Věděla jsem, že k tomu dojde

Anotace: Lehce neerotické teoretické úvahy nad tím vším

Anabel měla a má
Pěkný den na válení, co říkáte, když se ven podíváte?
V kotli topím jako o život, venku je minus šest a tady v ložnici se teplota blíží třicítce.
Je mi něco přes čtyřicet a té co očekávám to se neříká, to nevíte?! Víte tuším
Krásnou alabastrovou pleť ze všech těmi očekávatelnými klenutími i záhyby bez chyby.
Mám rád vše hezké a měřítka posouvám dle stavu, rozpoložení, věku a ….
No prostě sprostě příležitost se musí využít.
To však neznamená ji zneužít, jen k činu použít.
Tvořím slova dotyků, hledám v dechu napětí, mámím tělo v rozkvětu.
Ona při chůzi se vlní, její boky vybočují, kalhotky nejsou v šatech patrny, stejně jako prsů rej dovádí s tím saténem divohru.
A ještě navíc je tady ta vůně, ta se nedá koupit to je splynutí živočišna a vůně parfému.
Pouštím hudbu z gramofonu, 33 otáček dává počátek tanci.
Oči se setkávají čím dál častěji.
Jsme k sobě přitisknuti, jsme jedno tělo, srdce bije nám.
Deska i kroky končí, jdeme ke stolku nalévám poháry rozkoše.
Ťukneme si při další desce a zvuku ampliónu.
Přichází tma se svoji stínohrou a mi v pevném objetí bez dojetí nazí si jsme souzeni k činu činu činu myslím si.
Vykoupení, není zakoupení opak, myslím si pak.
Ruce hledají vše, co už znají a přitom hnětou, co mají.
Kapičky potu na zádech hrudi máme a to se sotva chvilku k sobě máme.
Vidím otázky v jejích očích, co nevyřkne.
A já na ně zbaběle neodpovím to vím.
To už není tanec, jsem teď samec, co ví a má a tak dá té co má.
Ručička co se nezastaví, a těžko něco postaví, dává nám vědět, že nic není napořád, a přesto ona má svůj řád hodin přeci.
Ležíme při sobě i na sobě, poslouchám tlukot Tvého těla, nechávám se zvedat dechu hrudí.
Kroužím Ti mlsně okolo těch dvou červánků, saju je.
Ruce nečině neleží, krouží Ti po těle, zkouší kam se tou pouští do oázy dostanou.
A pak když potřebné nástroje povstanou myšlenky proudy zůstanou stát.
A přesto přese všecko se to mělo stát.
Ukojeni v naději se tomu oddáváme do kotle nepřikládáme, na to není čas.
Halíme se peřinou a spíme v naději.
Odkrývám Ti vršek obdivuji ducha těla.
Jsem normálně omámen.
Je se mnou ámen.
Co budeme dělat?