Renovace duše 20

Renovace duše 20

Anotace: Můj život na pokračování...

Sbírka: Renovace duše

Nikdo mi to nevymluví - už proto, že si to nechám pro sebe. Dal bych za to ruku do ohně, že paní Jeřábková byla ve spojení s bytostmi. Se záhrobím – chcete-li. Pan Jeřábek mi přece říkal, že jeho paní bere prášky na srdeční slabost. Vsadím se, že měla stejné zážitky se záhrobím, jako moje matka. Určitě první její myšlenka byla – jak ZACHRÁNIT milovaného vnuka Tomáška. Obětovala se.
____

Paní Jeřábkovou na poslední cestě vyprovodila celá vesnice. Pomáháme s pohřební hostinou. Ženské lítají kolem jídla, my se staráme hlavně o přísun pití. Už je nám jasné, že jsme přinesli málo lavic a stolů. Naštěstí, jako správní sousedé, přenášíme přes plot vše potřebné.
Pan Jeřábek na mě kývnul. „Honzo, něco bych od tebe potřeboval...“
„Pro vás všechno,“ říkám popravdě.
„Vy prej máte v baráku nataženej ten... internet. Tak mě napadlo... jestli teda můžu?“
„Pane Jeřábek, vy mě napínáte...“
„Já bych, Honzo, chtěl pro tu moji... pořádnej náhrobek i s deskou. Ale fakt pořádnej...“
„Aha, už tomu rozumím, pane Jeřábek. Pomůžeme vám přes internet vyhledat ten nejhezčí náhrobek, co tam je...“
„Jo, to byste mně kluci udělali velkou radost...“
____

Pro sepsání a zaplacení objednávky na náhrobek a desku z čínského leštěného mramoru jsme jeli s panem Jeřábkem až na Moravu do Prušánek. Pavel (absolvent hořické šutrárny) si s uměleckým kameníkem panem Havránkem padli do oka.
„Za mých časů jsme návrhy náhrobků v programu 3D tedy nedělali,“ pochvaluje si Pavel, když nám „hrobník“ ukazuje nekonečné množství náhrobků na počítači. Ale my už dávno máme vybráno. Chceme NEJHEZČÍ.
Pan Havránek má hromadu objednávek, přestože patří mezi nejdražší. Mě zaráží hlavně věk nebožtíků. Nad jeho psacím stolem je přišpendlená přehledná tabulka nebožtíků od roku 2003. Můj věk – a níž – se tam objevuje na můj vkus příliš často. Tušil jsem něco podobného, ale teď - když to vidím u „hrobníka“ - ...polilo mě horko. Začíná se už teď platit účet za moje dětství a mládí? Toxické hračky, kyselé deště, dusičnany v jídle, stresy všeho druhu... Kolik mladých nebožtíků to odskákalo, přestože nebrali drogy, nepili alkohol, nekouřili...?
„Pane Havránek,“ nedá mi to, „naše statistiky se předháněj, jak nám leze věkový průměr nahoru. Ale to – co vidím u vás nad stolem... mně to spíš připadá, že nám někdo lže.“
Pan Havránek se otočil od počítače a přes brýle se na mě podíval. „Statistickej úřad by s váma nesouhlasil. Nad stolem v tabulce vidíte malej vzorek. Ale my „hrobníci“ se mezi sebou většinou známe. A máme stejný názor jako vy,“ dívá se mi do očí.
„Ale to je dost smutný, ne?“ povídám.
„Že nám lžou, nebo že brzo umíráme?“ ptá se mě.
Rozpačitě se drbu ve vlasech. „Obojí, pane Havránek.“
____

Na zpáteční cestě nám moc do řeči nebylo. Jestli nikdo nepromluví, zase za volantem usnu.
Pavel prolomil ticho: „Sice má Havránek živnost doma, ale veselá práce to není...“
„Mně se líbilo,“ zapojil se i pan Jeřábek, „jak spokojeně žijou bez televize. To ta moje, dej jí pánbůh věčnou slávu, bez denní porce seriálů nemohla být.“
„Přitom stačí tak málo,“ vložím se do rozhovoru dřív než vyhasne, „jak to říkal hrobník. Rozbije se ti televize, seš línej dát ji opravit... odvykneš. A když ani děti příliš nenaléhaj – najednou zjistíš, co máš volnýho času. Jeho kluk je špičkovej jazzovej pianista a dcera mu studuje druhou vysokou. Jsou to borci. Bez televize...“ kroutím hlavou.
„Kecáš, kecáš... a jedeš jak s hnojem,“ plácá Pavel dlaní do palubní desky. „...proboha přidej... od osmi je v televizi parádní fotbal!“
____

Do Krasnic jsme přijeli těsně po fotbalu. Holky byly už dávno v posteli. Stejně je chci vidět, a tak opatrně nakouknu do jejich pokojíčku.
„Jé, táta,“ zašeptá Markétka.
„Co takhle předstírat spaní?“ šeptám Markétce do ucha a dávám ji pusu.
„Tati, máte ten kámen od hrobníka?“
„Ne, on má moc práce. Přijede asi za měsíc, Markétko...“
„Ale paní Jeřábková má v hrobečku nad sebou jen hlínu. Měla by mít desku, jako náš dědeček. Tati, nebude jí zima?“
Z postele za Markétkou se ozvala Katka: „Máňo, nezbláznila ses? Jak může bejt paní Jeřábkový zima, když už je dávno v nebi?!“
Dávám pusu i Katce. „Tak, holky, dobrou...“ Zavírám dveře.
„Tatííí, my máme žízeň,“ ozvalo se za dveřmi...

K O N E C
Autor Aťan, 06.06.2007
Přečteno 724x
Tipy 2
Poslední tipující: Romana Šamanka Ladyloba
ikonkaKomentáře (18)
ikonkaKomentujících (15)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře

parada, precetla jsem vsechny dily jednim dechem.. sice mi to zabralo cely odpoledne a vecer, ale stalo to za to :o) akorat bych chtela podotknout, ze mi to malinko pripominalo "ranc u zelene sedmy", taky se stehovali z mesta pryc. ale jinak fakt moc pekny, uz se tesim jak si zitra prectu "zazracne krasnice" dneska uz na ne nejak nemam silu :o/

14.07.2007 08:54:00 | Misty

Moc krasne... nemam co bych k tomuto dilu nadhery dodala.Z.

13.06.2007 11:59:00 | carodejka

Tak nějak rychle to uběhlo a je konec. Zasmála jsem se, zasmutnila, zamyslela ... byly to hezké chvilky. Snad už v hlavě máš námět na další dílko (řekni, že jo :o)). Budu se těšit. Díky.

07.06.2007 23:22:00 | Lorraine

Byla to hezká povídka. Že je konec také mně překvapilo.
No aspoň může zase něco začít.Psát povídku,nebo román je mnohem horší než básně. Musíš to mít stále v hlavě-ten děj.
Jsi fakt dobrý povídkář.

07.06.2007 19:33:00 | s.e.n

Aťane, snad vše už je tu napasané,ale musím se přidat. Tolik mě tvá Renovace dala, smích, dobrou náladu, chuť do života. Nádherně mícháš hořkost života s jeho světlými stránkami.
To už je vážně konec?!? Nééé, to nemůže být, všem by se nám po našich nových přátelích stýskalo. Snad se ještě Jany, Kačenky, Markétky i dalších dočkám. Stojí to za to!

07.06.2007 15:51:00 | widder

Ano, naše generace to schytala nejvíc, protože s náma začínalo DDT a užitková chemie. Postřiky, hnojiva, umělá hmota. A následky si neseme sebou. Jak dlouho má kdo vyměřeno? Připočítej si cigarety a prepitie a třeba se dopočítáš. Jedno je, ale jisté. Jsme na řadě. Smutné, co?

07.06.2007 11:17:00 | Verule

Konec dobrý, všecho dobré, aby bylo...

06.06.2007 23:07:00 | Bíša

...jo a super ...vážně ...

06.06.2007 22:22:00 | WhiteSkull

...jsem neodolal ...
...jo a mám u tebe stoh papíru ...
...tady to prostě číst nestíhám ...

06.06.2007 22:21:00 | WhiteSkull

Máš u mě odpověď na koment o mamince :-)

06.06.2007 21:59:00 | no

Už mně vzkazy nefungujou skoro u nikoho! A tak vám všem chci poděkovat alespoň takto.
Když nepočítám Bohouše (byl tak drasticky upraven, že nezůstal kámen na kameni), Renovace byla moje prvotina. Co jsem věděl, to jsem napsal. Škoda, že jsem se ve škole, já blbec, líp neučil. Mohl jsem toho napsat víc. Byli jste na mě moc hodní, i Jana mi poslední dobou dává větší porce. Katka s Markétou si dokola čtou komentáře, kde jste si vzpomněli i na ně. Strycovi děkuju za Karla, už je doma. Jóó... a krocan se zabíjet nebude, jen přes moji mrtvolu...
Zdraví Vás Aťan

06.06.2007 21:33:00 | Aťan

........kuří nožky...........(jmenuje se tak taková ta divná věc -čárka vodorovná, dvě svislý a vodorovná, jako že chci prostě napsat, že souhl. se siorakem, že to je vcelku přesný?:))

06.06.2007 21:20:00 | Trdlo

Máš moji odpověď u ksíkose...furt nejdou ty pitomý vzkazy :-(

06.06.2007 21:01:00 | no

Budou mi chybět. Všichni...
Ale ty toho nenecháš, že ne? =)

06.06.2007 20:44:00 | Blázen? =)

...to je jako konec?! Co to je za konec?! A co ten krocan?!:-)))
A vůbec...co jako budu číst teď?!!

Ale stejně...Bohouš byl Bohouš ;-))) :-p

06.06.2007 19:13:00 | no

Aťane zasloužíš řád zlaté "KNIHY".
Doufám, že už zase něco píšeš.

06.06.2007 18:48:00 | stryc

Děkuji... za super večery nad Renovací duší. Povedlo se ti ve mě vyvolat chuť zase číst. Je mi líto, že už to skončilo (nemám co teď číst). Ovšem těším se na další tvoje díla. Gabka

06.06.2007 18:45:00 | Gabuška

smutnej KONEC... =/
ani pod ten stůl jsem se nekoukla ;o)
ale máš to zajímavě zakončený. hořím nedočkavostí, co vymyslíš dalšího =D

06.06.2007 18:13:00 | Ágnes

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí