Náhoda

Anotace: ...........

Uprostřed bílé záclony visel anděl ze slámy. Kdyby měl oči, dívaly by se do ulice, kde svítily večerní lampy. Lidé spěchali tam a zpět, nekonečné proudy živé řeky jen občas narušil stojící hlouček. Mrazivým vzduchem se nesl cinkot rolniček, voněly trdelníky, vánoční punč a zvonil smích. Byl předvečer Štědrého dne.

Za oknem s andělem, v široké posteli, leželi milenci. Muž spal ležíc na břiše, široká hladká záda odkrytá, žena ležela na boku s otevřenýma očima. Její oblé tvary napůl zakrývala deka. I přesto bylo vidět, jak je krásná.
Vlasy barvy mahagonu rozhozené na polštáři, bílá ramena svítila do přítmí pokoje jako mramor antických soch, a spolu s bílými plnými ňadry tvořila nádherný obraz, téměř secesní. Oblé boky se štíhlýma nohama přikrývala deka.
Doširoka otevřené zelené oči ženy hleděly nepřítomně. Vzpomínala…
Seznámili se před rokem, v kavárně. Seděla u stolku a pila kávu, když si přisedl.Zamilovala se. Skončili v posteli. Od té doby se scházeli vždy, kdy necestoval a trávil čas doma. Jako dnes ráno. Přijel, otevřel dveře – hned mu skočila do náruče. Líbali se beze slov. On prsty vpletené do jejích dlouhých hebkých vlasů, které se vlnily jako hadi, odtud jeho ruce sjely po ramenou, rozvázaly šňůru županu, a vkradly se dovnitř. Nejdříve objaly útlý pas, ta hebkost kůže! Po žebrech stoupaly výš, až k plným smetanovým ňadrům a čekajícím hrbolkům touhy – zachvěla se, když je jemně stiskl a vzdychla nahlas. A když projel prsty hebkou houštinu bránící vchod do jeskyňky – prohnula se v zádech a tolik po něm zatoužila! V tichu se svlékli, objali se, a zůstali tak. Krásné sousoší dvou nahých těl, smetanově hebké kůže, živočišné vůně a něžných dotyků…
Vzal ji do náruče a odnesl na postel. Bříšky prstů pak zkoumal každé místečko na jejím krásném těle, pomalinku, jakoby se nemohl těch dotyků nabažit. Všude – až do samotných hlubin jejího horkého lůna, které tak toužilo po jeho pomalém laskání…a když se už vášeň stávala nesnesitelnou – vplul do jejích přicházejících vln jako dobře řízená loď, do které naráží a smýká jí příboj rozkoše a vášně! A když dozněly výkřiky extáze smyslů, zůstali tak, spojeni, dokud neusnuli.
Zapípal mobil. Muž se pohnul. Věděla, že dnes má ještě pracovní schůzku.
Probudil se, rukou přejel po jejím oblém boku, vstal, oblekl se. Hodila na sebe župan a šla ho vyprovodit ke dveřím. Otočil se a políbil ji...dlouze. Otevřel dveře a odešel. Otočila se a všimla si jeho mobilu na stole. Rychle ho popadla a otevřela dveře do chodby. Uviděla už jen jeho záda, jak mizí ve dveřích protějšího bytu. Zůstala ohromeně stát. Hlavou jí mihlo poznání. Včera večer dávala sousedce poštu, a na věšáku v její chodbě visela šála, stejná, jakou mu upletla…
Cvaknul výtah a rozjel se dolů. Pod její nohy, kde na rohožce leželo její krvácející srdce.