Ďábelská planeta...6

Anotace: Retonský útok.

Zatímco lovci odpočívali, vojenská část expedice pracovala.
"Neměli bychom jim pomoc?" vznesl Janturánec nesmělý dotaz.
"Postačí si sami," dostalo se mu ujištění. "Poručík přepisuje krystaly na duplikátoru a seržant ho tiše obdivuje.
"Jak myslíš, šéfe," Flekoun labužnicky usrkl ze sklenky a rychle na svůj nápad zapomněl.
"Nerad ruším vaši siestu, páni pytláci, ale snad mi můžete věnovat trochu pozornosti."
"Když to musí být," pootočil Karsen hlavu. "Copak jste nám přinesl pěkného?"
Poručík Gordon položil na stůl dvě plastronová pouzdra.
"Trezor. Naprosto spolehlivý. Oba teď přitisknete palec na identifikátor," aktivoval genetický a pachový snímač. "Získáte tím klíč, který nikdy neztratíte."
"To je vše?" podivil se Janturánec.
"Ano. Od této chvíle můžete tohle pouzdro otevřít jen vy dva. Každý jiný pokus povede k okamžitému zničení obsahu a navíc bude nepovolaná osoba na jistý čas paralyzována."
Flekoun sáhl po druhém pouzdru, ale seržant Sevestr jeho ruku chvatně zachytil.
"Ne. Tady už je zaznamenána naše genetická stopa."
"Bezpečnost nade vše," poznamenal Karsen. "Tak a můžeme jít klidně na kutě."
"Vy chcete spát?" protáhl obličej Sevestr. "Já se těšil na vaše lovecké příběhy."
"Zítra je taky den," odbyl ho Flekoun a mohutným zívnutím podpořil parťákovo rozhodnutí.
"Běžte si také lehnout, seržante. Beru si první hlídku. Za čtyři hodiny mě vystřídáte v Gladiátorovi."
"Proč to, poručíku? Warrior se svým arzenálem zcela postačí."
"Nezapomeňte, že jsme vojáci a tady není lunapark!" pronesl tvrdě poručík Gordon a vyšel ven.

"Mohu vás doprovodit, pane?" nabízel své služby strážný robot.
"Všechno v pořádku?" zeptal se poručík automaticky.
"Ano. Žádná zóna není porušena."
"Kontrola okolí, dálkové biodetektory, videolasery..."
"Zrušeno při evakuaci laboratoře."
"Zatraceně!" zaklel Gordon. "Rád bych viděl toho pitomce, který tak dokonale oslepil obranu."
Warrior mlčel.
"Vždyť nevíme, co se děje pár metrů za branou," vztekal se poručík a teprve pohled na Gladiátora mu pozvedl náladu.
"Poslyš," obrátil se na strážného robota. "Od této chvíle máš na starost moje společníky. Ručíš za jejich bezpečnost."
"V případě napadení laboratoře je mou povinností zasáhnout proti narušitelům. Nemohu se o ně starat," vzpouzel se Warrior.
"Zakazuji ti vměšovat se do boje, pokud nebudete přímo ohroženi. Vetřelce si beru na starost já."
"Jako strážný robot mám..."
"Můj certifikát platí víc, než tvé pověření!"
"Rozumím," kapituloval robot a zmizel ve tmě.

Poručík Gordon seděl v řídicí kopuli Gladiátora a hlavou se mu honily nejrůznější myšlenky. Tušil, že útok antigravitátorů byl pouhým testem jejich techniky, šarvátkou, která měla napomoci Retoncům při rozhodujícím útoku.
"Oba pytláky bych dal za informaci, co se na nás chystá," pobaveně se usmál, když si představil, jak by jeho zbožné přání ocenili Karsen s Flekounem.
Znovu překontroloval zbraňové a detekční systémy. Všechno bylo v naprostém pořádku, ale pocit uklidnění se nedostavil, naopak, jeho vojenský nos mu říkal, že tohle je pouze klid před bouří.
"Uvidíme kdo s koho," zabručel a se zavřenýma očima naslouchal monotónnímu zvuku pracující automatiky.
Náhlá změna tónů mohla znamenat jediné: kontakt.
"Retonské strašidlo opět vycenilo zuby," prohodil poručík s pohledem upřeným na monitor. Ta malá tečka uprostřed byl nepřítel, o jehož síle zatím neměl přesné informace.
"Sevestře!" zahulákal do interkomu. ... "Sevestře!"
"Slyším," ozvalo se rozespale.
"Vzbuďte naše společníky a okamžitě zmizte do profesorovy pracovny. Tam budete v bezpečí."
"Co se děje?"
"Později, seržante. Teď mrskněte zadkem a nevystrkujte nos dokud nebude po všem. Jasný!"
"Podle rozkazu, pane."
Spánek obou lovců přerušil seržant Sevestr.
"Vstávejte! Nebezpečí!" nemilosrdně zatřásl spáči.
Karsen s Flekounem byli v mžiku na nohou a během minuty už stáli se zbraněmi v rukou.
"Retonci?" vydechl Janturánec otázku.
"Čekáš snad dámskou návštěvu, Fleky?"
Janturáncova odpověď zanikla v děsivém jekotu poplachových sirén vybízejících ke spěchu.
"Laboratoř napadena. Mám vás chránit," přihrnul se strážný robot s odjištěným dezintegrátorem.

"Tak to mi spadl kámen ze srdce," zalichotil mu Karsen. "Ale co když nám sem Retonci pošlou pár prskavek?"
"Žádný strach. Pracovna je postavena z metalplastiku a zajištěná špičkovou technikou."
"Profesor Lamson zřejmě byl moc důležitý pán," usoudil Sevestr a zapojil monitory propojené s venkovními mikrofony.
Místnost zaplavil hluk explozí.
"Teď je Gordon ve svém živlu."
"Jen ať si hrají, páni Retonci. Zřejmě jim jeden výprask nestačil," Sevestr přímo sršel bojovým nadšením a všichni bez dechu sledovali souboj, vedený s nenávistnou urputností. Záblesky termiků, laserů a výbuchy samonaváděcích střel však bezpečně eliminovala ochranná pole bojujících strojů.
"Tohle není vosa, ale pořádný sršeň," vyhrkl Karsen, když jeden ze záblesků ozářil nepřátelský stroj.
"Retonský útočný speciál, kodové označení Harpyje. Používán elitními jednotkami," upřesnil strážný robot, v jehož paměti byly uloženy údaje o všech typech retonských zbraní.
"Tak s tímhle mizerou si poručík jen tak neporadí," strachoval se Janturánec o výsledek střetnutí.
"Ochranné pole Gladiátora má dostatečnou rezervu," bránil pozemskou techniku seržant. Sestřelení dvou antigravitátorů z něj udělalo vojenského experta.
"Jenže ani jejich pole není o nic slabší," namítl Flekoun. "Jak vidím, ti příposrouti si z našich střel také těžkou hlavu nedělají."
Boj pokračoval s neutuchající prudkostí, ale zatím žádný protivník nezískal výraznější převahu.
Náhle z retonského stroje vytryskl oslnivý proud oranžového světla, které pozvolna přecházelo v teměrudou záři.
"Co je tohle za čertovinu?"
"Anticlona, energetická zbraň bez dalších podrobností." pospíšil si Warrior s další informací.
"Hankvazara! Pěkně se na nás připravili."
"Bodejť ne," vydechl zlostně seržant Sevestr. "Museli jsme nahlásit naše vybavení. Dobře vědí, čím disponujeme."
Intenzita záření narůstala. Poručík Gordon sledoval, jak řídicí automat neustále posiluje ochranné pole Gladiátora, aby odolalo destrukční činnosti. Kapacitátory doslova hltaly energii a jejich odpočty dosahovaly hrozivých hodnot. Retonská ofenziva stupňovala svůj nápor za ohlušujícího rachotu.
Jak dlouho ještě vydrží? znejistěl Sevestr, při pohledu na impozantní výboje, atakující ochranný štít bojového robota, ale dříve než stačil tuto otázku poručíkovi položit, ozval se v interkomu alarmující signál přetížení.
"Generátor jede na hranici svých možností," suše komentoval situaci poručík Gordon. "Zatlačují nás do defenzivy."
"Odpalte záchranný modul, poručíku. Za třicet sekund vypne automatika přehřátý generátor a vy se stane snadnou kořistí."
"Zablokuji jističe a přejdu na ruční ovládání."
"To je šílenství! Takové zatížení generátor nezvládne. Riskujete jeho zahlcení. ... Zmizte, sakra!"
"Ještě nejsem na lopatkách. Chystám malé překvapení a chci ho poslat na správnou adresu."
Zbraňové systémy Gladiátora umlkly, zhasla světla, klimatizace byla zastavena. Anihilační sběrače soustřeďovaly energii k rozhodujícímu úderu. Ručičky většiny indikátorů se chvěly na mezních hodnotách, rozpálený vzduch pálil v plicích a stával se nedýchatelným. Vydrž ... sakra ... vydrž, dunělo poručíkovi v hlavě. Vydržím, ujišťoval se, vzdor tomu, že jeho fyzická odolnost se počala nezadržitelně hroutit.
"Co ten šílenec vyvádí?" pohledy obou lovců se upřely na Sevestra. "Proč nestřílí?"
Seržant mlčel a jeho oči se podezřele leskly.
Mohutný proud energie zkoncentrovaný do jediného výboje zasáhl naplno nepřátelský stroj a přeměnil ho v chaotickou změť kovových úlomků.
"Vyhrál jste, poručíku!" vykřikl Karsen s netajenou úlevou, ale interkom mlčel.

Smrt poručíka Gordona hluboce otřásla seržantovou psychikou. S nepřítomným pohledem hleděl na čerstvý hrob, chvěl se a přímo fyzicky vnímal strach, který despoticky ovládl jeho tělo.
"Sevestr je v silném šoku," upozornil Flekoun telepaticky Karsena. "Je docela na dně."
"A divíš se? Ten protiva Gordon byl jeho vzor a Gladiátor - mýtus neporazitelnosti neslavně skončil. To je pro mladého vojáka opravdová tragédie."
"Půjdeme, kamaráde," Flekoun přátelsky objal roztřeseného Sevestra kolem ramen. "Teď se musíme postarat o sebe."
"Nikdy se nevrátíme. Zůstaneme tady ... všichni," špitl rezignovaně.
"Držte hubu, seržante!" Karsenův hlas byl jako ocel. "Ujišťuji vás, že nemám sebemenší chuť složit své kosti na Ďábelské planetě. Jestli si chcete zachránit kůži, tak na ty hovadiny rychle zapomeňte.
"Platí," usmál se Sevestr poněkud křečovitě.
Krátká porada vyzněla jednoznačně: vyrazit co nejdříve a zmizet v husté džungli. Zdánlivě jednoduché, ale...
"Východy z laboratoře budou zcela nepochybně střeženy Retonci," zachmuřil se Janturánec. "Jak chceš nepozorovatelně vyklouznout?"
"Přes plot. Ve skladu jsou raketové torny. Stačí jen na chvíli vypnout ochranou zónu v určeném úseku."
"Prozradí nás hluk," upozornil Sevestr.
"Upoutáme pozornost hlídek k hlavní bráně. Strážný robot si může procvičovat střelbu."
"To by mohlo vyjít, Ole." Flekoun spokojeně luskl prsty. "Přece jen jsi koumes."
"Kušuj, žabáčku. Zatím nejsme z bryndy venku. Chtělo by to kapánek vylepšit."
"Gladiátor," navrhl seržant. "Je stále mobilní, chápete?!"
"No a? Vážně si myslíš, mladej, že by nám ta pomačkaná plechovka mohla být k užitku."
"Proč ne. Pošleme ho džungle a Retonci se pustí za ním. Než zjistí, že je bez posádky..."
"To zjistí velmi brzo. Jejich biodetektory..."
"Oklame maskovací zařízení Bios. Stačí ho jen nařídit na imitování životních funkcí tří členů posádky."
"Tak si myslím, Fleky, že ten zelenáč z Vesmírných jednotek nebude až tak velkou přítěží," ocenil Karsen svérázným způsobem seržantův nápad.
"Uvidíme, Ole. Pokud moc nezpyšní."
"Kde se vypaříme?" zeptal se rychle Sevestr a ve snaze zakrýt rozpaky, začal studovat podrobný plán laboratoře.
"Tady," položil Karsen prst do středu modrého pole. "Úsek C7 je pro náš plán nejlepší."
"Máš pro svůj výběr nějaký rozumný důvod, anebo se ti pouze líbí modrá barva?" vyzvídal Janturánec.
"Obojí, Flíčku. Krom toho, sedmička je mé šťastné číslo."
"Uvidíme, jestli bude šťastná i pro nás."
"Zbývá určit čas a úkoly pro jednotlivce," vojenská akademie se nezapřela.
"Správně, seržante! Já si beru na starost instruktáž strážného robota, Gladiátor patří vám a Fleky obstará zásoby na cestu a raketové torny. Čas akce je následující: Ve tři nula nula otevře strážný robot bránu a zahájí střelecké cvičení. Tři nula pět přijíždí Gladiátor a opouští laboratoř. Warrior pokračuje v zastírací palbě do tří deseti, následuje návrat do řídicí centrály a přesně ve tři dvacet vypne na jednu minutu ochranou bariéru úseku C7. To už snad všichni Retonci budou stíhat Gladiátora a nás si nikdo nevšimne."
"Geniální plán, šéfe," neodpustil si Flekoun a zasalutoval s komicky roztaženými prsty.
"Raketové torny nejsou odzkoušené," upozornil Sevestr na závažný nedostatek v přípravě.
"Ale jsou. Tuhle práci nám poručík Gordon ušetřil," ukončil Karsen diskuzi a přivolal strážného robota.
Připravit Gladiátora k odjezdu nebylo nijak časově náročné. Motorová sekce byla neporušená, zbývalo tedy prověřit automatiku řízení, jejíž složitou elektroniku mohla vysoká teplota poškodit. Sevestr spustil kontrolní test a napjatě sledoval, jak se na monitoru vzájemně splétají různobarevné křivky v abstraktní obrazce. Bojový stroj byl konstruován pro extrémní podmínky, a tak za své vzalo pouze několik detekčních čidel, bez kterých se Gladiátor na své poslední vyjížďce klidně obejde.
"Nesmíš nás zklamat," Sevestr pověrčivě třikrát zaklepal na nejbližší panel a kvapně se soukal ven. Smrt poručíka Gordona byla příliš čerstvá a tady mu jí vše připomínalo.
Když seržant Sevestr vstoupil do pracovny, měla už lovecká dvojice padla.
Hotovo?" zeptal se Karsen. "Žádné problémy?"
"Všechno je O.K. Ochranné pole dosáhne sice jen třetinový výkon, z toho nás však hlava bolet nemusí."
"Tak fajn," nabídl mu Janturánec skleničku vynikajícího koňaku. "Napijme se na zdar cesty." Sevestr usedl do pohodlného křesla, zahřál obsah sklenky, v ruce a znalecky ochutnal.
"Nektar, pánové. Přímo božský nápoj."
"A ten všivej robot mi ho nechtěl vydat. Kroutil se jako had a fňukal, že tuhle značku může objednat pouze profesor Lamson osobně. Krkoun!"
"Jak vidím, fungují tvoje přesvědčovací metody zcela spolehlivě," Karsen ukázal na batoh, jehož obrysy prozrazovaly, že ukrývá další sestřičky oné načaté láhve.
"Nojo, ale víš, co mi to dalo práce," zatvářil se Flekoun utrápeně. "Pozemská technika není ani zdaleka tak dokonalá, jak se na první pohled zdá."
"Pak tedy nechápu, proč ty šmejdy od nás stále kupujete," naježil se Sevestr.
Flekoun pokrčil rameny, jako by chtěl naznačit, že on není za podobné transakce odpovědný.
"V životě jsem neviděl ani jednoho janturánského robota. Proč?" seržant byl neodbytný.
"Proč? ... Protože naše technika je nejméně o sto let horší?" přiznal Flekoun bez uzardění.
"Konec sporů, kamarádi. Náš čas se naplnil."
"Díky za skvělé pohoštění," Flekoun vysekl velkou poklonu před hologramem profesora Lamsona. "Bylo to od vás velmi laskavé."
"Nemel pantem, Fleky a hoď sebou."
"Proč ten kvalt, Ole," namítl Janturánec a s rozvahou sbíral svoje věci. "Vždyť nehoří."
Sevestr pohlédl na Karsena. Čekal pádnou odpověď, ale místo toho viděl jen pobavený úsměv na jeho tváři.
"Tohle nebylo hezké!" Flekoun přímo nadskočil.
"Co nebylo hezké?" nechápal seržant.
"Zeměplaz z Ledosu. To je takové čiperné zvířátko, pohybující se rychlostí dvou Flekounů za hodinu.
"Nechápu."
"Promítl jsem Flíčkovi jeho obrázek do mozku, abych ho trochu popohnal. Sem tam to pomůže."
"Jsi proradná sketa!" pohoršoval se Janturánec. "Ta potvora měla moji tvář."
"Už dlouho jsem žádného zeměplaza neviděl," bránil se Karsen. "Kapku jsem to popletl."
"Než stačil Flekoun odpovědět, ozvala se prudká střelba. Ostré exploze trhavých střel zpestřovaly detonace granátů.
"Zábava začíná," hlesl Sevestr a jeho ruka podvědomě stiskla těžkou laserovou pistoli.
Další dlouhá dávka znásilnila noční klid.
"Strážný robot nešetří municí. Jen aby mu vydržela," strachoval se Flekoun.
"Doporučil jsem mu dvojitý palebný průměr. Vždyť to nejde na náš účet."
"Gladiátor vyjíždí," triumfoval seržant, když zaslechl zvuk turbiny.
"Jestli tohle Retonci nezbaští, ať je ze mně nadosmrti abstinent," zaklínal se Janturánec a sledoval jak silueta bojového stroje majestátně směřuje k hlavní bráně. "Proč nezmizíme v tomhle zmatku. Retonci by nás určitě neslyšeli,"
"Protože bys musel zůstat tady, drobečku. Ochranná bariéra nejde vypnout automaticky. Někdo musí být v centrále."
S raketovými tornami na zádech vyklouzlo trio odvážlivců ze skladu. Warrior už ukončil své střelecké představení a přesunul se do centrály, aby deaktivoval ochrannou bariéru úseku C7. Turbina Gladiátora ztichla kdesi v džungli, a tak ticho přerušovaly pouze ojedinělé skřeky podrážděných nočních dravců.
"Jsme na místě," ukázal Karsen na sloup označený modrými fluorescenčními pruhy. "Přeletíme jako ptáci."
"A natlučem si hubu," dodal Flekoun pochmurně. "Nevím, jestli ten bláznivý ruksak zvládnu."
"Hlavně..."
"Klid, Sevestře. Flíček děsně rád přehání a občas se chová jako potrhlá janturánská kurtizána, ale tak velké nemehlo přece jen není."
Flekounova zvěřina narazila na bariéru pevně uzavřeného vědomí a nebyla s to prorazit. Karsen znal svého přítele a proto vytušil, co po jeho poznámce bude následovat.
"Třicet sekund do vypnutí ochranné zóny," upozornil je seržant na ubíhající čas.
"Připravte se," Karsen pevně uchopil ovladač. "Teď," stiskl startér a v příštím okamžiku byl prudce vržen vzhůru. Přiškrtil tah, nakrátko spustil horizontální trysky a klouzavým letem se snášel k zemi. Pohlédl na své společníky. Následovali ho v bezpečném odstupu a úspěšně kopírovali jeho sestupný oblouk.
"Tohle cestování se mi líbí," pochvaloval si Janturánec, přestože jeho přistání nebylo bez kazu. "Je to mnohem pohodlnější než se plahočit po svých."
Když torny pohltilo husté křoví, zavelel Karsen k odchodu.
"Moment," seržant bleskově zmizel v houští.
"Co to bude?"
"Malé překvapení pro Retonce, kdyby je náhodou zajímalo, co jsme tu uschovali."
"Jen nešetři, mladej," podal mu Flekoun další granát. "Vždyť nejsme žádný lakomci
"Hotovo?" Karsenův hlas prozrazoval neklid. "Čím dřív odtuď vypadneme, tím lépe pro nás."
"Jasná věc, Ole. Ti příposrouti mají zatraceně citlivé uši. Co když nás přece jen zaslechli."
"Pochybuji," zamumlal Sevestr s pusou plnou detonátorů a rozbušek. "Retonci teď pádí za Gladiátorem a přemýšlí, jak se nám dostat na kobylku."
"Můžeme?" Karsen netrpělivě přešlapoval.
Sevestr opravil několik větviček a kritickým okem zhodnotil výsledek svého snažení. Návnada byla dokonalá, přesně tak, jak ho to učil poručík Gordon. "Můžeme," oznámil stručně a rázně vykročil.