Puk

Anotace: -

Kryštof viděl o Vánocích na liduprázdné přehradě v Hostivaři psa, který se koupal. To není samo sebou, pomyslel si. Když přišel domů, svěřil se manželce. "Bůhví, cos viděl," řekla mu, "psa do studený vody nedostaneš. Kdyby to byl chlap, mohl by to být otužilec, ale pes? No, aspoň že to nebyla kočka nebo že ten pes nekráčel po hladině jako Ježíš. Pro jistotu si ale zajdi k doktorovi, vidíš kraviny."
Druhý den šel Kryštof na přehradu znovu. Pes tam byl. Plaval u břehu tak blízko, že bylo slyšet čvachtání. Kryštof se ohlížel po majiteli, nikoho, komu by pes mohl patřit, ale neviděl. Zavolal na psa, ten však nereagoval. Doma mu manželka zase nevěřila. "Prosím tě, kdyby včera plaval, jako že neplaval, byl by tak podchlazený, že by se nehnul z baráku, natož aby tam lezl znova. Pes neexistuje. Máš halucinace."
Třetí den a Kryštof opět na přehradě. Najít psa nebylo těžké. Rozhodl se přivést ho domů ukázat manželce. Opatřil si k tomu účelu obojek a vodítko. Volal, pískal, snažil se psa ze břehu přilákat. Bezúspěšně. Vlezl tedy do vody za ním. Pes se nechal chytit. "Tak ho vedu, Kristýno," řekl manželce. "Jak to že jsi mokrej, vždyť se nastydneš, je na nule. Prosím tě, shoď to ze sebe a vlez si do horký vany."
Když Kryštof vylezl z vody, začal pro psa zřizovat pelíšek. "Co to děláš?" "Pelíšek." "Jakej pelíšek?" "Pro psa." "Tak ty s tím nepřestaneš?" "Ne, a ještě mu dojdu pro granule, aby se nažral."
Čtvrtý den dotáhla Kristýna Kryštofa k doktorovi. Doktor byla magistra. "Vymyslel si psa," žalovala Kristýna, "venčí ho, kupuje mu granule, všude chodí s prázdným vodítkem." "To vodítko ale není prázdné," informovala ji magistra. "Jak mu říkáte," zeptala se Kryštofa. "Puk." "Vy Puka nevidíte?" obrátila se na Kristýnu. "Jakýho Puka, to jste se všichni zbláznili?"
Kristýnu si u doktora nechali dva týdny. Aby ji pustili, musela slíbit, že bude Puka třikrát denně venčit.
Na jedné procházce kolem Riapsu potkala Kristýna doktora vycházejícího ze zařízení. "Neštěkej," řekla Pukovi. "Komu to říkáte?" "Psovi, je tady na vodítku," lhala Kristýna. "Kde vidíte jakýho psa," zděsil se doktor.
Tak takový je, vážení, stav psychiky a psychologie v dvacátém prvním století.