Sbohem má lásko...

Anotace: Příbeh jsem napsala v mém ne moc dobrém období...pro ulehčení mých myšlenek...možná se vám to bude líbit možná ne..Je to o životě a smrti... P.P milujitě..

Ingridiné jasné modré oči se pomalu a jistě zalévají slzami.Pravá ruka se jí začne neovladatelně třást.Hrdě zvedne hlavu na horu a snaží se zatajit vzniklé slzy.Podívala se znovu na rakev,která ležela před ní.A v které ležel on.ON..Nevnímá melodický farářův hlas.Úpěnlivě se dívá na hnědou rakev se zlatými výřezy.Přes oči ji lehce padá černý šátek,takže rakev vidí částečně přes černou síťkovanou clonu.Vtom jí za ruku chytne její maminka.Milující stará maminka.Drží ji pevně za ruku a Ingridina hrdost upadá a modré oči jsou opět zahaleny slzy.V zadních lavicích se ozývá občasné posmrkání či lehké otvíraní kostelních dveří.Do toho všeho se farář dále spolu s ostatními přimlouval za jeho duši a jeho možnostech o přijetí do nebe.Ingrid to všechno vnímala.Má svého boha ne toho církevního a všechna tato "komedie" se jí příčí,ale Filip měl víru v Boha a to ji přišlo na něm vždy tak kouzelně roztomilé.Ingrid stále nevěřícně zkoumá proč její jediný princ,který ji přesně před třemi měsící slíbil vroucnou věrnost,věčnou oddanost a život jich obou do JEJICH SPOLEČNÉ smrti... proč ji tak náhle odešel?Vždyť mají tolik toho naplánovaného...Jejich společný dům,který si vysnily.Ingrid zaregistrovala,že na ní někdo mluví a něco jí říka,ale ona se vidí opět jak sleduje Filípka jak si kráčí po náměstí a jak se nepatrným pohledem podíval na ní..Netušil tehdy , že Ingridiné srdce touží už dlouho po něm.Netušil,že ho Ingrid vyhledává na všech různých místech kde se párkrát potkaly.
A pak ten den , kdy jí v obchodě nějaký tehdy osudový ,,grázl“ , který se snažil projít přes pokladnu s jídlem bez zaplacení Jí při útěku srazil na zem.Jak mu potom byla vždy vděčna , ikdyž mu v tu dobu,když ležela na zemi s menším otřesem mozku nadávala.Znovu a vždy ráda a navždy bude vzpomínat,jak ji tehdy její vysněný chlápek pomáhal vstát a ptal se jí jestli je v pořádku.Ingrid byla zmatená tou ránou do hlavy,ale když ještě viděla tak zblízka Filipa a uslyšela ho mluvit,málem tím vším omdlela.Ano a tak to tehdy všechno začalo.A opět procitá… a tady to všechno končí a pohled ji sjel na rakev.
Apaticky se zvedá a cítí tekoucí slzy na lících.Už tak vybledlých lící, od doby kdy se stalo to neštěstí,nic nejedla a ani nenaspala. Maminka ji šeptá…,,Ingrid pojď zamnou“ a cítí náhlý chlad u rakve jejího doslova a písmene vysněného může snů.Tak dokonalou vizi jejího ideálu si snad ani nepředstavovala,že by mohla kdy mít.Byla dlouho sama,protože čekala jen na toho ,,pravého“ sama se zbytečně stranila všech případných zájemců…Ona nemilosrdně dál se utápěla v samotě a čekala…čekala na Filípka..Vyplatilo se jí to,to ano,ale?
Ta rakev je zavřená,na vrch rakve zdobí majestátný věnec.Všude okolo je spousty lidi.Filípka znalo a mělo rádo spousty lidí.Zachvílí se vydají na poslední Filípkovou cestu tady na Zemi.Ingrid se celá třepe,neumí si představit život tady bez něho.Byli spolu čtyři roky.Když se potkali jí bylo sedmnáct a mu dvacetčtyři ..Láska na první pohled…to byl osud..Zřejmě bude osud i to,že tu teťkom zůstala sama jen s minulostí.Ingridiné srdce puká bolestí,smíření s s jeho odchodem nebude jen tak lehká záležitost.Ano,mohla by se zabít při myšlence…,že se ,,TAM“ potkají…jak naivní pomyslí si,ale ?Co když se nepotkáme…
Muzikanti hráli pochodovou píseň na bubny,trumpety…Dlouhý černý zástup smutných,zamračených,zamyšlených lidí se vydalo na pochod.Pomalým loudavým krokem.Přesně ideálním,aby si Ingrid dala dohromady ty myšlenky co jí mátly v její hlavě.
Noc po té nehodě, se jí Filip zjevil ve snu.Držel jí za ruku a slíbil,že jí miluje.…
A to ta myšlenka ji přímo doháněla k šílenství.
Cítila teplo slunečních paprsků,které se vpíjely hltavě do černých látek.Ingrid zahlcuje teplo a zrychluje se jí tep.Její nejčernější obava se splnila..Ztratila to nejcennější co měla..
Vstupují do brány na hřbitov.Před ní se ,když odmyslí ty chlápky co nesou rakev,vznáší v rakvi její ,,všechno“..Už jí nestačí slzy…Už ji nebaví se furt držet pod kontrolou a dělat všechno jak je psáno v řádech společnosti.Zastavila se.
Dlouhá černá kolona různých tváří za ní zvedli hlavu s tázavým,soucitným pohledem k ní.Ingrid procitla z myšlení a začala vnímat okolní svět.Ptáčci tiše z dáli zpívali do smuteční melodie muzikantů a se stromy ,které se kolíbaly sem..tam..si pohrával vítr.,,Ingrid jdeme dál…“ a maminka potáhne vyděšenou,zničenou ,unavenou mladou vdovu dopředu.
,,Já už..už nemůžu“…odechla a pár lidí okolo co jí úpěnlivě sledovaly chtě nechtě spustili soucitné slzy.,,Ingrid,musíš být silná“.Váhavě se dala do kroku.Když vtom se to všechno událo,aniž by někdo zahlédl proč a jak se to stalo.Ingrid,když vyšla jeden co nesl rakev po pravé straně se opozdil a ten druhý na levé straně prudce vyšel.Tím pádem tomu pomalejšímu nešťastníkovi vytrhl držadlo a rakev se sesunula rychle silou gravitace a tíhou těla mrtvého Filipa na pravou stranu .Víko rakve se s velkým rámusem sesunulo na zem a odhalila vybledlou tvář chudáka nebožtíka.Ingrid stála strnulá s hrůzou málem omdlela.Matka jí pevně držela..Občasný křik a udiv se zazněl okolím.Jak spadlo víko následovalo i vypadnutí Filipa..Filip spadl tváři na zem..všehlasný řev , křik a zmatek okolo se mísil v Ingridiné mysli až se musela opřít o protější zábradlí.Byla to katastrofa nedokázala se na to dívat.Brečela už na plno,proto že byla ještě více nešťastná,že se nemohla důstojně rozloučit s jejím milovaným a že se z toho stala taková groteska.No to ještě netušila co si na ní osud přichystal.
Spousty lidí se snažilo napravit tak nepříjemnou situací.A maminka mluvila konejšivě k Ingrid,která byla naprosto zničená. Když otec ležícího Filipa a otec Ingrid ,kteří nesli rakev ve předu zvedali Filipa ležícího na tváři s nejvyšší opatrnosti.
Úlek a zděšení,které následovalo bylo tak děsivé,že to někteří nezvládli a sesypali se na zem či na svého vedlestojícího.Nebožtík jménem Filip otevřel oči a začal ze vší silou lapat po dechu.Když to spatřila Ingrid tak se snažila být hodně silná,ale nezvládla to jak psychicky tak fyzicky.Omdlela a matka stejně zděšena ji tak tak zachytila.
Po probuzení Ingrid což trvalo nějaké ty minuty,už tady byla sanitka a brala Filipa na nosítka,který když zjistil,že ho pohřbívají opět omdlel.Filip měl nehodu autem vrazil do něho náklaďák a spadl s autem do místního jezera.
Klinická smrt jaká to minimální pravděpodobnost pomyslí si vzkříšená Ingrid a chystá se jít za podpory matky a doktora,který vzkřísil z mdlob jí a i chudáka Filipa.Filip ležící na lůžku připraven v sanitce k odjezdu opět do nemocnice.Ingrid přijde za ním a široce se slzy v očích se usmívá.Filip zbystří a i on se začne usmívat.Oba dva se na sebe usmívají a jsou od sebe pár kroků.Dívají si do svých obou hluboce modrých očí a usmívají se.Filip natáhne ruku a chytne Ingridinou a držíc jí řekne chraptivým hlasem.."Miluji tě má lásko…".,,Já vím"...řekne Ingrid..