My mistakes were made for you - 5 -

Anotace: Tak přidávám další dílek. Tak snad se bude líbit a já se konečně zase rozhoupu k psaní pokračování :D

Druhý den ráno bylo pod mrakem a proto jsem využila příležitosti a léčíla si morální kocovinu u bazénu. Občas jsem se sušila na břehu a občas jsem se snažila utopit na dně. Nic nepomáhalo, moje mysl byla stále v zajetí černých očí. Měla jsem slabé záblesky toho co se vlastně stalo první večer festivalu.
Seděla jsem na patníku na kraji areálu a hystericky brečela. Mezi vzlyky jsem ze sebe vyrážela slova jako rodiče...nemaj rádi...vůbec mě neznaj... A on mě držel kolem ramen a tišil. Když jsem se uklidnila, usmál se na mě a slzy mi slíbal.
Ještě že v bazénu se nedá brečet.
"Tak už na něj zapomeň." Přisedla si ke mě teta Margie a probudila mě tak z tranzu. Vytáhla jsem si z uší sluchátka iPodu ve kterých mi stále vyřvával Casablancas a jeho River of the brakelights a připomínal mi tím chvíle strávené s Robem.
"Jak jsi na to přišla?" Věnovala jsem ji letargický pohled.
"S věkem přijdeš na to, že za vším je chlap." Uculila se na mě vševědoucně. "A navíc, tady chodíš jako tělo bez duše. Co ses vrátila z toho festivalu jsi jako vyměněná. Neublížil ti někdo?"
"Neublížil...je to složité." Povzdechla jsem si a svezla se zpět do polohy ležmo. Bylo mi smutno z toho, že jediný kdo si všiml že něco je v nepořádku je vlastně osoba za to placená. Máma byla moc zaměstnaná prací a zdá se i novým milencem a tátu jsem od té doby co jsem přijela viděla jen mezi dveřmi.
Někteří lidé s vámi prostě žijí celý život a nikdy vám nedají tolik jako někdo koho znáte sotva den. Takový je prostě život.
"Oběd bude ve dvě." Vstala teta a protáhla se.
"Nemám hlad, děkuju." Zahuhlala jsem a přetočila se na bok s plánem, trochu si zdřímnout a dohnat to co jsem probděla v noci. A navíc, zítra mi začínala škola.
"V žádném případě. Pěkně se najíš, i kdybych to do tebe měla dostat násilím. Přece se kvůli jednoho chlapa neutrápíš." Založila si ruce v bok v jasném znamení, že odpor je marný. Sotva jsem se nadechla k protestu, přiběhla tetina dcera, která u nás občas vypomáhala. Šestnáctileté usměvavé děvče Claire. Stydlivě se na mě koukla a něco tetě pošeptala. Z mě neznámého důvodu se mnou nekomunikovala. Žárlivě jsem sledovala jak tetě stiskla předloktí a Margie ji pohladila po zádech. Občas jsem zapomínala, že Margie je jenom zaměstnanec a nemá se mnou nic společného. Já nejsem jeji dcera...to Claire.
"Máš tady kamarádku." Zahlásila teti a obě odešly.
Natáhla jsem na sebe župan a vydala se na cestu do svého pokoje.

"Ježiš, tady něco chcíplo?" Ozvalo se, sotva jsem otevřela svůj pokoj. Uprostřed mého brlohu stála drobná blondýnka vymóděná v oblečku od nějakého návrháře. Sotva však uviděla mě v županu s neůhledným drdolem a beze stopy nějakého líčení, přestal ji zajímat můj pokoj a jen spráskla ruce.
"Doufám že tu chcípnu já." Dodala jsem tomu váhu a chystala se uvelebit v křesle.
"To v žádném případě. Jdem tě vrátit mezi živé a vytáhnout na světlo. Jsi úplně zelená. Že ty jsi nebyla v solárku, jak jsem ti dala ten poukaz?"
"Já se dobrovolně grilovat nebudu." Protestovala jsem, když mě Ally tlačila do koupelny. Jen ze mě stáhla župan a zavřela mě ve sprchovacím koutě. Pustila jsem na sebe proud vody a při vší té sebelítosti se mi chtělo brečet a zároveň se pořádně vyfackovat.
V ručníku jsem se vrátila do pokoje, kde zrovna má kamarádka vyhazovala s nakrčeným nosem chlupatý toast.
"Posadila jsem se k počítači s tím, že jen pustím hudbu, ale všimla jsem si, že mám jeden nepřečtený mail. Odesilatel Sonny.org@email.uk mě přesvědčil že se nejedná o žádný spam a podobně.
-Hi pomocníčci.
Možná jste si všimli, že vám na účtech přibyla nějaká ta libra navíc, takže kdyby vám to některým nedošlo (...Time?! xD ) tak vám přišla výplata za pomoc. Komu peníze nepřišly, ať se mi ozve na tenhle mail. Chtěl jsem vám moc poděkovat za pomoc. Bez vás by festival nešlapal, tak dobře. Byli jste super banda, tak snad se za rok zase sejdeme. Zdraví váš Sonny.
PS: Galerie z festivalu ->ZDE<-

Bála jsem se, ale stejně jsem to rozklikla. Projížděla jsem povedené fotky a občas se zasmála. Ally se posadila vedle mě a občas se mě na něco ohledně fotek zeptala.
Pak přišla fotka která mě rozechvěla a zároveň totálně rozbila. Rob rozkročený na podiu s hlavou zakloněnou vlasy přehozenými přes obličej a pootevřenými rty. Další byla z blízka. Jeho jiskřící černé oči se dívaly přímo do objektivu a rty se dotýkal mikrofonu. Přesně jsem slašela co zpívá a jak jsem se tehdy cítila. Prodce jsem se zvedla ze židle až se Ally lekla. Vyhrabala jsem z tašky cigarety a prostě jsem si v okně zapálila. Tohle jsem tak snadno rozchodit nemohla. Ally zalapala po dechu a střelila po mě šokovaným pohledem.
"Ty jsi zamilovaná a kurevsky špatně!" Jen jsem se slzami v očích přikývla a vyfoukla kouř.
"To mě poser! Ale zatraceně sexy tenhle týpek. Takový nebezpečný." Kroutila hlavou před monitorem.
"Vypni to prosimtě." Vzdychla jsem a pořádně jsem si potáhla.
"Jasně, jasně. Přichází léčba." Rozkázala a při tom rejdila myší po stole, aby mě nejrychleji zbavila černých očí. "Navlíknout se do šatiček, vytáhnout botky na podpatku a jdeme na zátah." Plácla mě po zadku a já se konečně po dlouhé době aspoň trochu usmála.

Hned po tom, co jsem se učesala, namalovala a natáhla na sebe oblečení, které Ally zhodnotila slovem: sexy, jsme se vydaly ven.
Byla jsem nucena své kamarádce povyprávět co se všechno událo, že jsem byla v takovém stavu, v jakém mě našla.
"Netrap se tím. Takových ještě bude. Byla by chyba, se zavazovat s jednim mužským. Užívej si dokud jsi mladá a máš dobrou postavu. To všechno jednou pomine a pak teprve se můžeš nechat klidně okroužkovat."
"Bože! Ally! Já si ho nechci vzít!" Zasmála jsem se.
Zrovna jsme procházely kolem jejich krásné vily. U jejich bazénu procházel nějaký mladý kluk a něco v něm lovil síťkou. Ally na něj zamávala a zářivě se usmála. Kluk ji to oplatil a rozpačitě se podrbal za uchem.
"Náš nový zahradník. Dej mi týden a je můj." Špitla nenápadně.
"Jsi neuvěřitelná." upravila jsem si sluneční brýle a nenápadně zašilhala směrem k bazénu. Hmm nebyl špatný, ale nic pro mě. -Není to Rob- zakvílelo moje podvědomí, ale podařilo se mi ho mírně zatlačit.
"Jo...a zvrhlá a sprostá." Vyplázla na mě jazyk a zatáhla nás do nejbližšího baru, kde jsme si vylívaly srdce až do pozdních nočních hodin.

Ráno jsem musela do školy s mírným bolehlavem, ale to byla daň za to, že mi dneska bylo trochu lépe, co se týče mé psychiky. Řidič mě s přáním pěkného dne vysadil před unoverzitou, kde už pomalu ale jistě parkovaly bouráky mých spolužáků. Prostě klasická škola pro zazobance jako já. Když naše auto zmizelo v první zatáčce sedla jsem si na lavičku před budovou a zapálila si. Pozorovala jsem hloučky lidí v uniformách jak stádo, jak se scházejí v hloučcích.
Šprti, blbky, sportovci, machři, flákači a podobně. Taky jsem zahlédla prváky, kteří s papírovými plánky, mapkami a rozvrhy bloudí s vyděšeným výrazem ala Bambi. Občas mě někdo pozdravil mávnutím, nebo kývnutím hlavy a já jim to opětovala. Ani jsem se nedivila, že se semnou celkem nikdo moc nebaví, když jsem se ve škole tvářila věčně naštvaně.
Zahodila jsem cigaretu a vydala se do poslouchárny na první přednášku na téma: Právo
Z výkladu profesorky jsem zaslechla jen: "Milý studenti...." A pak se všechno ponořilo do jedné čmouhy plné cvakání per a šustění papírů. První den a já už jsem byla s náladou na bodu mrazu.
Další přednáška byla v místnosti s velkým stolem, kolem kterého jsem se sesedali a diskutovali o různých globálních problémech. Doloudala jsem se dovnitř a málem jsem utekla. Na mém obvyklém místě seděl korunovaný idiot. Mark Farson. Hezounek s přemrštěným sebevědomým. Syn zkorumpovaného politika.
"Čau Morganová." zazubil se na mě a v očích se mu zablesklo.
"Nazdar Farsone." Zavrčela jsem a sedla si na opačný konec stolu.
Jenže on se zvedl a přešel až ke mě, kde usadil to své holkama obdivované pozadí na stůl.
"Tak jaké bylo léto? Našel se někdo kdo tě zbavil toho tvého břemena?" Namotal si na prst pramen mých hnědých vlasů, které mi připadaly pěkně vyblité. Ucukla jsem a zamračila se. Mark si mé mlčení jasně vyložil a zachechtal se. "Chudinko. Stále nepolíbená." Posunul se blíž ke mě, takže se mě už bezprostředně dotýkal. Cítila jsem jak se mi do tváře hrne krev a polévá mě vedro. Vstala jsem od stolu s tím, že tuhle přednášku raději vynechám, než se tady ponižovat. Taky jsem mohla říct, že někoho mám, že jsem do toho praštila. Podat můj letní rádoby románek s happy endem.
"Nic nevíš!" Vyštěkla jsem na něj, když mě chytil za zápěstí, aby mi zabráníl utéct.
"Vážně?"
"Náhodou, mám teď přítele." Vmetla jsem mu do tváře. Neveřil mi.
Otočila jsem se na podpatku a chystala se vypadnout, jenže jeho ruka mě zezadu objala kolem pasu a druhá mi zatlačila mezi lopatky, takže mě v předklonu přimáčkl na stůl. Vyděšeně jsem vyjekla, když se na mě zezadu namáčkl, takže mě jeho rozkrok nechutně tlačil tam, kde neměl.
"Pust mě." Zasýpala jsem vztekle. a snažila jsem se mu vykroutit, jenže mě držel příliš pevně. Cítila jsem jeho dech na uchu, jak se vítězoslavně a zvrhle směje.
"Pěkně kecáš Morganová. Ta počestnost z tebe přímo srší, ale já tě toho klidně zbavím."
Cítila jsem jeho dlaň pomalu se mi sunoucí po stehně pod sukni. Třeštila jsem oči a nevěřila tomu, co se tady děje. Cítila jsem se tak ponížená. Snažila jsem se rukama odtlačit od desky stolu, ale ten prasák na mě doslova ležel celou svou váhou.
"Pust mě!" Snažila jsem se aby můj hlas zněl silně, ale lámal se mi a v očích jsem cítila slzy bezmoci.
Zrovna když jeho nenechavé prsty narazily na mé kalhotky rozlétly se dveře a dovnitř se nahrnolo několik smějících se studentů. Bavili se mezi sebou a nás si vůbec nevšímali. Mark mě se samolibým úsměvem pustil a vydal se na své místo, odkud mi poslal vzdušný polibek.
"Tak jindy." houknul za mnou. To už jsem se svými věcmi vyběhla z učebny a zabouchla se na prvních záchodech, kde se mi podlomily nohy a já se zhroutila k míse. Dlouhých deset vteřin jsem tam bez dechu dřepěla a civěla na počmáranou stěnu. Mrkáním jsem zaháněla horké slzy v očích a chvějící se ruce jsem sevřela mezi kolena. Cítila jsem vlnu tlaku od bránice jak bolestivě stoupá hrdlem nahorů. Kdybych se nadechla, tak to pustím ven, ale to bych se před sebou styděla. Ten prasák mě přece nerozbrečí. Zkusila jsem nabrat trochu vzduchu, ale sotva jsem se trochu uvolnila, vzlyk si našel cestu ven a za ním další a další. Schovala jsem hlavu do záhybů svetru s logem školy aby mě aspoň nikdo neslyšel.
Tohle všechno by se nestalo, kdyby si jedna slečna, která si říkala má kamarádka nepustila pusu na špacír. Lidi mě tehdy brali. Byla jsem zvaná na kolejní párty, zdravili mě na chodbách a vše bylo fajn. Patřila jsem tehdy do party holek, ve které byla i Suzan. Měla jsem ji za milou holku, se kterou jsem občas prohodila pár slov. Jeji matka byla soudkyně a otec vlastnil velkou síť autobazarů. Všechno se změnilo když její sestra ten rok vyhrála Miss UK. Ze dne na den se z oplácané sympaťačky stala hvězda. Byly si se sestrou v obličeji docela podobné a tak ji to nejspíš velmi zvedlo sebevědomí.
Ten den jsme seděly venku na obědě a o něčem si povídali. Byli tam tehdy všichni kteří semnou chodili do ročníku. Bylo hezky, atmosféra uvolněná a tak jsme si poklidně odpočívali, dokud tam Suzan nenakráčela. Ledabyle se opřela o sloup a pohodila svou kudrnatou hřívou.
"Sam? Slyšela jsem, že jsi ještě panna. Je to pravda?" Vybrala si přesně moment kdy bylo největší ticho. Srdce mi spadlo až do žaludku a tváře mi zrudly. Chtěla jsem se zasmát a mávnout rukou, ale stejně by to vyšlo na prázdno. Už to bylo venku a všichni civěli a hihňali se mi do očí.
Od té doby jsem se Suzan nepromluvila ani slovo. Po škole se rozběhla řada teorii. Podle některých jsem byla lesbička, další tvrdili že jsem frigidní. A pak byly typy jako Farson, kteří se chtěli stát rytíři, kteří mě zbaví ´prokletí´. Jenže vyspat se s Farsonem by bylo jako podepsat smlouvu s ďáblem. Nikdy by mi nedal pokoj a byla bych jen další zářez na pelesti jeho postele. Slyšela jsem jsem že to opravdu dělá.
Pak mi ale něco blesklo hlavou. Smlouva s ďáblem...smlouva...nahrávací smlouva! Musela jsem se plácnout do čela. Bylo po pláči. Vyhraba jsem se rychle na nohy a vydala se spěšným krokem na autobus, který mě vyhodil kousek od domu. Dlouho už jsem nejela hromadnou dopravou, tak to pro mě bylo takové malé dobrodružství.
Jsem pitomec, že mě to nenapadlo hned. Underline byli mladá začínající kapela. A taková kapela chce co? No natočit CD a vydat ho pod dobrou nahrávací společností a podepsat s nimi smlouvu. A tak tyhle kapely většinou posílají demo nahrávky s kontaktem. Třeba kdž budu mít obrovské štěstí, poslali Underline jedno demo i do M.W.Music. Táta si většinou tyhle věci bral domů a tak se z jeho pracovny občas ozývaly různé zvuky a pazvuky. Jestli tu nahrávku najdu, bude u ní i kontakt na někoho od Underline, možná na samotného Roba.
Křížila jsem prsty a v duchu se modlila ke všem hudebním bohům ať mám aspoň kapičku štěstí.