Srará láska nerezaví 1.

Anotace: ....

Najednou jsem stála uprostřed temného lesa a byla obklopena smečkou vlků. Pomalu se ke mě blížili, všichni na mě cenili ty ostrý tesáky a jeden se na mě dokonce chystal skočit. Tak jsem sebou trhla, že jsem se vzbudila. Ani nevíte jak jsem si oddychla, když jsem zjistila, že to byl jen sen. Slyšela jsem hlasy na chodbě, tak jsem se šla podívat. Mamka na mě začala mluvit. Říkala něco v tom smyslu, že už jedou a že peníze mám v obýváku. Ještě jsem se pořádně neprobrala, takže jsem moc nevnímala co se děje. Táta mi dal pusu na čelo a zabouchl za sebou dveře. Chvíli jsem stála na chodbě a koukala na zavřeené dveře. Než mi to došlo. Naši jedou na týden na hory a nám nastaly jarní prázdniny (nejsem moc vášnivá lyžařka, takže jsem zůstala doma). Rychle jsem vyběhla na balkón a s úsměvem na tváři jim mávala. Když konečně odjeli, šla jsem se podívat, kolik mi tady nechali peněz. Zjistila jsem, že celkem dost na to, že mamka šetří kde se dá :-). Začala jsem radostí tancovat, protože mám celý týden byt jen pro sebe a k tomu ještě hromadu peněz. Měla jsem strašný hlad a tak jsem se šla podívat co najdu v naší ledničce. Z hrůzou jsem zjistila, že tam skoro nic není. A tak jsem se oblékla a huráá do sámošky. Máme ji hned za rohem, takže žádná velká tůra se nekonala. Cestou na mě všichni tak divně koukali. Zdálo se mi, že se mi všichni posmívají. Tak jsem se pořádně prohlídla a zjistila jsem, že jsem se nepřezula. Takže jsem na sobě měla růžový, chlupatý pantofle se srdíčkama. No co snad se nezblázním, řekla jsem si a vešla do sámošky.....

Po výborné snídani jsem si šla pustit televizi a plácla sebou na gauč. Asi jsem usnula, protože mě vzbudil zvonek. Šla jsem otevřít s nadějí, že se přistěhoval nějaký pěkný kluk a že potřebuje s něčím pomoct (to víte dlouhá samota- už mi to leze na mozek). Otevřela jsem a ...... Verča(moje nejlepší kamarádka). Přišla mě vytáhnout na pizzu. Pozvala jsem ji na chvíli dovnitř, protože jsem vypadala jako po smrti, takže jsem věděla, že mi to bude trvat o trochu dýl. Cestou do pizzerie jsme probrali snad všechny témata. Když jsme došli, zjistili jsme, že není žádný volný stůl. Ale měli jsme štěstí, zrovna někdo odcházel. Rychle jsme zabrali stůl a začali vybírat. Vybrali jsme tu s ananasem. Pak jsme se ještě přesunuli do cukrárny na horkou čokoládu. Verče zvonil telefon. Byl to Marek(její kluk). A tak odešla. Chvíli jsem tam ještě seděla. Najednou okolo mě prošel docela pěkný kluk. Za chvíli se vrátil, stál u mýho stolu a pozdravil mě. "Ahoj Lindo". Koukala jsem na něj jak na nějakýho ducha a přemýšlela odkud zná moje jeméno.