Deník bezdomovce 17.

Anotace: ---

2. 7. 2006
Je neděle večer. Eva se vrátila z folkového festivalu.
„Jé, ahóóój... Václave, ty jsi konečně u nás na návštěvě?“ Políbila mámu i mne na tvář.
„On tu není na návštěvě, Evi,“ hlesla Věra. Bylo na ní vidět, že je hodně nervózní.
„Stalo se něco během mé nepřítomnosti?“ zeptala se Eva legračním úřednický tónem.
V duchu si říkám, že se toho stalo až moc. Protože Eva koukala na mne a Věra se k odpovědi moc neměla, vzal jsem si slovo: „Evi, tvoje máma mi nabídla nahoře podnájem. Kdyby ti to vadilo, já se vrátím zpátky a vůbec ti to nebudu mít za zlé, to mi věř. Myslel jsem si, že tohle budeme řešit nejdřív tak za dva měsíce, ale nějak se to...“ trochu se zakoktávám. „No, zkrátka, co si o tom myslíš?“
Eva se podívala na svou zhroucenou matku. „Mami, ty ho máš ráda, já ho mám ráda... tak v čem je problém?“
„Počkej, počkej... obě ho rády mít nemůžem!“
Začaly se smát a rozpačitá atmosféra rázem zmizela.
„Mami, na cos ho ulovila?“ ukazuje na mě Eva prstem. V hlavě mi naskočily „kalhotky“, ale neměli bychom zabíhat do podrobností.
„Na co jsem ho ulovila? Přece na svůj nekonečný intelektuální potenciál,“ směje se Věra.
„Tó jistě! Na to chlapi „děsně“ letěj.“
Ženský se pěkně rozkecaly, jako kdybych tu nebyl. Musím co nejdříve odvést hovor jinam: „Jaký to bylo na fesťáku?“
„Skvělý! Mirek je úžasnej.“
Věra zpozorněla. „Václav měl na mysli asi něco jiného. Zřejmě se ptal na kapely – muziku, chápeš?“
„Fakt?“
Trochu Evě napovídám: „Kromě Mirka tam byli ještě folkaři, nevzpomínáš?“
„A jó! Máte pravdu... udělali nám úžasnou atmosféru,“ zasnila se Eva.
S Věrou jsme se na sebe podívali. Vypadá to, že Eva předčasně dospěla. Čas ukáže, jak moc. Doufám, že měli s Mirkem rozum - ne jako my s mámou...

(Pokračování)