Životní interview

Životní interview

Anotace: Mladá novinářka se má setkat s Nikolou Teslou. Tohle setkání ji ale změní život, jednou provždy...

Zapadající slunce osvětlovalo tiché zelení pokryté minnesotské kopce. Ráz krajiny narušovala jenom široká ocelová kolejnice. Ve vší tichosti se obrovskou rychlostí prořítil elektrický vlak. Tento 100 metrů dlouhý doutník je nejrychlejší stroj poháněný elektřinou bezkontaktně přenášenou z cívky připevněnou ke kolejnici.

Vlak zel prázdnotou. V kupéčku na konci soupravy seděla devatenáctiletá slečna. Prohrábla si své dlouhé hnědé a vlasy a dál se věnovala knížce, čerstvě vydanému románu od Raye Bradburyho – 451 stupňů Fahrenheinta. 

Zítra bude její velký den. Bude to zlomový okamžik její v kariéře. Má se setkat s Nikolou Teslou, největším vynálezcem všech dob. Muž, díky kterému existuje například tento vlak nebo Videofon.

Z přemýšlení ji vytrhlo zapípání. Natáhla se ke kabátu a z kapsy vylovila elegantní mosaznou krabičku s číselníkem a blikající žárovičkou. Byl to přijímač hovorů. V kupé naštěstí byl telefon, do kterého mohla zapojit. Zapojila, natočila plochou obrazovku k sobě, nyní jen čekala na potvrzení příjmu.

Na černobílé obrazovce se objevila mužská tvář. Byl to její nepřímý nadřízený a přítel.

„Ahoj Clarisso.“

„Čau Miku.“ Mike. Jemně urostený třicátník, byl vším jen ne jejím přítelem. Patřil k „lovcům lebek“. Hledal nadějné talenty a možnost si na nich dobře vydělat. Oni mají talent či nadání, on konexe.

Sjel ji pohledem: „Pěkný šaty, sluší ti to.“

„Díky,“ zaculila se. Je ráda, že jí konečně někdo pochválil její černobílé šaty.

„Za jak dlouho budeš v Massachusetts?“

„Vlakem tam dojedu do večera.“

„Výborně. Hlavně nezapomeň: Je to dlouho, co naposled Tesla poskytoval rozhovor. Snadnější je zařídit si soukromou schůzku s „ajkem“…“

Rozhovor skončil rychle. Vrátila se zpátky k požárníkum s číslem 451 na helmě.

 

Druhý den ráno už seděla v nadzemí uhánějící přes 150 metrů nad zemí přímo k Teslově nejnovější laboratoři. Fascinovaná městem plném obrovských mrakodrapů a cívek velkého mistra dodávající elektřinu si v hlavě promítala rozhovor a otázky.

 

Laboratoř nejevila žádné známky života. Není to tu, jak si představovala. Prostředí nezářilo sterilní bílou, ale připomínalo spíš skladiště plné krámů. Teda, člověk, co přetvořil Ameriku, si snad mohl dovolit něco víc, proběhlo jí hlavou.

Uprostřed haly byl obrovský plac, kterému dominovaly tři velké prstence. Kolem zařízení se motal starý muž. Byl to Tesla. Na to, že mu táhne na stovku, jeví se docela čilý.

Přistoupila k němu: „Dobrý den.“

Stařec sebou škubl, otočil se na patě, aby zjistil, kdo ho vyrušil: „Dobrý den. Vy jste?“

„Clarissa Nelsonová,“ natáhla ruku, „přišla jsem za vámi udělat ten rozhovor.“

Stařec se chvíli jevil, že je mimo. Pak si vzpomenul. „No jasně. Já blázen stará. Mozek už nepracuje jako dřív.“ Chytil ji ruku a zatřásl s ní.

„Co to je?“

„Tohle? To je milé děvče můj největší vynález. Vynález, kterým změním lidstvo…“

„To už jste změnil.“

Nyní se tvářil zarmouceně: „Ano změnil. Ale podívejte se ven, k čemu to vedlo.“

„Svět je v pořádku. Díky vaším elektromobilům je svět čistší.“

„Nevidíš za roh. Slyšela si o Československu?“

„Ne, neslyšela.“

„Hitler použil můj přenašeč energie na obrovské vzdálenosti jako zbraň. Obrovský energetický výboj během vteřiny srovnal Prahu se zemí.“

Nad tím nikdy nepřemýšlela. Asi opravdu nevidí za roh. Tesla dál pokračoval ve jmenování zkáz, které jeho vynálezy zavinily. Viděla vlaky, bezdrátové telefony, ale neviděla druhou stranu mince.

„…a proto jsem sestavil toto zařízení.“

„A k čemu slouží?“

„Pan Wells by to nazval stroj času. Přenese mě do minulosti. Proto s tebou poskytuji tento rozhovor.“

Teprve teď si uvědomila, že si nepíše poznámky. Pan Tesla jakoby uměl číst myšlenky, neboť řekl: „Neboj, celý tento rozhovor nahrávám.“

To ji uklidnilo. Jde vidět, že je připraven na všechno. Položila tedy otázku, která ji momentálně nejvíce zajímala: „A proč se chcete vrátit do minulosti?“

„Abych napravil svou chybu. Je to jednorázová cesta, která mě dostane do 30. června 1908.“

„Proč zrovna tohle datum?“

„Protože tehdy jsem provedl experiment, díky kterému je svět takový, jak ho známe dnes.“

„A jak hodláte napravit svou chybu?“

„Ten experiment chci sabotovat.“

Cože? Jestli ho dobře pochopila, on chce zničit svoje dílo – tento svět. Tesla viděl v její tváři udivení: „Nemusíš se ničeho bát, jestli se to povede, nepoznáš to.“

Dál ji nedal prostor. Zatáhl za páku a spustil ten obrovský stroj. Dva vnější kruhy se daly do pohybu. Každý opačným směrem. Jen třetí zůstal nehnutý. Mezi kruhy lítaly blesky, které zasahovaly i ven do haly. Clarissa zpozorovala, jak se uprostřed tvoří malá černá koule.

Z ní pomalu lezl dvěma modrobílý zářící vír. Postupně se rozšiřoval, až se dotkl rotujících kruhů. Místností se provalila silná bílá záře doprovázena tlakovou vlnou. Dívku to odhodilo tři metry daleko. Stařec překvapivě zůstal stát, jako by se nic nestalo.

Přistoupil ke kruhům, pohlédl ještě na reportérku a pronesl: „Sbohem a mnoho zdaru.“

S těmi slovy se rozeběhl do světelného víru.

Po dvaceti sekundách se stroj zastavil. Během okamžiku světlo zmizelo a z generátoru vyšlehl proud jisker.

Clarissa vstala a zírala. Zůstala tam ještě chvíli takhle stát a přemýšlela o géniových slovech: „Jestli se to povede, nepoznáš to.“

Jestli se to povede, nic nepozná. Nic nepozná. Jak to myslel? Jestli sabotuje svůj experiment, jak se projeví změny, kdy se projeví? Chápala dobře, že chtěl ten stařec změnit minulost? Jde to vůbec?

Mnoho otázek. Na žádnou nenašla odpověď. Oficiální datum úmrtí Nikoly Tesly: 5. září 1953. Příčina: neznámá.

 

 

Autor Sharky95, 07.11.2012
Přečteno 527x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2023 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí