žijeme v podivné době

Anotace: samota cti netratí !

1

snadno rychle mě  svedla  podivně vnadná agentka KGB-i když mi to bylo hodně divné  (no nic..)tak jsem ji hned pozval k sobě na kafe-/má káva je vždy proklatě močopudná/ odešla brzo-jak se dalo očekávat- na toiletu,  jež byla umístěna v jedné místnosti  s koupelnou jak už to bývá u nejmenších garsonek-těžko lze cokoliv utajit...dveře pootevřené-nebylo možné  je regulerně přivřít, natož pak zamknout ..bosky jsem se k ní zezadu přišoural-rutinně prohlížela mé špinavé prádlo v košíku pod umývadlem (zapomněl jsem na zrcadlo nad ním)a já s bušícím srdcem očekával,  že je začne očichávat.bylo zhruba k půlnoci a nedalo se tudíž nikterak vyloučit její náhlou proměnu  v  nějakou tu lítou příšeru..přistoupil jsem  k ní co nejblíže..och..ruka se jí  vymrštila rychlostí útočící hadice..hrábla  mi  do  trenek a  vyškubla  mé nešťasné-dosud  vzrušené  přirození...v polomrákotách jsem  správně vytušil,že dvěma třema  skoky  byla  nazpět  v pokojíku ,zár.-jídelně + ložnici...zprudka  otevřela  okno – a jak jsem později seznal, vyskočila z devátého patra-a mé krvácející  přirození  pohodila na stůl pod oknem..bylo to úmyslně,či je tam poctivě zapomněla ? jako padák jí posloužila rozměrná izraelská vlajka, jež předtím splihle visela   nad východem z bytku..zdálo se mi, že  jsem  zaslechl řev  její Hondy-hondy KGB,zaparkované konspirativně pod stromem nedaleko mého domu a  byla hned v trapu***

2

krev prýštící z opuštěného rozkroku jsem částečně zastavil chumlem špinavého prádla....dopotácel se k otevřenému oknu, pod nímž na stole leželo,mé již cudně zplihlé přirození hned vedle mobilu... duchapřítomně jsem vytočil rychlou záchrannou službu, nádobí, včetně kompletnímho moudí vložil do mikrotenového sáčku, z něhož jsem odstranil pár zavadlých listů bývalé kedlubny, s pyjem v kapse jsem sjel výtahem z devátého..čipem otevřel hlavní vchod a překvapeným sanitním andělům padl doslova do náruče. než jsem se zřítil do limbu, ještě jsem se stačil v sanitce-v té houkavici houkavé - přesvědčit zda mi nevypadl pytlík s ptactvem z kapsy....pronikavé stropní světlo zastínily dvě hlavy s rouškami na ústech a nosech-na hlavě obligátní blbské igelitové čepičky-taky mi jednu nasadili..jedna hlava mumlá k druhé: „další dědek testovanej KGB ? dyďz tomu ušš se nemůžže posztavit“ druhá hlava na to: „radšši drššž hubu tendle je ňňáák divně rostlej...a koule má jak z ruskýho kulečníku...ssssspsst".....sanitku domů nazpět jsem pochopitelně nedostal,, ačkoli jsem byl jak v kocovině a třeštilo mi v levém moudí...před branou ÚVN jsem skoro upadl pod kola přijíždějícího taxíku....zmalovaná taxíkářka v minisukni byla veselá hovorná dáma s lehkým ruským přízvukem-pořád se chichotala a než mě dovezla domů  nabídla mi piluli proti bolestem......probral jsem se doma v posteli-seděla na mně obkročmo chechtající se, pronikavě navoněná zmiňovaná taxištětka a mířila mi na hlavu  pistolí s tlumičem...povzbudivě se chechtala sjetým smíchem„ DĚDUŠKA DĚDUŠKA MARÓZ ..ČTO BÚĎET ? JIŠČO RAZ NOMER LI KANÉC“ a narvala mi bouchačku do pusy polootevřené hrůzou-zároveň však i  údivem - s kým že to vlastně tak vydatně a čím souložím ve snu...