8) Juto vs. Minuka - Začátek konce

Anotace: Jak už název napovídá, blížíme se k závěru.

Juto stál před velikou školní budovou. Najednou ho všechna odvaha opustila a měl největší chuť se vrátit zpět domů. Otec se s ním rozloučil a odjel zpět do práce a tak musel Juto zahájit pátrací akci po své třídě. Naneštěstí nevěděl v jaké je a tak se musel někoho zeptat. Nakonec mu poradil chlapec se třetího ročníku a dokonce ho poté zavedl do třídy. Jutův otec stihl informovat jeho třídního učitele o chlapcově stavu a tak musela hodina začít poněkud netradičně.
„Všichni mě poslouchejte.“upozornil na sebe třídní. „Juto se k nám vrátil po dlouhé době, ale bohužel s menší amnézií, takže by bylo dobré, kdybychom se znova seznámili.“navrhl. Juto byl rudý až po kořínky vlasů, vadilo mu, že zatímco on nepoznává jedinou z těchto tváři, všichni ho vesele zdraví jako dávní přátelé. Poté co vyslechl jména všech jeho spolužáků, se posadil do lavice, která mu byla přidělena. První hodina byla matematika. Juto byl nervózní, neboť si z příkladů, které tam počítali, nepamatoval jediný. Po dvaceti minutách vysvětlování k němu přišel učitel a zeptal se ho na řešení jednoho z příkladů. Chlapec bohužel nebyl schopný přijít na řešení a tak jen seděl a snažil se pochopit cvičení, které zde počítali.
Po hodině přišel za Jutem jeho třídní profesor.
„Juto, potřebuji, abys ses tu látku doučil, takže jestli chceš zeptej se nějakého spolužáka, aby ti danou látku vysvětlil a nebo se domluvíme a budeš chodit na doučování, ano?“ zeptal se. Juto jen přikývl, ale nevěděl koho se zeptat o pomoc a tak se jen marně rozhlížel po třídě. Nikdo se s ním zřejmě nechtěl bavit a tak si všichni povídali bez něj. Z hrozné situace ho zachránil vysoký hnědovlasý chlapec.
„Ahoj, potřebuješ pomoc?“zeptal se načež Juto vděčně přikývl.
„Jmenuji se Minuka.“ Usmál se spolužák a sedl si vedle Juta. „Dříve, jsme byli přátelé.“
„Vážně?“zeptal se radostně Juto a Minuka s úsměvem na rtech přikývl.
„Tak s čím potřebuješ pomoc?“ zeptal se starostlivě.
„Se vším. Je to jako začínat znova od začátku.“ Odpověděl zoufal Juto.
„Hm, to bude hodně práce. Co kdybychom to nechali na odpoledne. Jestli chceš stavím se u tebe a pomůžu ti s tím a klidně i s jinými předměty.“ Usmál se. Juto tento nápad velice vděčně přivítal. Byl rád, že je Minuka k jeho ztrátě paměti tak tolerantní na rozdíl od ostatních spolužáků.
Po škole Minuka navrhl Jutovi, že spolu pojednou autobusem, aby věděl, kde má nastoupit a kde vystoupit, až pojede sám. Když přišli k Jutovi domů, Minuka sám našel Jutův pokoj a jeho učebnice.
„Jak to že se tu tak vyznáš?“ zeptal se Juto.
„Říkal jsem, že jsme byli přátelé. Byl jsem tu víckrát než jednou.“ Usmál se Minuka.Dál se Juto na nic nevyptával a dali se oba do učení. Po chvíli strávené s Minukou se mu zdálo, že už všemu z matiky i angličtiny, kterou ho Minuka také doučoval, rozumí a tak se rozhodli dát si přestávku. Sedli si na postel a Juto Minuku poprosil, aby mu vyprávěl nějakou z jejich společných příhod.
„Pamatuji si, jak jsem tě nejdříve neměl rád.“ Smál se Minuka. „Pořád jsme ti s kamarády nadávali a provokovali jsme tě. Byl to něco jako uvítací obřad pro nováčka.Ale potom…“
„Co po tom?“ zeptal se Juto, když Minuka dlouho odmítal doříci větu. Minuka se zahleděl svýma temně černýma očima přímo na Juta a trochu se k němu naklonil.
„Potom jsme se do tebe zamiloval.“ Řekl potichu. Juto se už neudržel na rukou, kterými se podpíral a spadl na postel. Minuka se nad něj naklonil. „A ty ses zamiloval do mne.“ Pošeptal a pomalu chlapce políbil. Líbal ho dlouho a slastně a Jutovi se to líbilo, ale pořád myslel na to, že jsou oba chlapci. Nemohl se zbavit pocitu, že je něco špatně. Pomalu Minuku odstrčil.
„Co to děláš?“ zašeptal.
„Chci aby sis vzpomněl na ty noci, které jsme spolu strávili.“ Odpověděl Minuka a opět Juta políbil. “Chci si vzpomenout, chci si vzpomenout.“říkal si v duchu Juto a poddal se svému příteli. Měl zvláštní pocit, ale cítil, že mu může důvěřovat. Minuka mu zajel rukou pod košili a hladil ho na prsou. Přitom ho neustále vášnivě líbal a po chvíli začal Jutovi rozepínat kalhoty.
„Ale Minuko…co když přijdou rodiče?“ zeptal se trochu vyděšeně.
„Neboj nepřijdou, vracejí se až o víkendu.“ Usmál se Minuka a pokračoval.

„Myslel jsem, jestli byste nechtěl jít dál?“
„Ne, nechci otravovat tvé rodiče, kteří jsou určitě strachy bez sebe.“
„Nebojte.Naši dneska nepřijdou domů, doma jsou pouze na víkendy.“

„Co se děje?“ zeptal se Minuka, když Juto sykl bolestí.
„To nic...“řekl Juto a dál ležel v Minukovo pevném sevření. “co to bylo za vzpomínku?“ podivoval se Juto nad rozhovorem, který se mu z ničeho nic připomněl.
Už bylo pozdě večer a tak se Minuka rozhodl vrátit se domů. Juto tak opět zůstal v obrovském domě sám. I když se snažil sebevíc, nemohl se zbavit té krátké vzpomínky, která se mu z ničeho nic vynořila v hlavě. Díky opakovanému přehrávání toho krátkého rozhovoru, který slyšel, ho rozbolela hlava. Snažil se usnout, ale nemohl. Celou noc chodil po bytě, aby přivolal únavu, a tak nakonec zahmouřil oči až brzo ráno.
Do školy díky nedostatku spánku Juto skoro sám nedošel. Když ho před školou potkal Minuka starostlivě se zamračil.
„Co se ti stalo?“ zeptal se.
„Nemohl jsem spát, snažil jsem se na něco vzpomenout, ale akorát mě rozbolela hlava.“ zaskuhral Juto. Minuka si k Jutovo překvapení stoupl před něj a zahleděl se mu přímo do očí. Všichni studenti se na něj zadívali, neboť čekali, že se oba poperou, ale k překvapení všech, dokonce i Juta samotného, se Minuka ke spolužákovi naklonil a políbil ho. Několik malých studentek překvapením vykřiklo, jiní se raději otočili a někteří jen vyjeveně zírali. Juto nebyl schopen jakkoliv reagovat. Minuka ho líbal dlouho a rukama ho objímal kolem pasu. Když se od něj konečně odsunul, zabodl pohled svých černých očí přímo na Juta.
„Nechceš se dneska stavit u mě? Možná by sis vzpomněl.“usmál se. Juto pořád nemohl uvěřit tomu, že ho Minuka políbil před celou školou.
„Ale jestli nechceš, tak nemusíš.“ Zašeptal. Juto byl naprosto vyvedený z míry. Minuka ho ještě jednou políbil a poté odběhl do třídy.
„Potom mi řekni jak ses rozhodl.“ Křičel ještě po cestě. Juto se až po několika minutách donutil hnout z místa. Všichni studenti na něj zírali jako na něco naprosto neobvyklého a tak nebylo divu, že měl Juto největší chuť dát si pytel na hlavu.
Všechna vyučování proběhla celkem dobře. Jutův třídní byl rád za chlapcovo zlepšení v matematice, a ostatní učitelé si také pochvalovali, jak se Juto dokázal danou látku naučit za jeden den. Minuka celý den házel po Jutovi svůdné pohledy a když se učitel nedíval, poslal mu i malý vzdušný polibek.
Nakonec se tedy Juto rozhodl, že k Minukovi půjde.