dodržim to..

Anotace: sobecké požitky nás mohou učinit neschopnými prožívat štěstí jiných a samy o sobě nás nikdy nemohou učinit šťastnými..

šel velkým městem.. sám a sám.. mladý muž v černém dlouhém kabátě.. vykukovaly jen boty a jeho úzký obličej.. ulice byly lemovány obchůdky, obchody a obchodními domy.. vše ověšeno vánoční výzdobou.. a reklamami.. všude lidé.. brodili se v hnědé sněhové břečce a vráželi do sebe.. už se ani neomlouvali.. auta troubila v zácpě.. lidé hulákali.. všude hrozný šrumec..
ano, bylo to tím, že se blížily vánoce.. hektické křesťanské svátky klidu a míru.. většina z šílejících občanů si tyto svátky spojovala už jen s tradiční štědrovečerní večeří, dárky, prázdninami a spoustou cukroví a jiných dobrot.. celé toto období zakončoval silvestr, konec roku.. alkohol, tekoucí proudem a samozřejmě – petardy..
právě s petardami si hráli děti na náměstí.. pobíhali, zapalovali je a odhazovali co nejdál od sebe.. jednu z nich hodili i k nohám malé, asi 10ti leté holčičky.. klečela na chodníku, jenž byl posypán ještě bílým sněhem.. oblečená byla v otrhanějším modrém kabátku a na hlavě měla naraženou čepičku s bambulí ve stejné barvě, jako kabátek.. před sebou měla krabici, v níž se ukrývalo pár korun.. holčička se jen podívala směrem, odkud petarda přilétla a čekala, až se ozve rána.. jenže se neozvala.. muž v černém kabátě byl rychlejší a petardu zašlápl.. podíval se na útočníky, kteří se vyděsili a okamžitě se ztratili.. vděčně se na pána podívala, poděkovala a na její ušmudlané tvářičce se na chvilku objevil letmý a plachý úsměv.. myslela, že muž odejde, avšak on stále stál nad ní a prohlížel si ji.. „proč tu takhle klečíš a žebráš ?? proč nejsi s rodiči ??“ zeptal se po chvilce a očekával odpověď.. jenže holčička se na něj jen smutně podívala a mlčela.. začalo sněžit.. oba dva se roztřásli.. „nemáš hlad ?? určitě ano.. jsi tu jistě dlouho.. nechceš se mnou jít do cukrárny a dát si něco dobrého ?? nebo třeba jen teplý čaj ??“ zeptal se, když sněžení zhoustlo.. „já ale nemůžu.. nemám peníze.. ještě spousta mi jich chybí..“ znova se podíval do krabice.. napočítal 86 kč.. bylo jasné, že útratu by zaplatil, ale zajímalo ho, nač holčička šetří.. „a na co ti chybí peníze ??“ zas čekal na odpověď.. ale opět se dočkal jen pohledu.. teď byl ale prázdný.. viděl, jak se holčička zvedá a podal jí ruku.. myslel, že se nechytne, ale překvapivě – její malá zmrzlá ručka vklouzla do jeho velké a zahřáté ruky.. pomohl jí s krabicí, kterou vyhodili do kontejneru opodál, peníze si strčila do kapsy.. „půjdem na ten čaj.. dnes tě zvu.. a až našetříš tolik, kolik potřebuješ, pozveš někdy na oplátku ty mě, souhlasíš ??“ pronesl a usmál se na děvčátko, které cupitalo po jeho boku k cukrárně.. „tak jo“ – zazněla tichounká dětská odpověď.. šla a dívala se na cestu před nimi.. „je to hezký,“ pokračovala „jak všude v zimě svítěj a blikaj ty světla.. a jak u kostela stojí ten ozdobenej strom.. včera večer bylo slyšet, jak zpívaj koledy.. maminka nás takovýhle taky učila, když jsme o vánocích čekaly na tátu.. ale on jednou nepřijel..“ vešli do cukrárny, zasedli a objednali si čaj a dort.. „pokračuj.. proč nepřišel ?? a kde máš teď maminku a tatínka ?? máš sourozence ??“ neustával v otázkách.. pozorně ji sledoval, jak se hladově zakusuje do dortu a nadechuje se k vyčerpávajícím odpovědím.. „no.. mam sestřičku.. ale je teď v nemocnici a mamka je doma a pije s kamarádama nějaký hnusný pálivý pití.. už dlouho.. vlastně od tý doby, co táta nepřišel.. už ani do práce nechodí, protože jí prej ty kamarádi nechtěj pustit.. říká, že už jsem dost velká na to, abych si vydělala sama..“ přerušil ji „cože ?? a kolik je ti vlastně let ??“ zděsil se a ona v klidu odpověděla „no, někdy v lednu mi bude už 10.. a aničce bude 24. prosince 8..“ napila se čaje a zakusovala se dál do dortu.. čekala na další otázky muže s protáhlým obličejem.. „co je tvojí sestřičce ?? proč je v nemocnici ??“ ptal se a začínal pociťovat úzkost.. „má leukemii.. teď už jen leží a skoro nemluví.. nemá ani vlasy.. je jí moc špatně.. ale pani doktorka mi řekla, že jí brzo bude líp, protože odejde za andělama.. sice tu už nebude se mnou, ale bude se mít dobře.. bude mi chybět, ale mam jí ráda a nechci, aby jí něco bolelo.. a když jí to bolet nebude, ať je s andělama a někdy mi pošle třeba pohled, jak to u nich vypadá.. a já jí slíbila, že jí na cestu koupim dárek.. bude to dárek k narozeninám, k vánocům a taky na cestu, aby nebyla sama a měla něco ode mě..“ díval se na ni a otázal se ještě „co by to mělo být za dárek ??“ „panenka.. taková velká.. chodí a mluví.. jednou jsme šly po městě a ona jí viděla v jednom krámě.. hrozně se jí líbila a já jí slíbila, že jí tu pannu koupim.. a teď přišel čas.. jenže je moc drahá a já na ní nemam.. radši si ani jídlo nekupuju.. a doufam, že to na ty narozeniny stihnu.. slíbila jsem jí to a dodržim to..“
nečekal už ani na to, co bude povídat dál.. dal jí do ruky 5 000kč.. divila se, ale byla šťastná.. mohla umírající sestřičce splnit přání.. koupit jí pannu.. byla tak šťastná.. vyskočila na židli a smála se a křičela „ten pán.. dal mi peníze abych mohla splnit slib !!“ najednou ale seskočila a rozeběhla se ven.. muž v kabátě se rozeběhl za ní a viděl už jen to, jak holčička utíká do hračkářství, které je přes ulici.. přebíhala silnici.. jen jedno jedoucí auto uklouzlo na zledovatělé silnici..
bylo vidět jednoho anděla.. letěl.. sice jen chvilku.. ale letěl.. neměl křídla.. ale v cukrárně měl modrý kabátek a čepičku s bambulí.. peníze se rozletěli.. u hračkářství.. byla tam jedna panna.. jeden slib, pro který anděl letěl.. ale nikdy slib nesplnil..
víš.. možná i když někdy víš, že nemůžeš splnit svůj slib, vždycky se o to aspoň pokoušej.. protože když ostatní uvidí tvou snahu, uvěří tomu, že něco myslíš vážně a pokusí se pomoci.. i vědomí, že ses pokusil se ve všem počítá..