Vodka s džusem IV.

Anotace: tak jednou v neděli mi ptáčci pověděli, že bych neměla jen tak sedět na p*deli XD tak jsem napsala no XD

Sbírka: Vodka s džusem

Ráno jsem se vzbudila v mírné nirváně. Bylo mi dobře, jakou už dlouho ne. A na kožešině vedle mě leželo něco, pro nějž jsou slova "splněná přání" slabá. Byl tak krásný, když tu tak ležel, přikrytý kouskem kožešiny a přes okna naň dopadaly první paprsky nového rána. Jeho svaly se v pravidelném rytmu zvedaly a zase klesaly, řasy se nehýbaly, na tváři měl lehký úsměv. Byl nádherný. Nezapomenutelný. DOKONALÝ.

Oheň v krbu asi už dávno dohasl, ani se z něj nekouřilo. Nejspíš mu byla zima, lehce se ošil. Zvedla jsem se a nahá jsem došla do ložnice pro deku. Pro mě tak nezvykle něžně jsem ho přikryla a šla do sprchy.

Pod proudem horké tekoucí vody jsem si uvědomila, že se mnou tenhle chlápek dělá divy. Normálně bych ho vyhodila hned ráno po probuzení, možná mu dala 50 Kč na snídani. Taková jsem mrcha. Možná bych mu vyhodila oblečení z okna nebo tak něco, ale místo toho jsem se na něj 10 minut dívala, jak spí. Tohle jsem neudělala, když jsem byla s Ondou. Nikdy jsem se po sexu necítila tak, jak teď, a nebylo to tím, že tohle byl ten nejlepší "akt" mého dosavadního života. Kdybych byla malá, myslela bych si, že je to kouzelník. Kdybych nebyla blbá, tak si to naopak nemyslím. Co to se mnou tenhle muž udělal? Napadaly mě tisíce otázek. A ta nejblbější byla, jak se vlastně onen Copperfield jmenuje.

Zabalila jsem se do ručníku a přes obývák šla do ložnice oblíknout se. On ještě pořád tak nádherně spal. Chvíli jsem se zastavila a pozorovala ho, pak obrátila oči v sloup, vynadala si, co že se to ze mě stává a pokračovala v cestě. Byl nějaký den v týdnu, přesně jsem nevěděla který, ale víkend nebyl. Takže do práce. Oblíkla jsem si černý kostýmek a zelenou košili, našla špičaté lodičky a velké letecké sluneční brýle, věci do práce,kabelku a červenou rtěnku.

Na velké zrcadlo v předsíni jsem onou rtěnkou napsala vzkaz, stylem amerických filmů. Snažila jsem se být poetická a ne tak krutá jako obvykle:

" Dokonalost je pomíjivá a já se bojím konce. Moje pocity jsou výjimečné, ale přesto bych ocenila, kdybys odešel a už mě nikdy nehledal. Nikdy pomíjivé není.

Díky... Ell "

Umělecky jsem nechala otevřenou rtěnku na poličce pod zrcadlem. Naposled jsem se za ním ohlédla, něco mě píchlo tam, kde měl v noci dlaň, v srdci, ale pokusila jsem se ten pocit ignorovat. Sklopila jsem hlavu a otevřela dveře a odešla.