Povídky doktora Cvokaře 5. PLATÓN

C = Cvokař, P = pacient

C: „Tak co vám schází?“
P: „Dejte mě jinam. Já už se Sókratem nechci bydlet. U Aristotela se uvolnilo místo, půjdu k němu.“
C: „Ale, pane Platon...“
P: „Říkejte mi Platóóón, to zní líp.“
C: „Copak jste si, pane Platón, se Sókratem provedli?“
P: „Provedli? Byl jste někdy skoro dvacet čtyři století s jedním bláznem na jednom pokoji?“
C: „Když jsme vás přijímali, tak jste k němu sám chtěl.“
P: „Protože to byl můj učitel a měl jsem k němu úctu... Co úctu, já ho měl rád, pane doktore, ale pravdu mám ještě radši! Co je moc, to je moc. Do mne se tedy trefovat nebude!“
C: „Nechovejte se jak blázen, vždyť se zase domluvíte, ne?“
P: „Četl jste někdy něco od Sókrata?“
C: „Ne.“
P: „No bodéééjď... ani jste nemohl! Vždyť on nikdy nic nenapsal!! To JÁ jsem ho proslavil! A von mi bude vykládat, že můj spis „Republika“ je na hovno?! Prý ten spis všichni politici znají, ale nikdo v historii se tím neřídil.“
C: „A to je lež?“
P: „Ještě vy mě štvěte! Bohužel to je pravda...“
C: „Tak v čem je problém?“
P: „Smrdí mu z huby.“
C: „Co je tohle zase za argument?“
P: „Řekněte mu, že když chce diskutovat, ať si stoupne dál, dědek.“
C: „To je všechno?“
P: „Ne. Vy přece znáte jeho metodu poučování. Furt se vyptává, dědek plesnivej. Geniálními otázkami vás dovede tam, kam potřebuje. Možná, kdyby měl lepší zubní pastu... odpustím mu.“
C: „To zařídím. Vás dva já měl za nejrozumější na oddělení. Nepokazte si to.“
P: „Tak jo. Vždyť já ho mám stejně rád. Třeba to jeho: co je dobro, jak ho může člověk poznat a jak podle něj žít. V tomhle ho ještě nikdo nepřekonal. Jemu bylo hned jasné, že všechno zlo pochází z nevědomosti. Když poznáte sám sebe, říká dědek, lépe pochopíte lásku i spravedlnost. Věří v dobro v každém z nás. Jen se k němu dobrat.“
C: „Tak se mi líbíte. Už vás zase poznávám, pane Platóóón.“
P: „Kdyby ale, dědek Sokratů, v noci tolik nechrápal...“
C: „Proti tomu mám výborný bylinky. Conium maculatum. Uvařte mu z toho čaj.“
P: „Co to je?“
C: „Bolehlav plamatý.“
P: „...Já nevím... není to hořký? Smrdí to po myšině. Bude to pít?“
C: „Žádný strach, on je zvyklý. Už to pil.“