Služebnice lásky

Služebnice lásky
Přemýšlím, zda mu dám z lásky, pro peníze, ze soucitu či vlastní neukojitelné touhy.
Rozhodnutí padlo.
Dám mu.
A tak se naň usměji, pročísnu rukou vlasy.
V předklonu ukážu hloubka dekoltu.
Ještě, že nemusím dělat stojky.
To aby si nemyslel, že mám jen dvojky.
Při chůzí dám vyniknout pohybům svých boků na dlouhých nohách.
Parfém, který používám, dráždí i mě.
Dala bych snad i sama sobě.
Chytil se.
Cítím to v zátylku.
Otočím se a hluboce se mu zadívám do jeho stále třpytivých očí.
Na oko cudně sklopí zrak.
Promiňte, já musím, nejste vy náhodou pan Tříska?
Měl bych být, odvětí neznámý?
Ano, přála bych si to.
Přála bych si ho.
Tomu nerozumím?
Ale víte, vy previte!
Vy to jistě dobře víte.
A pak spustil tím svým krásným hlasem přednes básně Máj.
Hynku, Viléme, Jarmilo ...
A já jen hlesla, vem si mě.
A on hrubě vzal.