Zimní pohádka lednového večera

Anotace: O Tobiášovi

Sbírka: LIBIDiÁŘ

Dokud jsem před lety nepotkala Tobiáše, nevěděla jsem nic o lásce. Ten večer to bylo ale jiné. Už při prvotním seznámení podáním ruky cítím zvláštní chvění v podbříšku. Že by hříšná těla, křídla motýlí? Mé neřestné já slintá. Moc se mi líbí, přesně můj typ: o tři roky starší modrooký brunet s vrabčím hnízdem na hlavě, sportovní postava, 182 cm. Žádný metrosexuál ulízlý tunou gelu na vlasy ale opravdový testosteronový typ.
Jdeme na večeři. Je vtipný, pozorný, bavíme se spolu, jako bychom se znali roky. Moje vnitřní libido si ho očmuchává. Voníš mi, ach. Po večeři gentlemansky platí a vycházíme do tmy ulice lednového večera.
Chytá mě za ruku a chtivá společnice ve mně z toho nadšeně skáče jako na trampolíně. Jsem v tom až po uši. Dá se do někoho zamilovat za jednu večeři? Přitáhne si mě k sobě a dychtivě prozkoumává má ústa nejprve svými rty a pak i jazykem. Líbá nádherně. Ještě že mě pevně tiskne k sobě, protože mně se podlamují kolena. Co to se mnou je? A co teď? Vždycky s nimi hned šukám, ale tohle je jiné. Je v tom něco víc. Jak dál? Ale chceš ho, moc ho chceš, jsi mokrá, našeptává chtivá společnice ve mně. Nasedáme do jeho vozu. Přeje si jet někam, kde budeme sami. Ten teda neztrácí čas, hihňá se zase.
Zaparkuje na vyhlídce na naše město. Daleko od civilizace. „Dnes se mi to s tebou moc líbilo. Nemůžu se ovládnout. Chci tě hned teď.“ „Já taky“, odvětím. No vida, jsme na tom úplně stejně. Pod rouškou temnoty se přisaje na má ústa. „Pojď dozadu“, vyzve mě k neřestím na zadních sedadlech. Strháváme ze sebe oblečení rychlostí blesku. Touha je zázrak kámo zázrak!, prozpěvuje si mé hříšné já. Mazlíme se a už je ve mně. Je to něžné, hezké. Přeji si, aby zimní pohádka dnešního večera nikdy neskončila.
Po tom úžasném zážitku se k sobě tiskneme, hladíme, líbáme. „Jsem si odřel koleno“, ukáže krvavý důkaz, „ale i přes tu bolest jsem se nemohl od tebe odtrhnout.“ Důkaz místo slibů…
Po tomto zážitku jsme spolu strávili pěkné tři roky. Že by sex na první schůzce už nebyl společensky tabuizovaným stigmatem? (L)