Něco modrého 1

Anotace: O jedné romantičce, která se snaží dokázat, že přátelství mezi holkou a klukem existuje, ale nějak jí to nevychází. Zatím první díl, asi toho bude víc...

„Já chci aby se dalo s chlapama jen kamarádit!“ nadhodí Bea naprosto mimo téma našeho předchozího rozhovoru.
„Vždyť se dá.“ kývnu na ní.
„Nedá. Všichni s tebou chtěj jen spát nebo něco takovýho!“ zasměje se.
„Ale nene!“ protestuju se zasmáním.
„Jojo. Mě teda jo. A uveď mi jeden případ kdy ne?“ založí si ruce na prsa a čeká.
„Nooo…Třeba Radim. Ne vlastně počkej, to není ideální příklad.“ zasměju se při vzpomínce na náš včerejší virtuální sex. „Ale třeba Martin nebo Jenda a Fíla a Měsíc!“ vítězně vyjmenuji hned 4 adepty.
„Hahahahaha! Martina a Jendu neznám, takže ty vynechme. Ale Fílu si ze začátku chtěla, co si pamatuju ne? A myslim, že on tě chce teď. A Měsíc? Ten tě chce jasně do postele! To mi nevymluvíš.“ opět se zasměje a zamává na Měsíce, který už na nás čeká před Ztracenou botou, což je asi nejznámější místní klub.
„Neber mi moje iluze ano?“ požádám jí a obejmu Měsíce ke kterému jsme zatím došly.
„Čau kočky, no to byla doba, co řešíte?“ lípne nám každé pusu na tvář.
„Nechtěj vědět.“ řekneme naráz s Beou a vejdeme do baru.
„Sedíme vzadu.“ houkne mi Měsíc do ucha a jde na bar. Bea mě chytne za ruku a táhne k nejzazšímu stolu.
„Čáááu“ zdrávíme se jásavě se všemi.
Nacpu se na lavici mezi Kláru a Luka, vezmu si lístek s koktejly a zkoumá, co bych si dneska dala. Ještě si ani nestačím dočíst složení prvního koktejlu se zajímavým názvem Love and sex a někdo mi pod nos strčí přesně ten samý koktejl jaký je na obrázku. Zvednu nechápavě hlavu. Měsíc?
„Čekal jsem, že tě ten název zaujme.“ usměje se na mě, strčí mi Love and sex do ruky a sedne si na židli na druhém konci stolu. Hmmm, ten koktejl chutná vážně skvěle.
„Neříkala jsem to?“ nakloní se ke mně Bea.
„To nic neznamená.“ zašklebím se na ni a dál spokojeně popíjím koktejl a probíráms Lukem páteční koncert.
Během večera samozřejmě nezůstane u jednoho koktejlu. Popíjíme pivo a když se po půlnoci začne panákovat jsem ráda, že se vůbec dohrabu k Měsíci do bytu. A to bydlí jenom za rohem! Boty a bundičku si sundávám už ve výtahu. Na půlku září je nezvyklá zima.
„Měsíc? Můžu se u tebe vykou…vykout…vykoupat?“ zachichotám se tomu jak se mi plete jazyk.
„A zvládneš to sama?“ pošklebuje se mi, vlivem alkoholu neudrží rovnováhu a nalepí mě na zeď.
„Zvládnu.“ vypláznu na něj jazyk a vyprostím se.
V koupelně ze sebe stáhnu oblečení a stoupnu si pod teplou sprchu. Tohle mi vždycky udělá dobře. Po pár minutách vylezu ze sprchového koutu s pocitem, že mě zítra nečeká kocovina a zabalím se do ručníku. Dojdu až do ložnice a zeptám se Měsíce jestli mi půjčí něco na spaní.
„A nebylo by to lepší bez toho, Em?“ vstane, obejme mě a pokusí se mě políbit.
Automaticky uhnu. „Tak moment! Jsme kamarádi. Nic víc!“
„Co takhle kamarádi s výhodama?“ znovu mě k sobě přitiskne.
„Víš, že já na tohle už nejsem. Tohle období už mám za sebou. Takže buď zůstaneme kamarádi nebo nic.“ vymezím hranice.
„Pche.“ odfrkne „Co tak najednou?“
„Prostě mě tenhle styl života přestal bavit.“ pokrčím rameny.
„Nic nebude?“ zkusí to ještě jednou.
„Nebude.“ přikývnu a čekám, že mě vyhodí.
„V tom případě přátelé?“
„Přátelé.“ usměju se na něj.
Hodí mi tričko na spaní, převléknu se a ulehnu na postel jeho spolubydlícího, kteký je momentálně u rodičů. Usínám s celkem podivným pocitem. Bea měla pravdu. Přátelství s Měsícem by se dalo dát do uvozovek. Na druhou stranu je teď alespoň mezi námi jasno. Ale copak vážně neexistuje přátelství mezi klukem a holkou?