Once...in Suomi 15

Anotace: Tramtadadaaaaaa :)

"Tak jak se daří." Přistoupil ke mně doktor z vizity. Už tři dny mě tady drželi na lůžku, Katy mi odmítala cokoliv říct, že s tím musím počkat. A ta pitomá sádra….
"Strašně svědí." Zakňourala jsem.
"To je dobře. To znamená, že kost srůstá." Usmál se a něco načmáral do karty.
"Já vím a to znamená, že už mě pustíte?" udělala jsem na doktora psí oči. Nikdy jsem to neuměla a tak jsem přidala ještě "Prosíííím."
Doktorův úsměv se ještě víc roztáhl, takže odhalil zuby.
"Myslím, že není důvod vás tu více držet." Přidal ještě mrknutí oka. No to snad ne, on po mě snad jede?
"A můžu se zeptat, na pacienta Anssiho Salmelu? Přivezli nás v jedné sanitce." Musela jsem vědět co s ním je. Doktorův úsměv opadl.
"Bohužel. Nejste rodinný příslušník. Je mi líto."
Prd mu bylo líto. Určitě se tetelil blahem. Když se otočil zády, vyplázla jsem na něj jazyk. Viděla to jedna mladá sestřička a zahihňala se.

Čekala jsem na chodbě s malou taškou osobních věcí a poklepávala prsty na sádru. Katy pro mě snad měla přijet, nebo na to zapomněla? Otevřely se dveře na fotobuňku a dovnitř vešli dva týpci v černém, oba si navzájem stylem podobní, jeden vyšší a druhý drobnější. Čuk a Geg. pomyslela jsem si a vyprskla smíchy a pak ty dva cvoky objala.
"Vivi, Cate. Co tu děláte?" Vyjekla jsem. Oba se usmívali. Vivi zřejmě zapomněl na to, že když odjížděl, tak jsme byli pohádaní.
"No když jsem slyšel, co se stalo, tak jsem hned přiletěl zpátky. Katy nestíhala, tak jsem se nabídnul, že tě vyzvednem" Usmál se a líbnul mě na tvář, jako můj starý kamarád Vivian.
"No a já slyšel, že se chystá něco velkýho a to jsem si nemohl nechat ujít." Nahodil Cat svůj sebevědomý úsměv.
"Přisírko." Byla bych ho štípla, kdybych se nemusela opírat o berle. Vivi mi vzal tašku a vyšli jsme ven. Sluníčko svítilo, ale i tak se mi d tváří opřel chlad.
"Jo hele Sinamore, máš moji tužku na oči. Jestli mi ji nevrátíš tak.“
"Vyhrožuješ? A co moje auto? Co dělalo na parkovišti pro odtažená auta? Hm? Hm?"
"Dobře, tak se hned nečil, klidně si tu tužku nechej."

Když jsem vešla do dveří našeho bytu, jako první mi pohled padl na velikánský kufr uprostřed obýváku. Zmateně jsem zamrkala a koukla na Cata.
"V tom jsi přivezl zbytek kapely?" Kytarista ale zatřásl hlavou a pokrčil rameny.
"Ten můj je u Viva, tenhle neznám."
"Musíš počkat na Katy a....no prostě si sedni do obýváku a počkej tam." Rozkázal Vivi "A ten kufr nebudeš otvírat, rozumíš?" Zašermoval mi před očima vztyčeným ukazováčkem. Poslušně jsem odkulhala a sesunula se na gauč. "A ty ji hlídej." Houknul Vivi na Cata.
"A kam jedeš?" Potřebovala jsem to vědět, abych mohla aspoň odhadnout čas, jak dlouho tady budu sedět a civět na ten kufr
"Do toho ti nic není." Mrknul na mě a odešel.
"No faaaaajn." Opřela jsem se rezignovaně v křesle a nevěděla co dělat. Kupodivu jsem měla v hlavě jako vymeteno, asi jsem věděla, že přijde nějaká bouře a nastane pravý opak, a tak jsem si užívala toho klidu.
"Zahrajem si Guitar hero?" Navrhnul Cat.
"Jop super nápad." Vyskočila jsem, ale se zaskučením se zase posadil. "Aaaaaj...nohaaa."
"Já to nachystám. S klukama to hrajem, vždycky když je nuda na nahrávání." Začal rozmotávat kabely a ovladače. Ve skutečnosti to byl Janneho Playstation a on by mě asi zabil, ale teď když jsem ten nemocný chudáček mě snad omluví.
Za chvíli už jsme s Catem mačkali tlačítka jako diví. Probrali jsme chystané cedečko Deathstars, koncerty Lovex a klipy Uniklubi, přičemž jsme oba totálně zkritizovali Jussiho zjev. Kdyby nás chudák slyšel....
"aaaachjo, chtěl bych umět Throw fire and flames na experta" Povzdychl si Cat. Zrovna jsem přemýšlela nad tím, že štěně by se asi za tu dobu v kufru buď ozvalo anebo udusilo.
"Štěně to nebude." Zabručela jsem, ale pak mi došlo, co to Cat řekl. "Ale vždyť to je pěkně trapná písnička." Vzpomněla jsem si, když jsme s Katy viděli Dragonforce na Masters. Člověk by z toho i chytil nějaký záchvat. "Prej nintendo metal...to je na mě moc"
"Já vím, já vím, je to shit, ale bral bych to jako výzvu." Pokýval hlavou a v duchu si broukal zrovna Throw fire and flames. Pak ale zavrtěl hlavou a přestal "To je děs, teď to nedostanu z hlavy."
"Jo jo, to znám." Poplácala jsem ho chápavě po rameni a navolila další písničku. "Hm hm hmmhmhm hmmmmm hm hm hm hm hmmmmmm SAKRA!"

V zámku zarachotily klíče zrovna ve chvíli, kdy jsme se rozhodli dojít si pro vodku. Cat ztuhnul v pohybu a zaposlouchal se stejně jako já do zvuků na chodbě. Podle šramotu jsem poznala, že jich jde nějak hodně. Nejdřív do obýváku vešel Janne.
"Čau kočičáku." mávnul na Cata.
"A já jsem vzduch?" Rozčílila jsem se.
"No joo čau, ty." Zasmál se a svalil se do křesla, které si majetnicky přivlastnil. Další vešel Sami.
"Můžu se ti podepsat na sádru?" Rozsvítily se mu očička, jako malý puberťačce.
"Potom." Popostrčila ho dál Katy a usmála se na mě. "Zlato promiň, že jsem nepřijela, nestíhala jsem to." Posadila se pod televizi naproti mě. Další vešel Vivian, usmál se na mě jako ten starý Vivi a posadil se do křesla. Zbylo jen poslední místo vedle mě na gauči. Už jsem celkem nikoho nečekala a pak do dveří vešel, k mému překvapení Anssi. Trochu nechápavě se rozhlížel.
"Co...co to...já asi něco nechápu." Zakoktala jsem se. Katy si odkašlala.
"Sedni si Anssi." Pokynula k místu vedle mě. Moment...Katy zná Anssiho? Co se to tu děje? Anssi si sedal trochu prkenně. "Udělej si pohodlí. Sedni si, tak ať tě to hlavně nebolí. Doktor říkal, že se máš hlavně šetřit." Anssi přikývnul a trochu se zavrtěl. "Takže..."
To co další hodinu vyprávěla, mi znělo jako něco neuvěřitelného a přitom známého. Anssi mi pod stolem tiskl ruku a to jsem potřebovala. Katyino vyprávění občas doplnil Sami, Janne, nebo Vivian.
Podle nich jsme se já a Anssi seznámili na mistrovství světa v Kanadě v roce 2008. Dělala jsem tam ošetřovatelku. Anssi se při zápase s USA popral s Backesem a já mu napravovala zlomený nos. Po návratu jsem se k němu nastěhovala, a netrvalo dlouho a koupili jsme dům. Všechno bylo dokonalé, Anssi mě požádal o ruku, ale na svatbu stále nebyl čas. On létal do Ameriky, kvůli NHL a já pracovala na složitém výzkumu v nemocnici. Pomalu se mezi námi zvětšovala propast, kterou plnily například výčitky, které jsme si neříkali. Milovali jsme se neustále, a proto jsme oba raději mlčeli. A mlčením to nekončilo. Na jednom z koncertů jsme se konečně pohádali. Já se opila a nakonec mě Vivi odnesl domů, Anssi zůstal a sám hledal pomoc na dně láhve. V tu chvíli se k němu nebezpečně přiblížila Tiina. Nasadila svůdný úsměv a zaútočila. A dopadlo to tak, že se Anssi ráno vzbudil v jejím bytě ani sám nevěděl jak. Tiina která tím nabyla nové sebevědomí to začala znovu zkoušet na Janneho, ale bezúspěšně. A tak se mu alespoň pochlubila tím, jak sbalila hokejistu. Janne to nechtěl dál šířit, ale jednou se nechtěně přeřekl a všechno bylo venku. K mému psychickému kolapsu chyběl jen krůček. Když Anssi zjistil, že to vím, znovu šel do Ama a znovu se opil. On nikdy moc nepil a tak všichni věděli, že je zle. V Ama se ale objevil Vivian a když ho viděl, popadl ho amok. Ti dva se dost ošklivě pohádali a poté i poprali. Chudák Vivi z toho vyšel se zlomeným nosem a monoklem.
"To sis nikdy nevšimla, že ho mám trochu křivější?" Natočil se ke mně profilem. Asi měl pravdu. Nezmohla jsem se ale na slovo a poslouchala dál. Anssi se na Viviho omluvně podíval a ten jen mávnul rukou. "Je to dávno."
Zavírala jsem se v nemocnici dlouho do noci a pracovala. Stal se ze mě doslova workoholik. A když jsem nebyla v práci, tak v Amadeu. Tam jsem se potkala s Pekkou, se kterým jsme se znali z mistrovství. Zrazená a dotčená jsem opila jeho a raději i sebe a do jeho postele už to byl jen kousek. Myslela jsem si, že to všechno zvládnu, že dál dokážu chodit kolem něj, ale nemohla jsem se podívat ani do zrcadla, natož Anssimu do očí. Jeho kariera v NHL se velmi slibně rozjížděla a tak bylo doma čím dál tím méně. Jednou jsem se rozhodla na úplném dně, že to skoncuju. Začínala jsem totiž žárlit i na Katy a na všechny páry kolem. Když jim to klapalo, proč nemohlo i mě? A tak jsem se pokusila o sebevraždu. Anssi, který měl být v Americe měl ale divný pocit a tak se na letišti otočil a vrátil se domů, kde našel mě ve vaně plné krve. Okamžitě se se mnou rozjel do nemocnice. Byla zima a on byl rozrušený. Vybourali jsme se a oba skončili v nemocnici. Doktoři zjistili, že jsem měla poškozený mozek a amnesie byla téměř jistá. Anssi který vyvázl vcelku v pořádku se rozhodl, že bude prvním člověkem, na kterém otestují můj výzkum. Pracovala jsem totiž na možnosti vymazání paměti. Malý operativní zákrok by dokázal smazat klidně dva, tři roky života. Do zapomínacího programu měli být zapojeni hlavně vojáci, kteří se vrátili z války s psychickými problémy, nebo oběti trestných činů. Vymyslela jsem ho, když jsem byla na pět týdnů v Gruzii. Anssi věřil mým výzkumům a tak se nechal operovat. Nechtěl žít s tím, že si ho nebudu pamatovat a on bude jen marně vzpomínat na to, co měl. Katy spolu s pár jeho přáteli jej nechali v umělém spánku převézt do New Jersey, kde se probral jako volný hráč New Jersey Devils bez závazků. Já se probudila o několik tisíc kilometrů dál, v Tampere, v posteli ve svém starém pokoji v domnění, že chodím s Vivianem a pracuju v Amadeu. Vivian mi měl pomoci úplně zapomenout na Anssiho a jakýkoliv záchvěv bývalého vztahu. Katy, která byla ve spojení s doktory mě nenápadně pozorovala a dávala doktorům zprávy o mém stavu. Vše mělo být, jakoby žádný Anssi ani nehoda nebyli. Půl roku jsem byla v komatu a pak se jednoho rána prostě vzbudila, jakoby se nic nestalo.
"Wow..." Zahučel Cat do ticha.
Katy s pohledem upřený na mě a Anssiho pomalu otevřela kufr a začala z něj vytahovat věci. Anssiho dres z Kanady s tmavými skvrnami.
"Chtěli jste si ho nechat na památku seznámení." Podala ho Anssimu do ruky.
"Já myslím, že to bylo docela úchylný." Zahihňal se Sami. Janne ho ale pod stolem kopnul.
Následovaly fotky, různé drobné dárky, letenky do Česka na naše jméno....
"Počkat. Já jsem Anssiho představila našim?" Vyděsila jsem se. Ne kvůli tomu co řeknou naši na něj, ale, co řekne on na naše. Hlavně na otčíma.
"Jo, ale neboj, byli docela v pohodě." mávla rukou a rozpačitě se usmála. Doufala že trochu uvolní atmosféru.
"Jak mě to jenom napadlo..." Zavrtěla jsem hlavou.
"Letěli jsme totiž na Masters." Podala mi do ruky hromádku fotek. Na jedné jsem seděla Anssimu na ramenou a mávala, na další byla Katy s Jannem pod pláštěnkou, ale usměvaví.
"Pááni." Povzdychla jsem si.
"A ještě je tu tohle." Podala mi malou krabičku. "Tvůj zásnubní prstýnek." Vzala jsem si krabičku, ale neotevřela ji.
"Ten už není můj." Vtiskla jsem ji Anssimu do dlaně. "Já..nevím co mám dělat." Vstala jsem a odbelhala se do pokoje. Nevěděla jsem, jak se tvářit, co říct, jestli brečet nebo se smát, nebo snad být naštvaná. Vzpomněla jsem si na bolesti hlavy, dotkla jsem se místa, odkud přicházela a nahmatala jen kůži, možná i jizvu. Skrčila jsem prsty a klouby i na to místo poklepala. Ozval se úplně jiný zvuk, než by měl. Tři roky byly pryč z mojí hlavy a vracely se jen ve snech, nebo záchvěvech vzpomínek. Já věděla, že něco je jinak, ale že tři roky mého života jsou úplně násilně odebrané a nahrazené něčím jiným a umělým, to jsem nečekala. Ozvalo se zaklepání.
"Em, můžu dál?" Zašeptal Anssi za dveřmi.
"Jo pojď." Houkla jsem a opřela se o hromadu polštářků. Vešel, celý nesvůj a zmatený, asi stejně jako já. Posadil se na kraj postele a chvíli mě pozoroval.
"Byl jsem idiot...Jak jen jsem tě mohl vymazat, když teď ani nechci zavřít oči, abych nepřišel ani o jeden tvůj úsměv." Usmál se. "Sakra, asi se ze mě stává strašnej romantik." Možná se snažil odlehčit atmosféru, ale já to stále viděla až moc tragicky. Vždyť jsem se chtěla zabít. "Co kdybychom to zkusili znova...jinak." Dotkl se opatrně moji ruky.
"Tolik jsme si ublížili." Polkla jsem slzy, které se mi draly do očí, při vzpomínce, na všechny ty sny, které byly pravdivé. "Jak můžeme vědět, že to neskončí stejně špatně?" Podívala jsem se mu tázavě do očí a ucítila ten starý známý výbuch horkosti v žaludku. To čemu jsem říkala láska.
"Já nevím, ale proč neriskovat?" Přisunul se blíž a dotkl se mojí tváře. "Chtěl bych to zkusit. Když už vím, jak snadno jsem tě ztratil, si tě budu vážit mnohem víc."
"Anssi..." Zavrněla jsem. "Možná...možná to je osud, nebo něco takového. Že jsme se znovu našli a znovu zamilovali." Jiné vysvětlení jsem totiž nenacházela.
"Miluju tě..." Zašeptal mi do ucha, tak až mi naskočila husí kůže.
"...taky...." Přivřela jsem slastně oči a začala pomalu líbat tu svou znovu nalezenou lásku. A najednou do dveří vpadl Sami.
"Tak můžu se ti podepsat na tu sádru?" Pak se naklonil za roh a zavolal "Je to dobrý, už se muckaj."
"Nepůjdem ke mně, když už oficiálně můžem?" Moje odpověď zanikla v záchvatu smíchu.