S vůní kávy

Anotace: ...události a prostředí smyšlené, ale takhle nějak nás vidím...//miluji Tě//

Seděla v té kavárně každý den. Když přišla poprvé, seděla u jednoho stolku, od počátku otevírací doby do doby zavírací. Pokaždé si objednala kávu s mlékem bez cukru, jeden šálek pila téměř hodinu a po čtvrtém už jsem to nevydržel. Zeptal jsem se: "Na někoho tu čekáte?" "Ne, nečekám," usmála se. A já jí ten den donesl ještě dalších šest káv.

...

Je to téměř měsíc, co zde byla poprvé. Nechápal jsem ji, kromě soboty tady opravdu trávila polovinu času, přicházela vždy ve dvě odpoledne a odcházela v osm, když se zavíralo. Po týdnu mi pomáhala skládat židle a umývat pult, jakoby mezi námi probíhala jistá tolerantní dohoda. Pokaždé jsem měl chuť se zeptat, co ji vede k neustálému sezení v kavárně. Jednou mi odpověděla.

...

"Hledám." "Koho? Co?" "Netuším... Prostě hledám." "Jak můžete hledat, když netušíte co?"
Jenom se usmála.
"Hledám Jeho." A tím konverzace skončila, mlčela.

...

Jednou vešel do kavárny mladý muž(říkejme mu "X"). Objednal si jen horkou čokoládu, protože kávu údajně nepil. V ten samý okamžik, kdy vešel, jsem sledoval onu dívku. Zrovna mi pokynula očima, ať jí donesu další kafe.
Nevím, jestli to byla shoda náhod, nebo jen vrtkavý úmysl osudu. Jen si pamatuju, že její pohled na malý okamžik sklouzl na nově příchozího.

...

Následující den poprvé nepřišla. Trochu jsem se lekl, bylo to tak nezvyklé, nevidět ji u stolu v rohu, nenosit každou hodinu kávu s mlékem bez cukru.
Ano, měl jsem o ni strach.

...

Ukázala se po mnoha dnech, kdy už jsem s její nepřítomností pomalu počítal. Ptal jsem se, kde byla, proč nepřišla...
"Našla jsem," odpověděla s úsměvem. Nechápal jsem ji, ale v jejích očích byla opět mlčenlivost. Nemělo smysl se ptát, a tak jsem jen dál nosil kávu...

...

Podruhé, když se tam objevil "X", spatřil jsem v jejích očích lesk. Takto jsem ji neznal. "X" si opět poručil horkou čokoládu. Když jsem mu ji předal, obrátil se a sedl si k jejímu stolu. Celou dobu jsem je nepřistihl, že by spolu mluvili. Jen tam seděli, ona pila kávu s mlékem bez cukru a "X" pil horkou čokoládu.

...

Od té doby jsem ani jednoho z nich neviděl. Ale tu dívku jsem dobře znal, považoval bych ji za svou blízkou přítelkyni. A když se dívala na onoho "X", v jejích očích jsem viděl něco, co už nikdy neuvidím, tím jsem si jist... Tak silný cit je jen v očích málokoho.
Byla tam čistá, nefalšovaná láska.