Krutá sázka- 8. díl

Anotace: Kdo to na ni volal?

,,Dostalas dárek?“ přišel Lukáš až k ní a kouzelně se na ni usmál.
,,Myslíš si snad, že jsem pitomá?“ vyjela na něj. ,,To se pleteš! Já už se od tebe urážet nenechám! Snášela jsem to dost dlouho a už toho mam tak akorát!“
Nečekala na jeho reakci, otočila se na patě a utíkala na zastávku. Naštěstí právě přijížděla tramvaj, takže rovnou nastoupila a udýchaná se sesunula na sedačku.
Moc chtěla, aby to na té kartičce byla pravda, aby ji měl Lukáš rád, ale prostě tomu nemohla uvěřit. Ráno jí nadával a teď by se najednou chtěl kamarádit?
Úvahami na toto téma strávila celou cestu.
Vystoupila, došla k bytovce, kde bydlela Týna, a vydala se rovnou do 6. patra. Tam výtah jezdil, takže nastoupila a během chvilky už zvonila na dveře „Malíkových“.
,,Luci!“ přivítala ji usmívající se kamarádka a pozvala ji dál.
,,Ahoj….“ Odpověděla sklíčeně.
,,Co se stalo?“ všimla si Týna její zachmuřené tváře.
,,Zase Lukáš, jak jinak“ pokrčila rameny a vše jí vypověděla.
,,No, tak to je něco…“ vydechla překvapeně, když byl s vyprávěním konec. ,,Ale upřímně si myslím, žes ho měla alespoň vyslechnout….“
Lucka vykulila oči. ,,A co myslíš, že by mi řekl? Přece nebudu dobrovolně poslouchat jeho výsměšky!“
,,Ale vždyť vůbec nevíš, jestli by to byly výsměšky….“
,,A co jiného….“ Procedila mezi zuby.
,,Ale Luci! Třeba ten vzkaz myslel vážně, konečně si uvědomil, jak ti ubližoval, nebo mu někdo promluvil do duše, co víš….“ Objala kamarádku kolem ramen.
,,Týno. Ty přece nejlíp víš, jak moc bych si přála, aby to nebyla jen hloupá legrace. Jsem do Lukáše zblázněná i přesto, jak moc mě zranil. Ale jsem racionálně uvažující člověk, takže iluze si nedělám….“
Víc už o tom ten večer nepromluvily.
Užily si typickou dámskou jízdu. Koukaly na filmy, zobaly brambůrky a moc se nasmály. Díky tomu Lucka na Lukáše celý večer ani jednou nepomyslela.
To se však změnilo, když v pokoji čekala na Týnu.
Byla už osprchovaná a zalezlá pod peřinou, když jí zazvonil mobil.
,,Ahoj Lucko. Tady Lukas. Znovu se ti moc omlouvam. Ani se nedivim, ze mi neveris po tom vsem, co jsem ti udelal. Ale budu doufat, ze brzy uveris. Dobrou noc a sladke sny.“
S otevřenou pusou si zprávu četla pořád dokola. Tohle byla poslední kapka, která přispěla k jejímu úplnému zmatení.
,,Lucko? Haló!“ třásla jí Týna s ramenem. ,,Co se děje?“
Beze slov jí strčila telefon a nepřítomně zírala na modré květy na peřině.