Vyhlazení

Anotace: Byli efektivní...

Sbírka: Povídky jednostránské

Pozn: V mé představě je to vyprávěno mladým, ženským hlasem :)

Naše nejhorší obavy se naplnily.

Stejně jako v naších nejděsivějších snech a představách, když přišli, nebylo to zrovna v míru.

Ani jsme je neviděli přicházet. 

A už vůbec jsme na ně nebyli připraveni.

V našem příměru se na ně dalo dívat jako na kolonizátory. Putovali vesmírem, naší Mléčnou dráhou, a kolonizovali nové světy. A zrovna objevili Zemi. 

Drželi se pravidla, jakého my v historii hojně využívali, a které se našeho druhu drželo od počátku: „Silnější druh vyhladí ten slabší, a nahradí ho.“

Jednodušeji řešeno, silnější bere vše.

Stejně jako domorodé kmeny Ameriky byly vyhlazeny po příchodu španělské inkvizice, tak teď jsme ti slabší byli my. 

Celá lidská rasa čelící totálnímu a důslednému vyhlazení. 

K naší smůle hrdinné filmové scénáře se nenaplnily.

Když se objevili na našem prahu, začaly jejich lodě budovat síť kolem celé planety. Byli děsivě rychlí. Tak rychlí, že během necelých patnácti minut měli lodě na pozicích, na nic nečekali. 

Sotva jsme stihli dopít ranní kávu, natož nějak účinně reagovat.

Z povrchu země šlo jasně a čistě vidět, jak se mezi plavidly začaly tvořit modrobílé bleskové pásy. Nejdříve se spojily dvě lodě, pak se přidala třetí a vznikl mezi nimi zářící trojúhelník. Pak se přidala čtvrtá a trojúhelníky byly dva. Tak se postupně přidávaly i ostatní lodě a síť rostla.

Čistá a sršící energie byla natolik silná, že její zvuk šel slyšet i na povrchu, byť tlumený a deformovaný krajinou a dlouhou cest, ale přesto vyvolávající husí kůži a záchvaty strachu, ze kterých se podlamovaly kolena.

Lidé panikařili, někteří se snažili utéct, jiní se schovat. Mnozí schoulení a pomočení strachy se zůstali válet na místě, na kterém prvně zaslechli ten hluboký bzučivý zvuk valící se z nebes.

Po pár minutách byly obloha plná jasných trojúhelníků. Byly všude, kolem celé planety. Jediný metr čtvereční povrchu nezůstal nepokrytý.

Pak začala čistka. Nikdo nezůstal ušetřen.

Síť vyslala pulz, který se začal spouštět k zemi a z vesmíru musel vypadat jako smyčka stahující se kolem oběšencova krku.

Byl to masakr, ale ne v tradičním slova smyslu. Žádný bordel, svinstvo, krev, nic z nás nezůstalo. Prostě jsme se vypařili na subatomární úrovni.

Jejich technologie umožňovala se zaměřit jenom na lidskou fyziologii, ostatní zůstalo nedotčeno. A nebylo před tím úniku. Vlny prošly vším a směřovaly až ke středu planety. 

Asi ve tři čtvrtině cesty se rozplynuly a vytratily se.

Planeta zůstala pustá, neobydlená, mrtvá…aspoň to si mysleli. Jejich zbraň měla totiž vedlejší efekt, s kterým nepočítali.

Možná to byla náhoda, možná nějaká vlastnost lidského těla, kterou jsme zatím neobjevili, nebo prostě čistě tvrdohlavost a umíněnost lidstva způsobila, že sice naše fyzické schránky se vypařily, ale naše samotná podstata, životní esence zůstala. Dalo by se to nazvat urychlenou evolucí.

Dostali jsme se na vyšší úroveň bytí. 

Mohli jsme spolu komunikovat, přesouvat se, manipulovat se samotnou podstatou prostoru. Stali se z nás svým způsobem bohové a oni o tom neměli ani tušení.

Časem jsme objevili ještě jednu schopnost: vtělení se. To byl počátek jejich konce.

Převzali jsme jejich těla, vzpomínky, lodě a technologii. Ani jeden z nich nezůstal ušetřen. 

I když jsme se naučili vymazat jejich osobnosti, ještě jsme to nechtěli udělat. Nechali jsme je stát se pozorovateli nadcházejících událostí. A nemohli s tím nic udělat. 

Vyhlazovací pulz už mířil k povrchu jejich mateřské planety.