líbat...A u líbání to ani neskončilo.S Davidem jsme se spolu poprvé milovali.Sice jsme spolu jen týden a už se milovali,což je v mém případě opravdu málo,ale věřím,že spolu budeme dlouho.Teprve s Davidem jsem poznala to pravé,krásné milování.Krásnějšího jsem snad nic nezažila.S ním se cítím,jak v sedmém nebi.Je mi všechno jedno,nejdůležitější je David.Beznadějně jsem se do něj zamilovala.Takovýhle hluboký cit už po týdnu jsem k nikomu necítila ani po měsíci.,,Miluju Tě!‘‘když tohle David řekl byla jsem jak v rauši.Připadalo mi to všechno moc krásné a cítila jsem štěstí,které jsem dlouho neměla.,,Já tě taky miluju‘‘jen suše odpovím,pořád tomu nemůžu uvěřit.Pak se chytíme za ruku na těsnaný na sobě a takhle si povídáme a pak společně usínáme.Ale za chvíli jsem se vzbudila,protože David mi ze spaní pořád drtil ruku,alespoň jsem ho mohla pozorovat když spal.Vypadal jak andílek.
Když se můj andílek probudil a spatřila jsem ty jeho kukadla s tou jiskrou v nich úplně jsem se rozplývala.A ještě ten jeho úsměv....

7.kapitola Je to svět z pekla?

Život běží dál,čas plyne,tak jako Země se točí.Prožíváme spousty nepříjemných a bolestivých věcí,ale také krásných za které stojí žít.Když se vám vyskytne láska chopte se ji,protože to je to nejcennější věc co můžete prožít.Nebraňte se jí.Hned se vám rozzáří svět a pro někoho žijete.Všímáte si detailů,které by jste si jinak nevšimli.
David má osm druhů úsměvu:
1. když něco provede,nebo se chystá něco udělat
2. když někdo něco řekne a není to vtipný
3. když ho opravdu něco rozesměje
4. když se mu stane nějaký trapas,tak se směje trochu křečovitě a dívá se většinou na zem
5. milý úsměv když něco chce
6. když něco nechápe
7. když chce udělat dojem
8. zamilovaný úsměv
S Davidem jsem šťastná a to je teprve začátek našeho života,ještě nás toho hodně čeká.Ale krásné a uklidňující je vědět ,že kráčíme spolu ruku v ruce naším osudem...do naší společné budoucnosti.Nic víc nepotřebuji.Jen jeho,protože na něm se staví moje minulost,přítomnost a hlavně budoucnost.I když mě občas naštve a dost často skáče do řeči,což nesnáším,ale jak něco říká a koukám na něj a jak to s nadšením říká hned mu je odpuštěno.Nedokážu se na něj dlouho zlobit,to opravdu nejde.Miluji ho celým svým srdcem jako nikdy nikoho a váží si toho a cení a o tom hlavně láska je.Bez něj jsem ztracené zrnko v oceánu.Vždy to nějak dopadne ....ale začíná mě bolet břicho.