Divadelní hra - ŠVÁB NA MOZKU 7.

OSOBY A OBSAZENÍ:

Děda Hadraba (82 let) - starší dvojník Vlastimila Brodského + mladší dvojník Antonia Banderase
krásná vnučka Zdenička (28 let) - Eva Šikovná
Honza (30 let, manžel vnučky) - Pavel Liška
kamarádi dědka:
Václav (geolog a klimatolog, 45 let) - Václav Vydra
Vojta (entomolog a filozof, 40 let) - Jaroslav Dušek
krásná servírka Boženka - paní učitelová
ohyzdná sousedka baba Hanousková - Zdenek Srstka

Pokračujeme u dědy v půdním bytě. Děda s Vojtou konzultuje svůj nový zdravotní stav. Zdenička sedí poblíž, má přehozenou jednu nohu přes druhou. Jedna hezčí než druhá a přesto jsou obě stejné. Zajímavý přírodní úkaz. (Šváby nepotřebovala.)

Děda-Banderas: (Vyhrne si kalhoty.) "Vojto, podívej se mi na nohy."
Vojta: "Nepřeháníš to? Měj si energie kolik chceš, ale do tohodle mě netahej."
Děda: "Neblbni. Koukni se mi na ty kousance. Může to být od švábů?"
Vojta: (Klekne si k dědovým nohám, rozhrnuje Banderasovy chlupy, aby viděl na poraněná místa.) "Asi jo."
Děda: "Asi jo, asi jo... to jsi entomolog? Co to je zase za blbej odhad? Viděl jsi vůbec někdy švába?"
Vojta: "Jo. Jednoho máš na mozku. Rád tě poučím, nevzdělanče: švábi jsou členovci, čelistnatci, šestinožci, hmyz, existuje asi 2000 druhů. Ti dva, co jsi tady měl, se jmenovali Ferda a Perda."
Děda: "Bla bla bla... Když seš tak chytrej, tak mi řekni, proč po jejich pokousání chodím?"
Vojta: "Protože jsi doteď simuloval kvůli sociálním dávkám."
Děda: "Vojto, nezlehčuj to. Uznej, že tohle není normální!" (Děda párkrát poskočí.)
Vojta: (Zamyšleně na něho hledí a mne si bradu.) Tohle dětinské poskakování fakt není normální."
Děda: (Rezignuje, ztěžka a smutně si sedne do invalidního vozíku.) "Myslel jsem si, že mi odborně poradíš, BÝVALÝ kamaráde."
Vojta: "Dědku, já tu nic nezmůžu. Ale mám známýho doktora. Tohle potřebuje zevrubnější prohlídku na specializované klinice. Ne ode mne - broukaře."
Děda: "Že bych byl takovej pokusnej děda-králík, chceš naznačit."
Vojta: "Mají tam nové supermoderní mašiny. Sice se na nich teprve učí dělat, pár nejlepších doktorů je na stáži v Americe, ale..."
Děda: "...a budou mě zkoumat tak dlouho, až zjistí, že mě vlastně pitvají. Na to kašlu. Chci zůstat zdravej, jak to jen nejdýl půjde."
Vojta: "Ty nevěříš našemu zdravotnictví?"
Děda: "A ty?"
Vojta: (Chvíli na něj kouká, a pak jen mávne rukou.)
Zdenička: "Jedna Ukrajinka říkala, že u nich to je ještě horší."
Děda: "Říkejte si co chcete, ale já zdravej k doktorům nepolezu. Nejsem sebevrah."

(Stmívačka. Změna kulis na kavárnu. Psychicky připravit paní učitelovou (Boženku), že v příštím výstupu musí hrát s dědou-Banderasem nadoraz. Nakecáme ji, že v hledišti sedí rejža z Národního. Budku s nápovědou poponesem o kousek dál, aby ji v zápalu emocí neporazili. Herci ať tady v hospodě nic nejedí, nebo to nedohrajem.)

(Pokračování.)