Žít

Žít

Anotace: ***

Pavučina v rohu místnosti se chvěla pod chlupatýma nohama pavouka. Usmívajíc se omotával lapenou mouchu pavučinou, a když už se zdálo, že svoje dílo dokončí, přiblížila se hubice vysavače a vysála jeho i celou pavučinu. Uklízečka dodělala svoji práci, obchodní středisko otevřelo.
Pokladny se postupně zaplnily frontami lidí. V jedné z nich seděla dívka. Rusé dlouhé vlasy smotané v dredech, šedé holubí oči, pod spodním rtem uprostřed kovovou kuličku piercingu, přes tvář bledý šrám od spánku po koutek úst. Když se dívka usmála, jizva se ošklivě prohloubila.
K pokladně přistoupil starší muž. Dívka na něj pohlédla, pozdravila a zarazila se. Muž byl čerstvě oholen, na jeho horním rtu se vynořila kapička potu. Pod světlem zářivek házela duhové odlesky, třpytila se nad smyslně tvarovanými naběhlými rty, a to bylo tak eroticky vzrušující, že dívka nasucho polknula a zarděla se jako růže. Pocítila na těle husí kůži a v lůně vlhkost. Muž se na ni usmál a příjemným hlasem řekl:
“ V kolik končíte? Nechtěla byte zajít na oběd?“
Dívka sklopila oči, přikývla a domluvili se na jednu hodinu.
Když muž odešel s nákupem, dívka si vyčítala, že souhlasila. Nedostávala pozvání nikam. Proto si řekla - a co, když platí on.
Čekal na ni v autě. V hotelu si objednali stejné jídlo, poobědvali při příjemné konverzaci.
Pozval ji na pokoj na skleničku. Šla.
Zatáhnul žaluzie. V přítmí pokoje k ní přistoupil, objal ji a něžně políbil. Cítila, jak vlhne pod tím smyslným polibkem. Hladila ho po zádech, on ji postupně svlékal. Blůzu, sukni, podprsenku, kalhotky nesmírně pomalu…vášní plála…pak ji vzal v pase a posadil na stůl. Rozepnul a sundal si kalhoty, slipy. Viděla jak je vzrušený a on byl ještě víc, když viděl, kam se dívá. Roztáhnul rukama stehna a stoupnul si mezi její nohy. Líbali se.
Vzal do ruky její obličej, celý ho zlíbal, nejvíc bledou jizvu. To ji tak dojalo, slzy se zatřpytily v koutcích očí. Slíbal i je. Pohladil ramena. Ňadra i se vzrušenými tmavými vrcholky, které postupně něžně okusoval, až dívka vzdychala touhou. Chytila jeho ramena, on roztáhnul plátky voňavé broskvičky a zajel do ní pomalu svým mužstvím. Pomalu, aby si to oba vychutnali. Dívka položila ruce na jeho zadek a přitáhla ho k sobě. Vzrušením téměř vykřikl. Přitisknul se k ní. Oba si vycházeli vstříc. Něžnými pohyby přirážení, až na dno jejího lůna, nořil se mezi stěny její jeskyňky, které ronily kapky šťáv, a jeho pyj v nich klouzal tak hladce. Sténala a vzlykala, slíbával ty vzlyky z jejích úst, jazykem přejížděl piercing a představoval si ho na svém penisu. Když vycítil, že dívka je na pokraji orgasmu zrychlil. Cítil, jak přichází jeho vyvrcholení, a když dívka začala křičet v extázi orgasmu, přidal se k ní. Chrlil do jejího lůna životodárnou bílou tekutinu, která se mísila s jejími potoky vášní, až ucítil, že ze sebe vydal vše, co měl, ustal v pohybech a zůstal těsně přimknut k dívce. Objímali se a líbali.
„Bylo to nádherné,“ zašeptal jí u ucha.
„Ano,“ řekla ona.
„Mohu tě pozvat i zítra, pozítří…?“
„Budu moc ráda.“ Odpověděla dívka a políbila ho.

Na okně se probudila moucha. Bzučela a tančila kolem motýla, který uvíznul na okně. Tolik oba toužili po modré obloze venku, tolik tloukli křídly o sklo, až vyčerpáním zůstali ležet na parapetu. A když nazítří okno otevřela pokojská dokořán, oba vylétli vzhůru do oblak. Žít.
Autor Anděl, 10.03.2018
Přečteno 1550x
Tipy 13
Poslední tipující: Evell, Iva Husárková, piťura, Amonasr, Philogyny1, Jort, Frr, Šípková Růženka
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Jen málokterá povídka mi vykreslí úsměv na tváři. Díky :-)

01.01.2019 01:57:30 | Evell

Děkuji:-)

19.01.2019 13:36:56 | Anděl

..andělinko..nejvíce mě v Tvých erovyprávěních potěší ty citlivé epilogy ze života hmyzu*****:-D*

11.03.2018 01:22:34 | Frr

Frr...děkuji...to jsem ráda. Ono uvnitř domů se mnoho hmyzu nevyskytuje. Ten pavouk a moucha jsou nejvděčnější...sem tam myš...i když tady ve vesnici žil pán a ten spal s dvanácti husama...a jak ty husy neustále kálely a kálely, podlaha narůstala a narůstala, až dosáhla úctyhodných asi 90 cm...nutno říci, že takové husy svět neviděl! byly tak vykrmené, že s podobaly spíše pštrosům a jejich peří bylo tak sněhobílé, až zrak přecházel. jednou jsem byla svědkem když je hnal z pastvy s kopečka, byl podvečer, slunce se klonilo k západu, a to je asi tak vyrajcovalo, že se rozeběhly a rozlétly se vějířem do všech stran. ach, to Ti byla taková krása! křídla je sotva unesly a proti zapadajícímu slunci i s těmi krásnými zadky vypadaly jako přetloustlí andělé s chlupatými prdelkami. nicméně pán mou radost nezdílel, chudák je hledal do noci...předmětnou chalupu koupil Pražák:) no - na vydloubání podlahy si zjednal brigádníky z řad zdejších chlapců. komu by se taky chtělo hrabat v hovnech. a Pražákovi tuplem ne:) omlouvám se Pražanům...

11.03.2018 07:18:53 | Anděl

Dobrý koment... :)
Mám od Filipa Pošivače obrázek Husy a je to můj nejmilejší...

11.03.2018 14:44:19 | Philogyny1

A bude to pokračovat nebo zůstane opuštěná. Ale asi ano, vždyť vyletěli společně do oblak. Krása Andělko. Miluji tvá krásně vzrušující písmenka. Děkuji. ST*

10.03.2018 20:23:12 | Šípková Růženka

Růženko, děkuji...určitě zůstanou...

11.03.2018 07:10:35 | Anděl

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí