Spi, maličká

Anotace: She's got my whole life in her hands...

Zvíře otevřelo oči. Zvedlo hlavu, aby si v záři půlnočních sluncí mohlo lépe prohlédnout svou kořist. Přede dveřmi se choulila drobná laň. Třásla se, přestože byl noční vzduch dosud nasáklý teplem uplynulých hodin. Zvíře milovalo tu vůni strachu.
Chtíč.
Touha.
Posedlost.
Nelačnilo po krvi. Sytil jej samotný pohled na vyděšeného tvora, který na něho upíral své oko. Laň se svým levým bokem se opírala o okované dubové dveře, jako by se snažila protlačit skrz letokruhy.
Ještě okamžik ji nechat trpět.
Ať se dusí děsem.
Jen chvilku...
Zvíře se vymrštilo vpřed. Vprostřed skoku jej však strhla k zemi bodavá bolest na krku a končetinách.
Řetězy!
Jistě, vzpomněl si... Nechal se spoutat, aby jí neublížil. Požehnána budiž ta prozřetelnost... Neodpustil by si, kdyby jeho vinou...
Ne! Zůstaň, kde jsi! Ani krok!
Tak je to správně. Nehýbej se a pomalu ustup.
Ještěže odmítl ty zrezivělé kroužky, které se mu snažili podstrčit. Luna je mocná, ale stříbrem nepohne. Stačí jen ležet a nic se nestane. Ani jednomu z nás...
Ale ne! Nepřibližuj se! Copak nechápeš - ?!

Ráno zastihlo milence v posledním objetí. Jeho dlaň spočívala na jejím zkrvaveném hrdle a její prsty laskaly jeho rudé rty, jako by tišily jeho křik...