Yes

Anotace: takže,sem tu zase.na titulek se nedívejte,nevěděla jsem,co tam dát,tak je to název písně,která mi zrovna hraje na pc.koukněte a uvidíte,snad se vám bude nápad líbit

Takže jsem tu zase.Dlouho mi to nedalo a musela jsem zas začít psát.Ale tentokrát nebud psát sama,protože děj si budete tak trochu vybírat sami.Přidám sem začátek příběhu a na konci si budete moc vybrat, jakým směrem by se to mohlo ubírat. Do komentářů mi napište, jakou možnost jste si vybrali, a podle toho budu pokračovat. Snad se to zaběhne a bude se vám to líbit. Jen upozorňuju, že ta nejlépe znějící možnsot nemusí být ta nejzajímavější ;o) Enjoy

„Mami, prosila jsem tě, abys večer hranolky nedělala,“ zoufala si Hanka, když slyšela z kuchyně prskat olej. Hodila tašku se špinavým prádlem do koupelny. Její matka mezitím už chystala na stůl, kde byly nachystané tři talíře. Klasika. Hranolky, smažené maso a středobodem stolu byla sklenice tatarky.
„Já to jíst nebudu. Říkala jsem to už posledně.“
„Ale Hani, táta má tuhle večeři rád,“ vrhla po dceři trochu káravý pohled. Jak si může dovolit kritizovat otcovo oblíbené jídlo. Táta se už hrnul z obýváku, natěšený, hladový, a zesiloval si televizní zprávy.
„Fajn, ale já si nedám. Máme tam ještě nějaký sýr?“
Kolikrát jí to mám říkat? Pro mě za mě, tak ať si to klidně večer jí, ale ať toho nedělá i pro mě. Akorát si pak stěžuje, že musí jídlo vyhazovat. Nikdo se jí o to neprosil, vždyť ví, že si nějaký jídlo klidně udělám sama. Mě to nevadí, jak otci. Na talíř si naskládala pár plátků tvrdého sýra, kousek papriky, rajče, kedlubnu a nalila si vodu.
Po jídle zamířila pod sprchu. Z posilovny byla vždycky strašně spocená, ale nechělo se jí umývat přímo ve fitku. Stejně to měla domů jen deset minut cesty, nikdo ji neočichává, tak proč by se nemohla osprchovat doma, v klidu. Užila si horkou vodu, která dopadala na její unavené svalstvo, cítila, že jí ztuhlý krk pomalu povoluje.
Kolem deváté večer se usadila u sebe na postel, vytáhla si knížku a začala číst. Škola už jí před pár týdny skončila. Maturitu měla úspěšně za sebou, na vysokou už se zapsala a teď ji čekaly jen měsíce volna. Udělala si seznam zajímavé literatury, kterou by si chtěla někdy přečíst, a hned po maturitě se do ní pustila. Dvakrát týdně chodila do posilovny, mezi tím chodila běhat se psem do lesa a několikrát týdně si zaběhala na hřišti. Koukala se do otevřené dvoustrany, ale už několik minut nepřečetla ani slovo. Přemýšlela, co dělá pořád špatně. Cvičí, sportuje, dostatečně pije, hlídá si jídelníček a pořád vypadá, jako nepovedená kobliha. Rozteklá, mastná, ... Pořád si říkala, že tohle léto už, snad, že se už konečně seznámí s někým zajímavým. Jinak půjde na vysokou školu jako panna, o kterou nikdo nemá zájem a která je pořád sama. Stop, přestaň!! okřikla se. Přestaň s tou sebelítostí!

Ještě než jí skonila škola, už pro ni měli všichni program na celé léto. Sestřenice jí sehnala na tři týdny brigádu ve městě, kamarádka se jí snažila uvrtat do tenisu, další známá ji lákala na cvičák. Ale sama neměla žádnou představu, co bude celé ty měsíce dělat. Jediná věc byla jistá. Každý víkend závody. Pro to žije, to jí zabere v létě nejvíc času.
Teď ale mířila do baru, kam ji pozvala spolužačka z gymplu. Jak dlouho se neviděli? Čtrnáct dní? Popravdě, Hana byla ráda, že si od většiny těch lidí odpočine. Hodila na sebe krátké kalhoty (ve kterých se několik minut prohlížela v zrcadle, protože v nich měla nejspíš velký zadek), černé triko, vlasy svázala narychlo do culíku a už klusala uličkama na smluvené místo.
Blanka už ji čekala. Posedávala u stolu, hrála si s pivním táckem a vedle ruky jí ležela krabička cigaret. Tahle část baru byla nekuřácká. Okolo stěn byly boxy na sezení, příjemná křesla různých pestrých barev měla kulovitý tvar a i stolky měly zvláštní design.
„No zduř, Hanko, konečně,“ houkla na ni svérázně Blanka. Hodně lidí si ji pletlo s klukem. Měla na krátko ostříhané vlasy, robustnější postavu, která jí ale ani v nejměnším nedělala starosti, a hrubší hlas.
„Ahoj, čekáš dlouho?“ omlouvila se hned, aniž by měla jasný důvod. Posadila se a odložila si tašku. Blanka jen protočila oči.
„Na to kašli. Tak co, jak je?“ Hana už se nadechla k odpovědi, ale ...
„Dobře, jak jinak, co? Teď už máme pohodu, že. Kurňa, kdybych si mohla aspoň zapálit. No nic, pudu potom. Slyšela jsi o té novině? To ti musím povykládat,“ Blanka už byla ve svém živlu. Rozjela se, pusa se jí nezastavila. Hana se ji pokoušela ze začátku vnímat, poslouchat, jenže Blanka měla spoustu kamarádů, které neznala. A pokaždé jí vyprávěla o nějaké Tamaře, Petře, Kamilovi, ale Hana něměla ani ponětí, kdo to je. Tak už jen přikyvovala a házela fráze jako – „Aha“, „Jasný, no“, „Nekecej“. Po place pochodoval číšník, zatím však neměl moc práce. Takhle odpoledne nebyl lokál ještě plný. Kromě nich tu byly obsazené asi ještě tři stoly. Dveře ze schodiště se otevřely a vešel hnědovlasý mladík, dveře za sebou potichu zavřel. Blanka zrovna líčila, jak se Petra plahočila v nepohodlných lodičkách po velkoměstě, takže její slova procházela Hance jedním uchem tam, druhým ven. Její pozornost se tedy zaměřila na chvíli na onoho kluka. Po pár vteřínách si ale uvědomila, že právě on míří k jejich stolu a samozřejmě se usmívá. Zastavil se vedle nich.
„Už jste si objednali, Blanko?“ zeptal se docela příjemným hlasem.
„Jo, prosím tě, Hanys, tohle je Zdenek.“

A) Zdenek je kamarád z města, který by potřeboval trochu provést po okolí města.
B) Je to zadaný Blančin bratranec, co přijel na pár dní na návštěvu k babičce.
C) Zdenek je známý, který se s Blankou potkal v baru a čeká tam na kamarády.