!

Anotace: !!!

Kdysi jsem chtěla být pornoherečka. K tomuto povolání jsem se dostala

již na vysoké škole. Pocházím z velmi chudé rodiny. Tehdy mi v Praze

tuto práci nabídnula kamarádka, abych mohla vyřešit svou nelehkou

finanční situaci, a tak měla na studia, ubytování a jídlo… Nezbývalo,

než-li do toho jít.

Mnoho holek z fakulty si přivydělávalo prostitucí a dávalo inzeráty

všude možně…na seznamky, na net, do novin… I když si ostatní spolužačky

šuškaly „Proč si nenajdou normální přivýdělek někde v marketu? Nebo

kdekoli jinde?“ Prostě některé z nás potřebovaly peníze hned a zrovna

žádná brigáda, a nebo by alespoň byla v brzké době na cestě. Začarovaný

kruh. Kolikrát mi nezbývalo než jet na víkend ze školy domů stopem, v

dešti stát na Čerńáku a na mnohokrát se dostávat téměř 200km daleko -

do mé rodné vesnice v Krkonoších a navíc tak riskovat. Tenhle stres se

již táhl velmi dlouho - celej prvák, druhák až do půlky třetího

ročníku, kdy mě s nabídkou točení porna oslovila kamarádka.

Tehdy mě Klára seznámila v jednom podniku s lidmi, kteří točí. Nepřišlo

mi, že jsou to nějací grázlové. Pár fajn, sympatických kluků s dobře

stavěnými těly, někteří dost hezcí a holky, s kterýma se dalo

smysluplně mluvit. Můj kontakt s nimi začal v pozitivním duchu.

Vysvětlili mi vše podstatné a především i to, že každý z nás musí mít

aktuální lékařskou prohlídku a pokud budu souhlasit a chtít u nich

pracovat, měla bych se smířit s tím, že většina natáčení probíhá bez

ochrany. Abych se podle toho zařídila. Za jedno natáčení mi slíbili 6

až 10 tisíc. Podle toho, co vše dokážu nabídnout…nejen klasiku, ale i

například anální sex, fisting, piss a další praktiky.

Když to na mě všechno takto upřímně a rovně vyvalili, trochu jsem

znervózněla a nevěděla, co mám na to říci.

Rozloučila jsem se s nimi se slovy, že si to ještě rozmyslím a přijala

vizitku od manažera.

Ve čtvrtek, opět stojící na dálnici, v totálním marastu, stopující a

hladová, bez koruny, s touhou se co nejrychleji dostat domů a s pocitem

beznaděje, rozhodla jsem se zavolat.

Na mobilu kredit sotva na prozvonění.

Manažer zavolal zpět a seriozně mi řekl, abych přišla příští týden na

to stejné místo v úterý v 17.hodin a nezapomněla s sebou lékařskou

prohlídku. Vše ostatní prý zařídí, že mám již v ten den počítat s

natáčením a penězi.

Konečně mi svitla naděje. I když za jakou cenu.

/úterý 17.hod/

Vešla jsem do podniku, kde bylo přítmí a slabé světlo lamp osvětlovalo

pohybující se kouř. Vládl tu poklid a zároveň tajemno. U baru seděl muž

v obleku a kouřil dost velký doutník. Ústy vypouštěl do prostoru

kouřová kola, která se postupně rozplývala. Otočil se mým směrem a

jedno vyfoukl. Letělo pod lampami a narazilo o mou tvář. Dost mě to

vyvedlo z míry a znejistila jsem.

„Vasil, majitel podniku“ přivítal mě s ruským přízvukem a pevným stiskem ruky.

„Katka.“

Sesedl z barové stoličky a ukázal ke dveřím vpravo.

Vedl mě dlouhou chodbou a pak schodištěm úplně až dolů, do sklepení.

Jak jsme se přibližovali, z dálky byl slyšet křik a sténání.

Otočila jsem se a utíkala co nejrychleji zpět a ve vteřině zapomněla na

tuhle fakt nechutnou brigádičku, která by mi do života přinesla pouze

problémy.

Holky, nic podobného nedoporučuji a nezapomínejte na to, že na netu je

to téměř navěky uloženo!