Černovláska /erotika - první kapitola/

Černovláska /erotika - první kapitola/

Anotace: Jsem spíše vypravěčka a erotickou povídku píši z pohledu muže, jen proto, že se mi děj zdál být zajímavější, /pochopit mužské pocity je asi složitější, zkusit se musí všechno, stále ji otesávám, děkuji za každý názor k vylepšení./

Pouliční lampy práší světlo na opuštěné chodníky, sem tam se ozve pronikavý řev zatoulaných koček, co vyrazily na zálety. Nemohu spát a převaluji se v posteli otráveně z boku na bok.
Z pootevřeného okna proudí do místnosti čerstvý vzduch a rosí okenní tabule, ze kterých kloužou na zem baculaté kapky, a vsakují se do bavlněného koberce, jako inkoust do pijáku.
Kočičí koncert nebere však konce a k půlnoci nabírá sily.
Sakra, to je křiku, „kočky pitomý!“
Zakleju naštvaně.
„Vyvádějí jako pominutý.“
Vstávám, abych zavřel okenici, „ani v noci nedají s tím mrňoukáním pokoj.“
Hledám pod postelí papuče a soukám do nich teplé nohy, je krátce po půlnoci, obléknu si župan a vykouknu zvědavě z otevřeného okna, chladná rosa líže opuštěné chodníky a několik málo oken se vesele směje do tmy, která si lehla do vyčerpaných zahrad.
Zavírám rychle okenici, brr,…syrový chlad mi vlezl pod rozepnutou košili a paže pokryla husí kůže, zamířím k rozpálenému radiátoru, abych se ohřál, pak rukama tarasím starou pelest postele, co mi zůstala po babičce a dívám se na moji spící krásku, pod nadýchanými saténovými poduškami.
Držím ji, aby nespadla na zem, kde se podlaha leskne, jako stříbrné rybky v moři.
Hmmm…
„Asi má divoké sny, pomyslím si s úsměvem ve tváři a sunu se na druhou stranu postele mé milované, oddychující polovičky.
Neklidně se převaluje z jedné strany na druhou a po kouscích mi odhaluje malá i velká tajemství svých dívčích křivek. Sjíždím po její sametové tváři a surfuji k lákavým, jahodovým rtům, co se mi ve spánku sami nabízejí.
„Usmívá se, mluví ze spaní a já jí nerozumím ani slovo.
Jen obdivuji její krásu.
V hlavě se mi líhnou erotické myšlenky, „tak rád bych se s ní pomiloval.“
Pod zmačkanými poduškami odpočívá božské stvoření s obnaženým tělem, které se vlní na křídovém prostěradle, jako dlouhá, zavátá a nekonečná cesta z prachového sněhu, který venku nazdobil paličkovanými krajkami každou mez.
Drobné třpytky dlí v temně hustých, dlouhých řasách, jako dva vějíře a vlasy připomínají křídla havranů.
A oči?
Oči jsou pod růžovými víčky nádherně modré, jako pomněnky, co zdobí oblohu plnou beránků, kteří se vracejí k večeru z pastvy. Mírně pootevřená ústa se podobají mořským lasturám, co skrývají vzácné perly, v hlubinách pestrých korálů.
A tváře?
Tvářičky má jako rozkvetlé divoké růže, co šplhají koncem jara po okapu našeho stavení.
Sahám letmo do záhybů nadýchané duchny a nestydatě nasávám vanilkovou vůni, ve které spokojeně odpočívá moje vysněná láska.
Nikdy jsem nic tak nádherného neviděl, ohromuje mě její přirozená krása ženských dokonalých tvarů, láká mě dychtivě se napít ze vzácného exotického kalichu, co hýří všemi barvami a „připravuje mě o rozum i sílu.“
Bojím se, abych ji nevzbudil, nechci ji rušit z hlubokého dívčího snění.
„Dotýkám se jí jemně.“
Jen konečky prstů a pozoruji hruď, jak se jí zvedá a zase klesá. Jak pění i bují ta ňadra plná rozkoše se vztyčenými bradavkami, co ve větru citů plápolají, jako vztyčené vlajky k boji.
Prsa má pokrytá hedvábnou pokožkou, na které perlí kapičky, měnící se v potůčky potu, co stékají po plochém bříšku mezi dvě brázdy mistrovsky vymodelovaných stehen i hýždí a mizí pod úzce oholenou kšticí Venušina pahorku.
Spí, zemdlévá v překrásném rozpoložení, dlouhé štíhlé nohy se pnou, svůdné kotníčky má hladké, jako vzácný mramor a leskle oblé rysy se ztrácí pod bělostnými krajkami lůžkovin.
Právě si ze spaní pročísla prsty chomáč černých vlasů, co sahají až do poloviny jejích zad a rozlévají se po prostěradle. Převalila se na bok, podložila si tvář pomuchlaným polštářem, který je zdobený nádhernou výšivkou a odhalila hladkou, štíhlou šíji i pevné zaoblené pozadí, které mě dráždí a láká k polibkům.
Nesmírná chuť mi laská smysly a vhání do hlavy myšlenky plné hrátek.
„Ta prostá, lidská chvilka štěstí!“
Nádhera, ve které si nikdy nic neodpírám a beru, co mi něžná, dívčí náruč, plná překvapení nabízí.
Jsem unesen dokonalostí jejích souměrných tahů a omámen drogou lásky, jež vydechují ta roztomilá ústa, hýčkám v sametové noci její údy, co tak bezvládně odpočívají, jako andělské perutě v měsíčním odlesku.
Vcházím tiše do každého temného záhybu, líbám ji očima ve spánku a chci znát každý centimetr na jejím čokoládovém těle!
Užívám si vzácné minuty představ, svobody i volnosti mých čivů a lehkými doteky si dokazuji, že je opravdová, hmotná „že to není jen vysněný přelud.“
Ne!
„Nikdy nebudu a nechci milovat jinou!“
Šeptám si ta zavazující slova, jako modlitbu.
Modlitbu, co by znějící píseň opravdové lásky, čisté lásky, „té nejčistší lásky, které je milující člověk schopen.“
„Přesně tak, vše v téhle chvíli cítím.“
Jsem naměkko a rozněžnělý, jazyk mi svazuje suchem ústa a ve spáncích bijí rytmicky tympány.
Hlava se mi točí, jako na kolotoči a popletený nádherou, jenž se mi postavila tváří v tvář, drmolím slova věrnosti.
Nikdy se jí nenabažím!
"Nikdy!"

(c) 2010, Sidy
Autor carodejka, 31.03.2011
Přečteno 785x
Tipy 29
Poslední tipující: Krahujec, V.N.Losinský, Aliwien, kasparoza, andel.smrti, Javavia, PetTulak, Danger, Tamara, ota.pé, ...
ikonkaKomentáře (14)
ikonkaKomentujících (8)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Děkuji ti Aliwien, ano poezii mám ze všeho nejraději.
Cítím se když píšu nějaký příběh spíše jako vypravěčka, to víš že se nezlobím, ba naopak jsem za tvá slova ráda. Sem tam něco napíšu, je to pro mne báječná změna a snad časem příběhy vylepším ale i tak jsem ráda že se ti mé vyprávění alespoň trochu líbilo a pošimralo tvoji fantazii.

26.07.2011 23:02:00 | carodejka

Nezbývá, než se přidat k předchozím komentujícím. Umíš si nádherně pohrávat se slovíčky a to v téhle povídce sedí. Je ale vidět, že Tvojí hlavní tvorbou jsou verše, alespoň si to tak myslím, protože téhle něžné povídce chybí nějaká přímá řeč (třeba vzpomínka na nějakou hezkou chvilku se svojí milovanou bytostí). Je to ale jen můj názor, roźhodně Tě nechci nějak zradit od dalšího psaní.

25.07.2011 19:30:00 | Aliwien

Javavia...ahoj, děkuji ti za návštěvu, je to příběh,...spíše takové vyprávění mladičkého naivního zamilovaného blázínka, té čisté lásky, která v nynějším životě tolik chybí.

28.05.2011 12:15:00 | carodejka

čarodějko nemůžu hodnotit styl psaní, tedy ani kritizovat:-))
Umíš si pěkně pohrát se slovy, dala jsi do povídky něžnost a city, které k zamilovanosti patří, je čtivá a rozhodně byhc si ráda přečetla pokračování.

27.05.2011 20:34:00 | Javavia

Danger...tak i u vás kočky nedají pokoj,...úsměv. Joo vyprávění je z pohledu zamilovaného mladého blázínka, co má na očích růžové brýle a vidí vše tak neskutečně krásně,...úsměv, o to horší je to, když pak procitne,...úsměv. Moc ti děkuji a přeji hezký večer.

07.04.2011 23:10:00 | carodejka

Zase pokoušíš mužský styl :-),no jo Jindřiška nezkušené mladé děvče :-)))
Povídka uffff,sem se zapotil ...
Krásně si hraješ se slovíčky a něžností(ženská se nezapře)
Možná na mě působilo negativně(ale je to jen můj postřeh) ta dokonalost,všechno perfektní...
Žena jakákoliv je krásná,svou ženskostí,křivkami i nedostatky.
"Lásku nepoznáme v okamžiku, kdy nalezneme dokonalého člověka, ale v okamžiku, kdy ho jako takového začneme vidět"...
Jo a kočky všude reagujou jinak,u nás třeba mňokají ráno a milostné hrátky provozují večer...

07.04.2011 19:25:00 | Danger

kasparoza...plně s tebou souhlasím, většinou čitatel nahlédne do kmého profilu, podívá se na věk a pak mudruje, ale je to jen internet, zde je možné cokoli.
Děkuji ti žes to pochopila tak jako já.

05.04.2011 11:54:00 | carodejka

Ik...každopádně ti děkuji za názory i návštěvu, povídka je z pohledu mladého zamilovaného blázna a jsem moc ráda že vnímání lidí není jednotvárné, taková exkurze by mi rozhodně prospěla,...úsměv. Tentokrát jsem ale otevřela dveře fantazii.

05.04.2011 11:52:00 | carodejka

Pěkné, krásně popsané. I když si hromada chlapů nepřipustí že jim to je příjemné, myslím že v takových chvílích, kdy jsme jen my a spící snová žena tak popouštíme uzdy fantazie i my.

04.04.2011 13:46:00 | kasparoza

Víš...je to celé takové příliš holčičí. Kluk by to takhle nikdy nenapsal. Samý ornament a krajka. Mužská sexualita a erotika je fakt příliš jiná. A abys byla úspěšnější, myslím, že ji potřebuješ více znát a hlavně být svobodná ji přijímat svobodně a s láskou a zalíbením.
Připadá mi to moc sympatický pokus. Který Tě určitě obohatí. Máš ale asi zatím málo zkušeností. No a to není nic špatného. Prostě ses pokusila, moc dobře to nedopadlo. Třeba někdy později. Připadá mi sympatické a odvážné se pokoušet i o těžké věci, na které zatím třeba člověk úplně nemá - jak by to jinak zjistil a jak by se to naučil???

04.04.2011 00:41:00 | Ik

Swimmy...děkuji ti za komentář, budu o něm přemýšlet, to každopádně. Snažila jsem se vyjádřit mladickou naivitu, která mnohdy nad tak oddanou láskou nutí k úsměvu ale bez té nádherné naivity by to nebylo vůbec nic, ta k mládí určitě patří. Názory i pocity jiných lidí jsou pro mne důležité, díky žes přišla s upřimností.

31.03.2011 18:01:00 | carodejka

Actafool...mávám ti a děkuji.

31.03.2011 17:55:00 | carodejka

Pro popis jsi pouzila zajimavy jazyk, je to hezky popsane, vznesene, lyricky...ale k dane situaci se mi moc to nehodi. Neznam tvou jinou tvorbu, mozna tak pises vzdy, ale proste mi to pro tento pribeh prislo rozepsane az prilis kvetnate. Nekdy to bylo fajn, jindy to opravdu bylo prehnane, ze to skoro vzbuzovalo usmev.
Omlouvam se, ze nepouzivam ceske znaky, kdybych cekala, nez dorazim domu, k ceske klavesnici, tak uz na koment asi zapomenu.
Musela jsem se usmat myslence, ze kocky nedaji pokoj s mnoukanim ani v noci. Alespon me prijde, ze je slycham jen v noci. Ale to muze byt objektivni.

31.03.2011 17:36:00 | Swimmy

pěkné! nemám co bych víc dodal;)

31.03.2011 14:04:00 | Actafool

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí