Políbená.

Anotace: Jeden starší, romantičtější, text. Snad se bude líbit. ,,On je viník toho, že mi udělal naději a hned mi ji zase zahodil."

Kapky deště mu stékaly po vlasech až k obličeji. Vypadal jako by brečel. V tom dešti a temném podvečeru bylo těžké rozpoznat jeho pocity. Koukal se na mě a já to věděla, protože jsem tam stála jen já a on. Dělilo nás od sebe jen několik kroků. Dívali jsme se sobě upřeně do očí. Všechno jako by se kolem nás zastavilo. Vrávoravě jsem k němu udělala další dva kroky. Stál pořád na svém místě a upíral na mě ty jeho modré oči. Jakoby bylo vše černobílé. Jen ty jeho oči svítily do tmy. Znovu jsem udělala pár kroků, abych se k němu dostala blíž. Jediné, co jsem teď chtěla bylo, abych ho mohla políbit. Udělal ke mně krok a už mě držel kolem pasu. Obličeje jsme měli těsně u sebe. Kapky deště nám stékaly po tvářích. Zrychlil se mi tep. Nemohla jsem skoro dýchat.
,,Na tenhle okamžik čekám už týdny“. Pak se ke mně na klonil a políbil. Nežně, ale naléhavě. Jako by to měl být náš poslední polibek. Třeba byl. Ale teď jsem si to užívala. Jeho mokré rty překrývaly ty moje. Kapky deště jako by se spomalily a dávali tomuhle okamžiku nesmrtelnost. Odtáhla jsem se. Nevěděla jsem co říct, naštěstí začal mluvit první. ,,Tenhle okamžik je pro nás dva jako stvořený. Tohle si budu dlouho pamatovat“. Pořád jsem se na něj jen tak dívala a vnímala jeho slova. ,,Já.... No.. Jak bych to řekla. Už jsem tohle taky chtěla udělat dlouho. Možná ještě dýl než si myslíš..No..“. ,,Už nic neříkej.“ A znovu se ke mně naklonil. Panebože. Tenhle okamžik je jako vystřihnutý z nějakého romantického filmu. I když... Možná by ani žádný režisér nedokázal zfilmovat tuhle scénu. Je moc živá na to, aby jí nějaký režisér dokázal natočit přesně. Do každého detailu.
,,Jsi ta nejlepší,jakou jsem kdy mohl potkat ,ale...” ,,Ale co?”,podivila jsem se. ,,Ale spolu být nemůžeme. Chtěl jsem tě jen zkusit políbit a vím, že je to ten nejlepší pocit na Zemi. Hlavně když líbám tebe,j enže...” To už jsem ho zase chytla já kolem krku a začala ho líbat. Odstrčil mě. ,,Promiň, tohle opravdu nejde.”
Nechal mě tam stát a sám odcházel na opačný konec ulice. Tohle se nemělo stát. Mám akorát zlomené srdce a on za to může. On je viník toho, že mi udělal naději a hned mi ji zase zahodil. Moje první pusa byla s ním. Panem úžasným a nikdy mi ji nikdo nevynahradí!