Žít

Žít

Anotace: ***

Pavučina v rohu místnosti se chvěla pod chlupatýma nohama pavouka. Usmívajíc se omotával lapenou mouchu pavučinou, a když už se zdálo, že svoje dílo dokončí, přiblížila se hubice vysavače a vysála jeho i celou pavučinu. Uklízečka dodělala svoji práci, obchodní středisko otevřelo.
Pokladny se postupně zaplnily frontami lidí. V jedné z nich seděla dívka. Rusé dlouhé vlasy smotané v dredech, šedé holubí oči, pod spodním rtem uprostřed kovovou kuličku piercingu, přes tvář bledý šrám od spánku po koutek úst. Když se dívka usmála, jizva se ošklivě prohloubila.
K pokladně přistoupil starší muž. Dívka na něj pohlédla, pozdravila a zarazila se. Muž byl čerstvě oholen, na jeho horním rtu se vynořila kapička potu. Pod světlem zářivek házela duhové odlesky, třpytila se nad smyslně tvarovanými naběhlými rty, a to bylo tak eroticky vzrušující, že dívka nasucho polknula a zarděla se jako růže. Pocítila na těle husí kůži a v lůně vlhkost. Muž se na ni usmál a příjemným hlasem řekl:
“ V kolik končíte? Nechtěla byte zajít na oběd?“
Dívka sklopila oči, přikývla a domluvili se na jednu hodinu.
Když muž odešel s nákupem, dívka si vyčítala, že souhlasila. Nedostávala pozvání nikam. Proto si řekla - a co, když platí on.
Čekal na ni v autě. V hotelu si objednali stejné jídlo, poobědvali při příjemné konverzaci.
Pozval ji na pokoj na skleničku. Šla.
Zatáhnul žaluzie. V přítmí pokoje k ní přistoupil, objal ji a něžně políbil. Cítila, jak vlhne pod tím smyslným polibkem. Hladila ho po zádech, on ji postupně svlékal. Blůzu, sukni, podprsenku, kalhotky nesmírně pomalu…vášní plála…pak ji vzal v pase a posadil na stůl. Rozepnul a sundal si kalhoty, slipy. Viděla jak je vzrušený a on byl ještě víc, když viděl, kam se dívá. Roztáhnul rukama stehna a stoupnul si mezi její nohy. Líbali se.
Vzal do ruky její obličej, celý ho zlíbal, nejvíc bledou jizvu. To ji tak dojalo, slzy se zatřpytily v koutcích očí. Slíbal i je. Pohladil ramena. Ňadra i se vzrušenými tmavými vrcholky, které postupně něžně okusoval, až dívka vzdychala touhou. Chytila jeho ramena, on roztáhnul plátky voňavé broskvičky a zajel do ní pomalu svým mužstvím. Pomalu, aby si to oba vychutnali. Dívka položila ruce na jeho zadek a přitáhla ho k sobě. Vzrušením téměř vykřikl. Přitisknul se k ní. Oba si vycházeli vstříc. Něžnými pohyby přirážení, až na dno jejího lůna, nořil se mezi stěny její jeskyňky, které ronily kapky šťáv, a jeho pyj v nich klouzal tak hladce. Sténala a vzlykala, slíbával ty vzlyky z jejích úst, jazykem přejížděl piercing a představoval si ho na svém penisu. Když vycítil, že dívka je na pokraji orgasmu zrychlil. Cítil, jak přichází jeho vyvrcholení, a když dívka začala křičet v extázi orgasmu, přidal se k ní. Chrlil do jejího lůna životodárnou bílou tekutinu, která se mísila s jejími potoky vášní, až ucítil, že ze sebe vydal vše, co měl, ustal v pohybech a zůstal těsně přimknut k dívce. Objímali se a líbali.
„Bylo to nádherné,“ zašeptal jí u ucha.
„Ano,“ řekla ona.
„Mohu tě pozvat i zítra, pozítří…?“
„Budu moc ráda.“ Odpověděla dívka a políbila ho.

Na okně se probudila moucha. Bzučela a tančila kolem motýla, který uvíznul na okně. Tolik oba toužili po modré obloze venku, tolik tloukli křídly o sklo, až vyčerpáním zůstali ležet na parapetu. A když nazítří okno otevřela pokojská dokořán, oba vylétli vzhůru do oblak. Žít.

Autor Anděl, 10.03.2018
Přečteno 1753x
Tipy 13
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Jen málokterá povídka mi vykreslí úsměv na tváři. Díky :-)

01.01.2019 01:57:30 | Evell

líbí

Děkuji:-)

19.01.2019 13:36:56 | Anděl

líbí

..andělinko..nejvíce mě v Tvých erovyprávěních potěší ty citlivé epilogy ze života hmyzu*****:-D*

11.03.2018 01:22:34 | Frr

líbí

Frr...děkuji...to jsem ráda. Ono uvnitř domů se mnoho hmyzu nevyskytuje. Ten pavouk a moucha jsou nejvděčnější...sem tam myš...i když tady ve vesnici žil pán a ten spal s dvanácti husama...a jak ty husy neustále kálely a kálely, podlaha narůstala a narůstala, až dosáhla úctyhodných asi 90 cm...nutno říci, že takové husy svět neviděl! byly tak vykrmené, že s podobaly spíše pštrosům a jejich peří bylo tak sněhobílé, až zrak přecházel. jednou jsem byla svědkem když je hnal z pastvy s kopečka, byl podvečer, slunce se klonilo k západu, a to je asi tak vyrajcovalo, že se rozeběhly a rozlétly se vějířem do všech stran. ach, to Ti byla taková krása! křídla je sotva unesly a proti zapadajícímu slunci i s těmi krásnými zadky vypadaly jako přetloustlí andělé s chlupatými prdelkami. nicméně pán mou radost nezdílel, chudák je hledal do noci...předmětnou chalupu koupil Pražák:) no - na vydloubání podlahy si zjednal brigádníky z řad zdejších chlapců. komu by se taky chtělo hrabat v hovnech. a Pražákovi tuplem ne:) omlouvám se Pražanům...

11.03.2018 07:18:53 | Anděl

líbí

Dobrý koment... :)
Mám od Filipa Pošivače obrázek Husy a je to můj nejmilejší...

11.03.2018 14:44:19 | Philogyny1

líbí

A bude to pokračovat nebo zůstane opuštěná. Ale asi ano, vždyť vyletěli společně do oblak. Krása Andělko. Miluji tvá krásně vzrušující písmenka. Děkuji. ST*

10.03.2018 20:23:12 | Šípková Růženka

líbí

Růženko, děkuji...určitě zůstanou...

11.03.2018 07:10:35 | Anděl

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel