Once...in Suomi 28

Anotace: Za chyby se moc omlouvám. Trochu jsem emigrovala do zahraničí a mám tu na psaní trochu polní podmínky. Tak se ještě jednou omlouvám...snad se bude líbit :)

Rozvalila jsem se na posteli a zamrkala do stropu. Bylo pondělní ráno a já byla v posteli sama. Celou noc jsme se oba převalovali a nemohli spát. Přeci jen, pondělí byl náš velký den. Anssi se pak nad ránem vytratil. Nechal mi jen na polštáři vzkaz: “Budu na tebe čekat <3“ Rozespale jsem se posadila a v prstech přetáčela tu kartičku. Dneska jsem se vdávala, ale nevěděla jsem ani kde, ani kdo tam všechno bude. Jisté však bylo, že jsem se musela nějak připravit.
Najednou se otevřely dveře a v nich stála Katy a teta.
„Už jsi vzhůru? Paráda. Je tady totiž návštěva.“ Zakřenila se na mě teta.
„C-co? Návštěva?“ Než jsem však stačila vyskočit z postele a převléknout se z delšího tilka na spaní, ve dveřích se objevila dlouhonohá bruneta s vlasy až po pas v elegantní sukni a luxusně vypadající tunice. Byla opravdu krásná, když se na mě usmála, ve tvářich měla takové ty roztomilé ďolíčky.
„Ahoj Em.“ Naklonila hlavu na stranu a prohlédla si mě. Kdo to je a co po mě chce? „Já jsem Rebecca.“ Představila se, jako kdyby slyšela moje myšlenky. „Přivedla jsem někoho, kdo nám trochu pomůže s přípravami.“ Mrkla na mě a trochu se začervenala. Těžce jsem polkla. Takže tahle kráska je Rebecca, která poslední tři týdny trávila s Anssim? No uf.
„Nejvyšší čas vylézt z postele. Zapadnout do sprchy, umýt se. Pak přijde na řadu oblékání, malování, foukání a česání!“ Tleskla rukama a odešla. Vykulila jsem oči na Katy s všeříkajícím výrazem. Ta jen pokrčila s úsměvem rameny.
Rebecca sebou dovedla jednoho kadeřníka, který vesele klevetil s mou tetou plynulou italštinou. Jmenoval se Edgardo a celou dobu, co se mě snažil učesat neustále opakoval: „Bella, bellissima.“
Poté přišla na řadu Francesca, která byla nejspíš francouzska, za celou dobu co mě líčila nepromluvila ani slovo a také se tvářila pořád stejně bezvýrazně.
Zatímco já jsem se nechávala opečovávat Francescou, Edgardo střídavě česal tetu a Katy. Rebecca donesla naše šaty pěkně pověšené na ramínkách a v pytlích, aby se nedejbože ještě ušpinili.
„Holky, tohle bych si asi nechala líbit každý den.“ Zahuhňala jsem se, přičemž jsem se trochu pohnula a Francesca mě píchla řasenkou do oka.
„Des femmes stupides, il bouge encore!“ Zaprskala a podala mi ubrousek. Strašně to štípalo, ale snažila jsem se neslzet, abych něco náhodou nerozmazala. Domyslela jsem si, co asi znamenalo to její femmes stupides. Poté co byla pohroma zažehnána jsme se konečně začaly soukat do šatu. Ještě pořád jsem se nemohla nabažit pohledu na ně. Byly tak krásné, čisté a nepřeplácané. Problém nastal až při stahování korzetu. Myslela jsem, že mi snad Rebecca s Edgardem polámou žebra.
„No prostě nebudeš celý den dýchat no.“ Mávla nad tím Katy rukou a vybuchla smíchy při pohledu na můj blednoucí obličej.
„Tohle musel vymyslet snad jen chlap.“ Katy a teta měly obě krásné červenošedé šaty, které jim oběma tak moc slušely, že jsem si říkala, že tam ani nemusím chodit, když tam budou ony dvě. Tak nějak jsem v podvědomí měla pocit, že tohle se nemůže dít zrovna mě. Čekala jsem, že přijedu na místo a tam na mě bude čekat starý chlápek s tím, že to všechno byl jen vtip, skrytá kamera, nebo tak něco.
„Tak bude 11, jsme hotové?“ Vykoukla Katy oknem. „Páni, to je obrovská zahrada, uplně jsem zapomněla, že je až tak velká.“
„Ještě tu je něco.“ Přiběhla teta s malou podlouhlou krabičkou převázanou bílou stuhou a podala mi ji do ruky. Netrpělivě jsem ji otevřela a nechápavě koukala na kousek krajky v ní.
„Co to je?“ Bylo to krásné něco z bílé krajky vyšívané průhlednými perličkami.
„Podvazek“ Mrkla na mě teta a než jsem se nadála, byla na kolenou i s podvazkem v ruce. „Zvedni nohu ty jelito.“ Zasmála se a cvrnkla mě do kotníku. Sotva jsem stihla zaprotestovat, vytáhla mi podvazek až nahorů na stehno.
„Kruci, příště mě aspoň trochu varuj.“ Plácla jsem ji se smíchem po ruce. K nám se přidal i Rebecčin zvonivý smích. Byla opravdu milá, ale nějak jsem v její přítomnosti cítila ten nepatrný trn žárlivosti.
„Tak můžeme jít.“ Nadechla jsem se, co mi to korzet dovolil a vydala se k zrcadlo. Ten kdo stál přede mnou jsem nebyla já. Ta nevěsta byla krásná. Edgardo mi sepnul vlasy tak, že mi několik pramenů spadalo na záda a zbytek byl v ležérním romantickém drdůlku. Francesca měnalíčila tak že jsem vypadala přirozeně a přitom jsem to skoro nebyla já. A k tomu všemu ty šaty.
„Moc ti to sluší. Objaly mě holky každá z jedné strany a konečně jsme opustily dům, zrovna ve chvíly kdy se ozvalo troubení klaksonu. Za brankou stála limuzína ozdobený bilími stuhami a květinami a o ní se nenuceně opíral Vivian a zrovna si připaloval cigaretu. Na sobě měl kožené kalhoty s řetězy, které k němu už neodmyslitelně patřili, černý frak a na hlavě cylindr.
„Wow…sluší mu to.“ Shodly jsme se a se smíchem sešly po cestičce až k němu.
„Dámy.“ Usmál se a odhodil sotva zapálenou cigaretu. „Musím říct, že jste nádherné. Smím vás odvézt?“ Otevřel nám gentlemansky dveře a pomohl mi nasoukat se i se sukní do auta, aniž bych se umazala.
„Vivi ti řídíš?“ Naklonila jsem se k němu přes sedadlo.
„Aaano. Dopravím vás bezpečně z bodu A do bodu B.“ Mrknul na mě a vyjeli jsme. Rebecca zatím i s telefonem u ucha nasedla do svého malého wolksvagena.
Katy si významně odkašlala.
„Já vám nevím, ale tuší někdo, KDE se ten bod B nachází? Já totiž ne.“
„Klid holky. Všechno vím.“ Usmál se na nás Viv do zpětného zrcátka.
Jeli jsme dlouho. Dost dlouho na to, abych věděla, že jedeme někam za město.
„Bože, já se asi udusím.“ Zakňourala jsem otráveně. Jak byly šaty krásné, tak byly nepohodlné.
„Jo Anssi taky nadával. To jsme se ještě museli s rukama učit vázat kravatu. Úplně se nám to vykouřilo z hlavy.“
„Jo Janne, ten je určitě už uškrcený.“ Zahihňala se Katy.
„No ten pak vygoogloval návod, tak nám je všechny vázal.“
Zdálo se mi to, nebo jsme opravdu jeli už nějak moc dlouho. Čekala jsem, že za deset minut budeme na místě, ale Vivi s námi ujížděl už dobrou půlhodinku.
„Občas by mohl vygooglovat i něco jiného.“
Vyprskla jsem smíchy, při poznámce, kterou Katy pronesla.
Vivian jakožto řidič svatební limuzíny si to nemohl odpustit a každou chvíli zatroubil. Projížděli jsme i kolem školy na výletě. Všechny děti koukaly za tím krásným autem a jako na povel mávali. Pamatovala jsem si to jako včera, když jsem byla malá. Bydlela jsem nedaleko luxusní restaurace, kde často probíhaly svatební hostiny. Když kolem jelo takové zdobené auto s tmavými skly, běžela jsem za ním a doufala, že zahlédnu nevěstu. V těch šatech byly všechny tak krásné, jako z jiného světa. Princezny, které prošly dírou v čase. A ty seděly v autech za kterými jsem uháněla jako divá. A teď sedím na jejich místě já a uvědomuju si, že ty nevěsty byly obyčejné, tak jako já. To jen ty šaty z nich dělaly něco víc. Ale…jak se cítím já? Cítím se úžasně, neobyčejně a vyjímečně. Ale tak jsem se cítila i ráno když jsem seděla střapatá ve vytahaném tričku na posteli. Takže to nebylo těmi šaty. Bylo to kroužkem na prstě, který byl jako znamení toho, že někdo o vás stojí tak moc, že chce s vámi strávit každý den až do konce života. Byla to ta čerstvá láska v nejčistější podobě, která dělá z nevěsty princeznu.
„Em a co vaši?“ Vytrhla mě teta ze snění. To byla část, která mě trochu tížila.
„No…Anssi říkal, že se nemám o nic starat, takže…se nestarám.“ Pousmála jsem se falešně. Ve skutečnosti mě to svíralo uvnitř. Strach a divný pocit.
„A jsme tady.“ Zastavil Vivi. Galantně nám otevřel a každé pomohl vylézt.
„A do hajzlu to ne…“ Zaskučela Katy a udělala dva kroky zpět.
„Paaaaní.“ Vydechla teta okouzleně.
Já jsem jenom stála a civěla. Byli jsme v přístavu a před námi stála na vodě veliká loď.
„On se zbláznil…to přece není možné…“ Koktala jsem a pozorovala tu nádheru. Loď byla minimálně třípatrová. Na palubu už se hrnuli lidé a někteří na mě i mávali.
„Já tam nejdu!“ Zahučela Katy a couvala zpět k autu.
„Ale no tak malá! Pojď! Popadl ji Janne, který se z ničeho nic vynořil z davu a táhnul ji k můstku, po kterém se nastupovalo. „Ta loď je tak velká že žádné houpání ani necítíš.“
„Já se musím jít podívat dovnitř. Uvidíme se potom.“ mávla na mě teta a utekla na loď. Stála jsem tam dál, neschopná pohybu.
„Em?“ Odkašlal si za mnou Vivian. Otočila jsem se na něj, stále ještě okouzlena tou krásou. Přešel až ke mně a sevřel mě v náručí. „Moc ti to sluší. Anssi si tě zaslouží, je to dobrej chlap, lepší než já.“
„Vivi…“ Odtáhla jsem se od něj a pohledila ho po tváři. „Nikdy nepochopím, co nás s Anssim dalo dohromady, ale pochybuju, že to bylo něco normálního. Musí v tom být asi osud. Věř mi, že kdyby Anssiho nebylo, tak bych chtěla být jedině s tebou. Jsi pro mě moc důležitý a nikdy tě nechci ztratit.“ Znovu jsem ho objala a najednou se mi chtělo plakat. Bylo mi ho líto. Viviana milovala každá, ale ne každá s ním mohla být. Byl to okamžik, kdy jsem se podívala Vivianovi do očí a v druhém jsem přitiskla rty na jeho. V posledním polibku na rozloučenou. Vivi mě pak odvedl do mé přípravné kajuty. Bylo v ní velké zrcadlo s toaletním stolkem a podobnými věcmi. Odložila jsem si tady kabát s kožíškem, který se mi dnes opravdu hodil. Ač bylo venku nádherně a slunce svítilo, nebylo to tak dávno co se městem prohnala sněhová bouře, čemuž odpovídaly i nízké teploty. Otáčela jsem se před zrcadlem a hledala jakýkoliv záhyb, který by kazil celý dojem, když se ozvalo zaklepání.
„Dále.“ Myslela jsem, že to bude Katy, nebo Sami, ale do dveří vešla dáma, která mi trochu naháněla husí kůži. Anssiho maminka.
„Vypadáš náramně.“ Usmála se na mě, což u ni nebylo zvykem. Pani Elena Salmela byla učitelkou na prestižní univerzitě v Nokii kde učila strojnictví a podobné obory. Někdy mi připadala jako ten stroj, ale ne dnes. Dnes se srdečně usmívala a v očích ji zářily hvězdičky dojetí.
„Tolik se toho změnilo ode dne, co jsem tě poznala.“ Chytila mě za ruku a upravila mi pramen vlasů. Já jsem ale měla chuť utéct, když začala vzpomínat na naše první setkání. Tohle se mi ve vzpomínce vrátilo s plnou parádou. Tehdy jsme byli s Anssim krátce. V dobách kdy byl Anssi sám a často jezdil pryč, mu jeho maminka chodívala domů uklízet a občas naplnit ledničku. To měla v plánu i ve chvíli, kdy my s Anssim jsme měli taky plán, ale trochu jiný. Když si Paní Elena odemkla byt, stála jsem před ní najednou jen v podprsence s rozepnutými knoflíčky kalhot. Anssi měl ty své u kolen, ale jako správný “gentleman“ se schoval za sedačku. Byl to velmi trapný zážitek, na který bych raději zapomněla úplně.
„Tehdy jsem si myslela, že vás dva spolu nic nečeká, ale teď vidím, jak dobře si Anssi vybral.“ A pak udělala něco, co mě dojalo málem k slzám. Ona mě objala. Upřímně a pevně.
„Děkuju Vám.“ Zašeptala jsem tiše, protože to jinak nešlo. Krk jsem měla dojetím celý stažený.
„A teď, jako správná nevěsta musíš mít něco nového, něco starého, něco modrého a něco půjčeného.“ Přitáhla si k sobě svoji drobnou kabelku, která ji hezky ladila s elegantním kostýmkem.
„Na to jsem úplně zapomněla.“ Ztuhla jsem. Pak mě ale napadlo, že něco nového už mám.
„Mám asi jen to nové.“ Vzpomněla jsem si totiž na podvazek. Ten nový byl.
„Tak tady je něco modrého.“ Podala mi pani Elena malou krabičku. Když jsem ji otevřela, byly v ní krásné náušnice vyvedené do podoby květů modrých pomněnek. „něco starého“ vytáhla z tašky hřebínek do vlasů vykládaný křišťálem. „je po moji babičce. Taky jsem ho měla na svatbě a ty ho dáš zase jednou své dceři nebo nevěstě syna. A Tady něco půjčeného.“ Odepnula si ze zápěstí stříbrný náramek a připnula mi ho k ruce. Ani jsem nestíhala dýchat, natož nějak reagovat. „A teď se holčičko, můžeš jít vdát.“ Usmála se a vystrčila mě z pokoje.

Kráčela jsem pomalu uličkou, která byla vytvořená mezi židličkami plně obsazenými našimi přáteli. Vivian mě vedl a trochu mě nutil jít rychleji, protože jsem měla jakousi podvědomou chuť otočit se utéct. Vivi nenech mě utéct. Prosila jsem ho v duchu a on mě dál jistě vedl až k muži mého srdce, který tam stál a když mě uviděl, vypadal okouzleně. Po očku jsem si prohlížela známé tváře, některé i neznámé a hledala mezi nimi mamku, nikde jsem ji ale neviděla. Anssi zachytil můj pohled a jeho oči trochu potemněly. Natáhl ke mně ruku a čekal. V tom gestu byla jakoby veškerá definitivnost. Miluješ ho, tak to udělej! Nakopla jsem se a vložila svou dlaň do jeho. Vivi mi naposledy stisknul druhou ruku a pak jeho opustila mou a on si šel stoupnout vedle Janneho a Samiho. Katy s tetou jako mé družičky stály vzorně a usmívaly se na mě. Oddávající byl postarší úředník se zbytkem šedých vlasů na téměř dokonale kulaté hlavě. Povzbudivě na mě mrknu a odkašlal si, aby si pročistil krk. Podívala jsem se Anssimu do očí a najednou jsem si byla jistá, že dělám dobře. Že tohle je opravdu to co chci.
„Ano.“ Řekl s úsměvem a odhodlaný. Skoro mě tím vyděsil, protože jsem si ani neuvědomila, že oddávající mluvil. Střed mého vesmíru stál předemnou a na ničem jiném mi nezáleželo.
„A vy Emily Sinister Shadowsová…Berete si zde přítomného Anssiho Salmelu za muže?“ Nastalo ticho. Usmála jsem se jak ve vzduchu vibrovalo napětí. Čekal by někdo, kdybych řekla ne?
„Ano“ Pronesla jsem pevně.
„Z úřední moci mi svěřené Finskou republikou vás prohlašuji za muže a ženu. Prosím vyměňte si prstýnky.“ A tady byl Anssiho kámen úrazu. Celou dobu se tvářil, že ho svatba vůbec neznervozňuje, ale teď když jsem viděla jak se mu třesou ruce, že má problém trefit se na můj prst mi došlo, že je na tom stejně, ne-li hůře než já. „Můžete políbit nevěstu.“ Usmál se na nás úředník, když se nám povedlo navzájem se okroužkovat. Můj prstýnek byl krásný z bílého zlata s drobnou mozaikou laděnou do béžové, rudé a černé s motivem kvítků. Anssiho byl jednoduchý hladký.
Když se naklonil a políbil mě, prolétlo mi hlavou, že už je to tady. Opravdu jsem to udělala a nechala se dobrovolně okroužkovat. Ale jsem za to šťastná. Sálem se rozezněl potlesk a pískání. Najednou se z kultivované svatby stala hotová mela. Všichni se snažili nás obejmout a poplácat po zádech a to bylo pro mě mnohem krásnější a upřímnější než strohá zdrženlivost, která tady dosud panovala.
„Jde se slavit“ Zahlekal Teemu, baskytarista z Janneho kapely, načež popadl Anssiho maminku za ruku a se smíchem už ji táhl na vrchní palubu, na vzduch. Ta se kupodivu smála a rozverně ho plácala po potetovaném rameni. A pak že Finské svatby bývají tiché.
Anssi mě popadl do náruče, což mu přes vrstvy dělalo zezačátku problém a vyběhl semnou schody, které vedly na otevřenou vrchni palubu.
„Ani mi nedošlo, že už plujem.“ Zazubila se Katy, stejně se ale křečovitě držela zábradlí. Anssi mě postavil na zem a mě až teď došlo, že jsme vlastně uprostřed tanečního parketu.
„První tanec pro nevěstu a ženicha.“ Ozval zahalekal Janne do mikrofonu a jeho hlas se zval zesílený reprobednami.
„Em, Anssi. Tohle je takový dárek pro vás.“ Promluvil do mikrofonu Vivian. Teprve teď jsem si všimla, že má v ruce kytaru. Na malém podiu stály i bicí, za kterýma se usmívala Julianova střapatá hlava.
„It was you, who show me who I am…“ Začal zpívat Janne a Vivi se přidal brnkáním na kytaru. Na baskytaru se přidal Teemu který se na chvíli vykroutil paní Elen. Klucí hráli It was you od 12 stones a my dva s Anssim pomalu tančili ve středu dění. Na pažích mi naskočila husí kůže, ale ze zimi rozhodně nebyla. Bylo to vše tou nádherou kolem. V hrudi jako kdyby se mi nafukoval balonek plný štěstí a já se bála, že brzy snad praskne.
„Miluju tě.“ Šeptnul mi Anssi do ucha, a rukou mě lehce hladil po zádech. „Konečně, jsi jen moje.“
„Ještě štěstí že si nemusím měnit iniciály vyšité na kapesníčcích.“ Zahihňala jsem se.
„Žádné takové nemáš.“
„Je to moje zvrhlé tajemství.“ Zašeptala jsem mu do ucha. Byla jsem tak blízko, že jsem cítila jak se zachvěl. Kolem protančila Katy se Samim a smáli se od ucha k uchu.
„Škoda že tu nejsou naši.“ Posmutněla jsem.
„Je mi to líto. Poslal jsem jim letenky i s dopisem, který mi Katy přeložila do češtiny, ale vrátili je zpět s tím, že je neuvolní z práce.“
„Aha.“ Zabručela jsem zklamaně. Spíš než práce v tom byl tichý bojkot ze strany rodičů. Jejich obvyklý přístup k věcem, které se týkaly spojení Finska a mé maličkosti.
„Nedělej si z toho hlavu. Tenhle den, je jenom náš.“ Objal mě pevněji. Stejně jsem už celou vrchí polovinu těla necítila díky korzetu.
„Mimichodem drahý.“ Nadhodila jsem ledabyle. „Musel jsi se na té svatbě tak zruinovat? Vždyť to vše muselo stát mění.“ Rozhlédla jsem se kolem. Většina lidí s námi tančili na hudbu, v jejíž interpretaci se střídala většina hudebně obdařených hostů. Zbytek který nehrál nebo netančil pil různé druhy alkoholu z baru a kochal se výhledem na třpytící se hladinu jezera, nebo okupoval obložené švédské stoly.
„Ale vůbec ne.“ Líbnul mě na čelo a prohnul mě do záklonu. To trochu zabolelo…pitomý korzet. "Loď je půjčená od strejdy. Stojí támhle u baru.“ Ukázal nenápadně bradou na kulaťoučkého muže s bílím plnovousem.
„Vypadá jako Santa Claus.“
„Strejda vlastní jednu velkou rybářskou firmu a tuhle loď má k relaxování. Zavolal jsem mu a on mi ji slíbil jen za to, že ho pozvu. To bylo samozřejmé, protože ho mám rád.“ Vyvedl mě do otočky, kde jsem skončila přímo Vivimu v náručí.
„Střídání partnerů?“ Zadíval se opatrně na Anssiho s otázkou v očích. Ten jen přikývl. Bylo tak křehké tohle jejich přátelství, dalo-li se tomu říkat přátelství.
Sotva jsme s Vivim stihli udělat pár otoček, když se mikrofonu opět chytil Janne a zahlásil, že je čas na trochu těch tradic. Vytáhli mě až na malé podiům, ze kterého jsem hodila kytku. Snažila jsem se ji nenápadně hodit na Katy, jako takové menší volání o pomoc, ať nejsem sama vdaná. Kytici chytila Anssiho sestřenice, se kterou jsem ani neměla příležitost se ještě seznámit. Vypadala ale mile. Usmála se na mě a mávla. Z ničeho nic stál na podiu i Anssi. Přistoupil celý v rozpacích až ke mně.
„Nelekej se.“ Zašeptal mi do ucha. Neměla jsem tušení co se na mě chystá tak jsem ani neměla čas se pořádně obrnit, před tím co přišlo. Anssi si klekl a začal se mi dostávat pod sukni.
„Ježiš! Co-co to děláš?!?!“ Vyjekla jsem a snažila jsem se ucuknout. Do tváří se mi nalilo tolik krve, že jsem musela být sytě rudá.
„Klid.“ Usmál se na mě můj manžel a znovu zmizel pod sukní. V rozpacích jsem tam tak stála a čekala co přijde. Nejdřív sebou trochu šil, jak se pral se záhyby látky. Pak jsem ale ucítila jeho rty na kůži na stehně v místech kde jsem měla podvazek. Pak mi došlo co je tohle za tradici. Anssi se snažil s rukama za zády stáhnout mi ten kousek krajky, což se mu po chvíli taky povedlo. S nadšením vstal a vystřelil ho do davu. Podvazek přeletěl vzduchem a přistál Jannemu na hlavě. Všichni přítomní se otřásali smíchem, když se Janne zakuckal a nervozně se usmál na Katy. Plná zadostiučinění jsem svou drahou sestřičku objala kolem ramen.
„Tak brzy tě přivítáme mezi námi manželkami jo?“

Začalo se stmívat a tak se na lodi rozsvítily stovky žároviček pověšených všude možně. Také hudba se změnila. Už nehrály žádné slaďáky a ploužáčky, ale pecky jako například Smells like teen spirit od Nirvany. Tančilo se, skákalo, pilo a dovádělo ostošest. Rozjiveně jsem skákala ruku v ruce s Katy a Anssi s Jannem, Vivim, Samim a strýčkem rybářem kouřili někde na zádi doutníky. Já jsem si pak potají zapálila cigaretu hned poté co odešli. Svatba to byla úžasná. Lepší než bych si kdy představila. Noc měnila barvu na slabounce růžovou, kdy ž jsme se s Anssim vytratili do naši kajuty. Většinu místa zabírala velká postel s tmavorudým saténovým povlečením a množstvím polštářků.
Zůstala jsem stát jako omráčená. Jelikož svíčky byly na lodi nebezpečné, tak byly okolo sloupků omotané malinké slabě zářící světýlka.
„Páni.“ Vydechla jsem omámeně. Ucítila jsem na krku Anssiho rty, jak jemně ochutnávají mou kůži. Zároveň jeho prsty opatrně rozvázaly mašli na korzetu. Opatrně ho roztáhl, ale i tak jsem se neubránila bolestnému syknutí. Bolelo to, ale zároveň to byla úžasná úleva.
„Promiň.“ Zamumlal, když mě opatrně objal kolem nahého pasu. Otočila jsem se čelem k němu a rozvázala mu kravatu. Bylo to tak příjemné, jako zbavit se pout. Rozřesenými prsty jsem bojovala s knoflíčky košile. Oba jsme byli tak plní touhy. Bylo to už tak dávno co jsme spolu byli. Bylo to neuvěřitelné, ale naposledy jsme spolu spali v New Jersey v hotelovém pokoji.
Stáhla jsem mu košili z ramen a přitiskla se k němu, abych políbila jeho hruď, ve které bilo srdce teď už jen pro mě. Chytil mě za bradu, sotva jsem k němu zvedla oči, přitiskl rty na mé v dech beroucím polibku. Hladil mě při tom po zádech, přičemž skončil na zapínání sukně vzadu na bedrech. Jak dráždivě mi najednou zněl zvuk rozepínajícího se zipu. Svlékla jsem si sukni a jen ve spodním prádle skočila do postele.
"Tak dobrou noc drahoušku." Zachumlala jsem se do peřiny a zavřela oči.
"To teda ne." Anssi vklouzl ke mě pod peřinu a během chvíle jsme byli oba bez spodního prádla. Bylo to tak jiné, dotýkat se jeho kůže jako kůže svého manžela. Už nikdy nebudu mít nikoho jiného. Jen jeho. Myslela jsem že zešílím, když rty pomalu přejížděl po mých zádech a krku. Toužila jsem po něm a cítila jsem, že on po mě taky. Prsty jemně obtahoval otlačeniny od korzetu, až mi z toho naskočila husí kůže. Bylo tak příjemné se jen tak nechat laskat jeho dotyky, ale teď jsem si chtěla hrát já. Převrátila jsem ho na záda a rty a jazykem mapovala jeho krk klíční kost až na břicho. Netrvalo dlouho a Anssi toho měl akorát dost. Překulil mě pod sebe a sám zůstal sedět. Čekala jsem, celá napnutá, co chce dělat dál. Chytil mě z kotník a začal mě líbat nejdřív na kotník, pak postupoval po lýtku až ke kolenu. Kdy se dostal na vnitřní stranu stehna a občas k jazyku přidal i zuby, myslela jsem že už to nevydržím a prasknu. Jenže můj milý jako kdyby mě chtěl mučit, přešel místečko, kde jsem jej chtěla nejvíc bez povšimnutí a lehce jazykem obkroužil pupík.
"No ták..." Zavrčela jsem nedočkavě, když putoval stále nahorů. "prosím."
Anssimu však ušlo jen uchechtnutí a lehce mě políbil na rty. Chtěl se dostat jazykem dovnitř, ale já mu to nedovolla. Držela jsem rty pevně sevřené do nepřístupné linky. Můj drahý se mi zahleděl do očí. Ty jeho byly vážné a přesto plné chtíče a jisté dominantnosti. Učarovaná tím pohledem jsem ho vpustila dovnitř. Ve chvíli kdy se jeho jazyk dotkl mého, mi jednim ladným pohybem odtáhl kolena od sebe a s uvolněným povzdechem do mě vnikl. Nečekala jsem to, takže jsem křečovitě zavřela oči a zabořila hlavu hlouběji do polštáře. Tiše mě uklidňoval a propletl své prsty s mými jako oporu. Pohybovali jsme se pomalu a klidně, tak jako se houpala loď. Ani nám nešlo o ten holý akt spojení těla. Chtěli jsme se navzájem si užít, mazlit se a tulit se k sobě. Tahle noc byla jen naše. Jednu chvíli jsme jen leželi spojeni jako jedno tělo a jen si povídali, o další chvíli později byly Annsiho přírazy patrné a prudké. Trvalo skoro hodinu, než jsem ucítila záškuby v podbřišku a celé mé tělo sevřela úžasná křeč. Anssi na sebe nenechal dlouho čekat a byl hned na vrcholu blaha u mě.
Podle mého to byl ten nejskvělejší sex jaký jsem kdy měla. Nebyl to jen tělesné, ale i duševní spojení, které bylo snad ještě hlubší a uspokojivější.