Divadelní hra - ŠVÁB NA MOZKU 8.

Anotace: Divadelní spolek "ŠMÍRA" - domovská scéna v hospodě U Aťana.

OSOBY A OBSAZENÍ:

Děda Hadraba (82 let) - starší dvojník Vlastimila Brodského + šedovlasý dvojník Antonia Banderase
krásná vnučka Zdenička (28 let) - Eva Šikovná
Honza (30 let, manžel vnučky) - Pavel Liška
kamarádi dědka:
Václav (geolog a klimatolog, 45 let) - Václav Vydra
Vojta (entomolog a filozof, 40 let) - Jaroslav Dušek
krásná servírka Boženka - paní učitelová
ohyzdná sousedka baba Hanousková - Zdenek Srstka

Chlapi sedí v kavárně a hrají karty.

Děda-Banderas: „Tak chlapi, jak jsme se domluvili. Boženku nesmíme vylekat, víte jak je citlivá. Jestli ji vystrašíte a ona se tu složí, přerazím vás!“
Václav: „Dědku, kdybys ty karty nehrál stejně blbě jako dřív, vážně bych tě nepoznal. Nemít ty šedivý vlasy, vypadáš skoro jako Antonio Bandaska.“
Děda: „Banderas, vole... Bacha, jde sem Boženka!“
Vojta: (Mluví nahlas, aby to Boženka slyšela. Ta leští utěrkou pult.) „Tak ty dědkovi na střeše vylepšuješ aparaturu, aby líp zachytil pulsary?“
Děda: „Včera měl takovou radost, že mi za to dal kousnout do jablka.“
Václav: „U dědka bych zadarmo nedělal.“
Děda: „Protože nechápeš, jak je to zajímavý. Dovedeš si představit zhroucenou hvězdu, uplácanou jen z neutronů? S neskutečnou hmotností? Vydávají radiové pulsy třeba každou vteřinu... nebo každou čtvrtou, jak která.“
Václav: „Dědu ale vždycky víc zajímaly kvazary, ne?“
Děda: (Ohlíží se po Božence.) „To byste koukali, co dědu zajímá nejvíc... Ale kvazary – to je láska na celý život. Přes miliardu světelných let od nás, ...a přesto, že jsou mnohem menší než známé galaxie, září desetkrát jasněji. K nim se dostat není jen tak, jsou jak nesmělé panny.“
Boženka: „Poslyšte, jak dlouho dědu Hadrabu znáte?“
Děda-Banderas: (Otočí se na židli.) „Pár let.“
Boženka: „Nezlobte se, ale nikdy o vás nemluvil.“
Děda. „To je celej on...“
Boženka: „Jste mu strašně podobnej a máte jeho hlas. Nejste příbuzní?“
Děda: (Vstane ze židle a jde k Božence. Na vyleštěný pult vyndává občanský průkaz, rodný list a očkovací průkaz.)
Boženka: „Co s tím?“
Děda: „Boženko... to jsem já – dědek. Pokousali mě infikovaní švábi a do rána jsem omládnul o čtyřicet let.“
Boženka: (Pomaličku obchází pult. Upřeně se dívá dědkovi do očí, začne ho hladit po vlasech, po tváři, po pažích, po příklopci. Omdlí. Šikovně sebou praští o zem – mockrát jsme to nacvičovali.)
Děda: (Neprodleně zahájí umělé dýchání z úst do úst.)
Boženka: (Vášnivě ho obejme a plynule přejde do líbání – mockrát jsme to nacvičovali.)

Vojta s Václavem berou ceduli PŘEJÍMKA ZBOŽÍ, věší ji na skleněné vstupní dveře, zavírají zvenčí na klíč, klíč hodí oknem do kavárny. Banderas s Boženkou ze sebe zatím strhávají oblečení na suchý zip. Boženka má na sobě už jen nádherné miniaturní červené spodní prádlo, děda má červené trenýrky s lampasy. Barevně spolu ladí. Banderas posadí Boženku na vyleštěný pult. Boženka se dvěma prsty zaklesne o gumu trenýrek – zvědavě nakoukne dovnitř.
Boženka: „Bože!!! Kam tě ti švábi vlastně kousli?“
Děda: „Na tom teď nezáleží... Boženko, já si tě chci vzít.“
Boženka: „Ano, vezmi si mě hned teď!“
Děda: „Já myslel za ženu. Mohl bych ti pomáhat v kavárně, když už chodím.“
Boženka: „Cože?! Vždyť je mezi námi 54letý věkový rozdíl!“
Děda: „Ty mě nechceš?“
Boženka: (Znovu se podívá do trenýrek.) „Přemluvil jsi mě...“

(Stmívačka, tma a opona. Výměna kulis. Děda a paní učitelová dostanou IHNED ledový obklad na inkriminovaná místa, aby byli schopni dalšího výstupu. Bude následovat forbína před oponou - Vojty a Václava. Až se paní učitelová s dědkem uklidní, budeme pokračovat.)

(Pokračování)