Není láska jako láska

Anotace: Ne vždy jsou nám okolnosti nakloněny.

Byl tak roztomilý, když spal. Vždycky spal na břiše, jen nad ránem začal měnit polohu. Měl tak tvrdý spánek. Zbožňovala jeho tělo. Nejen kvůli jeho krásnému a vysportovanému zadku. Och, i když ten byl prostě dokonalý! Milovala jeho dlaně, prsty, předloktí a paže, kterými ji celou objal a ukryl před celým světem. Jeho plné rty a krásné hnědé oči, do kterých se tak ráda dívala. Jeho krásný úsměv a podmanivý hlas. Kéž by byl jen hezký a sexy. Milovala ho celého. Se všemi jeho chybami. Milovala jeho smysl pro humor, ztřeštěnost, ale i to, jak dokázal být racionální, když ona začínala panikařit a nechala se unášet naivní částí svého mozku. Dřív nesnášela, když se o ni někdo staral a přehnaně pečoval. Ale na něm to měla ráda. Když se k ní postavil, jeho vysoká postava jí byla pevnou oporou a on ji dal pusu na čelo a objal. Moc dobře věděl, aniž by cokoli řekla, že právě tohle drobné gesto je to, co v daném okamžiku nejvíce potřebuje.

Ještě jednou se na něho podívala, pohladila ho po tváři a dala mu pusu na čelo. Vypadal spokojeně. Opatrně sesbírala své věci, a aniž by se otočila, aniž by mu věnovala poslední kratinký pohled, opustila hotelový pokoj. Vyšla před hotel, zhluboka se nadechla a zavřela na chvíli oči. Usmála se. Uvnitř se cítila v ten daný moment šťastná. Byly tři hodiny ráno. Zapálila si cigaretu. Ne snad proto, že by na ni měla chuť. Jen chtěla získat pár minut navíc. Pár minut k dobru, ten pocit, že on je tak blízko. On, kterého tak moc miluje. Nikdy žádného muže tak moc nemilovala. Típla cigaretu a vyrazila.

.

.

.

.

.

.

.

Šla pěšky. Cesta jí zabrala asi dvacet minut. Byla doma. Odlíčila se, vyčistila zuby a rozčesala si vlasy. Vzala si pyžamo a lehla do postele.  

„Bavila ses? My měli s dětmi náramný večer,“ řekl rozespale a přitulil se k ní.