Divoká kočka 10

Anotace: Štěpána a Marie spolu v motelu. Je třeba dodávat víc?

Sbírka: Divoká kočka

„Přišla jsi.“ Zajásala Štěpa a šla Marii v ústrety.
„Pochybovalas?“ odvětila žertovně.
„No jasně. Říkala jsem si, jestli tě to psycho s mou matkou dneska neodradilo.“ Po očku se na Marii podívala.
„Hmm.“ Jakoby konstatovala a sundala si kabát, který pověsila na věšák. „Bylo to dobrý psycho. Ale myslim, že jsme ji dostaly.“ Zasmála se a přistoupila ke Štěpě blíž.
Ta jí hbitě zajela rukou do týla a přitáhla si ji k sobě. Hladově se jí zakousla do šíje a jazýčkem přejela až pod ouško, kde se mazlila s jejím lalůčkem. Marie jenom stála, slastně vrněla a přivírala oči.
Štěpa se narovnala a v obličeji měla výraz, jako kdyby kousla do citronu.
„Ten parfém mi nechutná.“ Řekla s odporem a snažila se zbavit té pachuti.
Marie se zasmála.
„Dobře ti tak. Přepadla bys mě už u dveří. Jsi pěkně nemravná, víš to?“ zpříma se na Štěpu zahleděla s pohledem matky, která kárá zlobivé děcko.
Štěpa jenom natočila nechápavě hlavou a nevinně podotkla: „Zajímavé, ještě dneska dopoledne ti to ale vůbec nevadilo. Jsi pěkná potvora, abys věděla.“
„Vím.“ Řekla Marie zvesela a cvrnkla Štěpu do nosu. Trošku se od ní odtáhla, obešla ji a namířila si to ke koupelně. Přitom si nacvičeným pohybem sundávala svetřík a následně i podprsenku. Všechno to letělo na kraj postele. Štěpa ji pozorovala jak ve snách a jen se opřela o dveře. Ve světle svíček totiž Marie vypadala jako bohyně. Ta hra stínu a světla jako kdyby přesně vystihovala okamžik, kdy byla ta či ona křivka jejího těla naprosto nejkouzelnější. Ať už to byla perfektně rovná záda, když se předkláněla, aby si stáhla silonky, nebo rajcovně oblý zadeček, když se narovnala zpátky či jemné linky poprsí ve chvíli, kdy se natočila ke Štěpáně v celé své nahé kráse.
„Jsi neuveřitelně nádherná.“ Pronesla Štěpána uchváceně, odrazila se ode dveří a přistoupila k ní blíže.
Jako kdyby byla ze skla, vztáhla ruku k jejímu spánku a prsty s takovou něžností, jaké jen byla schopna, obkreslila kontury jejího obličeje až po bradu. Naklonila hlavu na levou stranu a podivovala se jako už po tolikáté naprosté ženskosti, která z Marie tolik vyzařovala.
Plnou dlaní přejela od brady po šíji až k rozkošné prohlubni mezi jejími ňadry, kde sváděla boj, kterým směrem se dát. Které je hezčí? To pravé nebo to levé? Nemohla se rozhodnout.
A tak udělala tu nejjednodušší věc na světě. Nechala pravou ruku tam, kde byla a rychlým pohybem napodobyla cestu už jednou projitou i druhou rukou. Nakonec se její obě ruce střetly na tom stejném místě a ona se mohla nerušeně věnovat oběma prsům najednou.
Marie se naklonila a začala se věnovat Štěpániným ústům. Nejprve oblízla její spodní ret pečlivě z jedné strany na druhou, až ji naprosto donutila přestat se soustředit na její ňadra.
„Ještě.“ Zavrněla prosebně a přivřela oči. Už by tolik chtěla cítit její jazýček ve svých ústech, ale ještě bylo příliš brzy.
Dostalo se jí dalšího oblíznoutí a ještě drobného zaváhání v koutku úst. Tohle nejde jednoduše ustát, projelo Štěpáně hlavou a pohled dravé šelmy upřela na Marii.
Ta se na ni jenom usmála. „Stejně toho na sobě máš ještě příliš.“ Řekla nesouhlasně a jediným šikovným pohybem jí rozepla podprsenku. Ještě o ni zavadila ukazováčkem a ten kus látky, který předtím halil tak plná Štěpánina ňadra, pandul ulehčeně k zemi. Teď zase měla Marie velmi příjemný výhled.
Sklonila se k jedné její bradavce a lehonce ji obkroužila špičkou jazyka. Bylo jí jasné, že tenhle dotyk příliš cítit není, ale tušila, že ji u toho Štěpána pozoruje a ten samotný pohled ji donutil se třást vzrušením. Pak využila drobné drsnosti povrchu jazýčku a pěkně celou jeho délkou přejela přímo po bradavce. Tohle věděla, že už cítit bylo a to dostatečně.
Sházely všechny věci z peřiny dolů, protože teď bylo úplně jedno, jestli je tam pořádek a nebo bordel a přesunuly se na postel.
Štěpa stiskla Mariiny paže v zápěstí a klekla si nad ni. Přiblížila její ruku k rantlu postele s úmyslem ji tam přivázat. Ale ta se na ni zamračila a zavrtěla hlavou.
„Dnes tě chci mít hodně něžnou, né hrubou. Chci se mazlit. Nechej mi ruce volné.“
Štěpu to na moment zklamalo. Chtěla si ji užít majetnicky. Vzít si ji a vlastnit. Ale nedala to na sobě znát jiným pohybem než že sklopila řasy.
„Jak si přeješ.“ Řekla nakonec s úsměvem, ale neslezla z ní, jen její ruce pustila a opřela se do polštáře.
Nadklonila se nad ni a vzala do zoubků její spodní ret a zase ho pustila. Pak ho olízla tam a zpátky. Vzala horní ret a udělala to samé. Marie se lehce nadzdvihla na loktech a Štěpánu polibila. Jedinkrát, rychle a na ústa. Jednu ruku si ovinula kolem jejího krku a přitáhla si ji blíž k sobě. Teď už se kontrolovat nemusí. Jazýčkem prozkoumala okamžitě první zoubky a už se laskala s tím jejím v úžasné melodické souhře, při které se obě rozhořely jako hranice ze dřeva. Jakoby obě svou nevinnou touhu hodlaly upálit.