Divadelní hra - ŠVÁB NA MOZKU 3.

Anotace: Divadelní spolek "ŠMÍRA" - domovská scéna v hospodě U Aťana.

OSOBY A OBSAZENÍ:

Děda Hadraba (82 let) - starší dvojník Vlastimila Brodského
krásná vnučka Zdenička (28 let) - Eva Šikovná
Honza (30 let, manžel vnučky) - Pavel Liška
kamarádi dědka:
Václav (geolog a klimatolog, 45 let) - Václav Vydra
Vojta (entomolog a filozof, 40 let) - Jaroslav Dušek
krásná servírka Boženka - paní učitelová
ohyzdná sousedka baba Hanousková - Zdenek Srstka

Stále jsme v kavárně, Zdenička s Honzou hrají kulečník. Děda, Václav a Vojta mastí karty, Boženka obsluhuje.

Václav: „Vojto, jaký byly Papuánky?“
Vojta: „Mně se moc líbily. Moc šikovný holky. V laboratoři se s elektronickým mikroskopem a počítačem naučily raz dva.“
Václav: „Fakt?“
Vojta: „Přece bych vám nelhal.“
Děda: „S tím počtem druhů hmyzu jsi to myslel vážně? Entomologové se spletli o 25 miliónů?“
Vojta: „To se stane. My jsme přišli prostě s přesnějším pětimiliónovým odhadem. Je popsáno skoro 2 milióny a každý rok se jich zapíše asi tak sto tisíc nových.“
Děda: „Připiš tam ty moje dva šváby.“
Václav: „…a dalšího máš na mozku. Podívej, cos tam hodil za kartu.“
Boženka: (Krásná, vyvinutá servírka dědu zezadu objala a plná prsa položila na jeho hlavu.) „Děda je dnes nějaký nesoustředěný.“
Děda: (Jeho úsměv se zastavil až o uši.) „Teď se mé soustředění hóóódně zlepšilo!“
Václav: (Praštil se všema kartama o stůl.) „To je konec. Na dědka přijde osmá míza. Dneska si už nezahrajem. Dejte mi výhru dvě padesát a vyrážím k domovu.“
Děda: (Podává mu drobné.) „Užij si padesátníky, dokud platěj, hlade. Geolog, pro kterého 1000 let nic neznamená… a pospíchá domů. Styď se.“
Václav: „Tak mi Boženko ještě jedno poslední přisuň, ať dědek neremcá.“
Honza: (Ptá se Václava od kulečníku.) „Vendo, opravdu je 1000 let pro geologa prd?“
Václav: „Geologicky vzato, nic moc. Ale mě zajímá i klima, a tam je větší frmol. Když se ohlédneme 1000 let, tak za POUHÝCH 30 let se to tu pořádně zprasilo. Je fakt, že za to nemůže jen člověk, blbne i Slunce.“
Honza: „Jak… blbne?“
Václav: „U Slunce se můžeme ohlédnout třeba 1200 let. Až teď se Slunce v záření překonává, láme rekordy. Bohužel.“
Honza: „Jakpak víte, co bylo se Sluncem před tisícem let?“
Děda: „Copak o to, Honzíku, mají svoje metóóódy. Jen aby se nesekli jako entomologové u Vojty. 25 miliónů brouků plus mínus autobus, amatéři.“
Václav: „Tak fajn, povodně vám asi nestačily. Tak si ještě pár desetiletí počkejte. Roztátý ledovec ochladí Golfský proud – to bude teprve prča!“
Děda: „Na to si počkám.“
Václav a Vojta: „Tebe se to netýká!“
Děda: „Chtěl bych se aspoň dívat.“ (Boženka přináší Václavovi pivo, děda se jí kouká do výstřihu.)
Boženka: (Položí půllitr na stůl a účtenkou si zakryje hrudní žlábek.) „Dědo, jak tě znám, ty si zařídíš dobrý výhled i z urny.“

(Pokračování.)