Inzerát

Anotace: a nebo jak, jsem potkala svoji životní lásku.....

Bylo mi šestadvacet, byla jsem úspěšně vystudovaná, měla jsem práci, která mě bavila. Dokonce se mi podařilo sehnat i laciný podnájem! Byteček to byl jako klícka, sotva jsem se v něm otočila, ale z oken jsem koukala přímo do nebe!
Kolem mě vždycky byla je parta lidí, která nikdy nepokazila žádnou legraci a která byla pro každou "špatnost".Byla jsem mladá, zdravá úspěšná, vlastně mi nic nechybělo ke štěstí. Jenže najednou jsem se začala postupně dozvídat, že Ondra pojede na roční stáž do Anglie, Pavlovi nabídli dobře placené místo s vlastní bytem.Taková nabídka se dostává jednou, dvakrát za život! Marií opustil dlouholetý přítel se kterým se už viděla stát u oltáře. Nebylo se tedy čemu divit, že bez velkého přemýšlení přijala nabídku,pracovat v Ugandě jako zdravotní dobrovolnice, prý tam bude užitečná alespoň někomu a přitom zapomene na všechno to trápení, co jí v poslední době potkalo. Markéta zdědila po dědovi nějakou polorozbořenou chalupu u německých hranic.Vždycky chtěla bydlet na venkově a tohle byla skvělá záminka, jak utéct z města. Rozhodla se, že si jí s pomocí příbuzných opraví a budou tam s manželem chovat slepice, králíky, husy, kozu koně, pěstovat brambory, a sušit seno.... . Ze dne na den se z vysokoškolsky vzdělané právničky Markety stala selka a z Davida, který byl vysloveně městské dítko a nerozpoznal slepici od kohouta sedlák.Aby těch novinek nebylo málo, dozvěděla jsem se další horkou zvěst! Moje nejlepší kamarádka, „moje dvojče“ se kterým jsem od první třídy seděla v lavici, mi přišlo s úsměvem oznámit, že čeká miminko!
Společně jsme tu šťastnou novinu zapily jahodovým džusem, protože nastávající mamina víno odmítla, s tím,že to by Jindříškovi určitě nesvědčilo. Nepřemlouvala jsem jí, přírůstek do rodiny si přála už delší dobu a tak jsem věděla, že z ní bude nejen ukázková matka, ale také chodící encyklopedie. Studující všechny brožury, příručky a knížky o tom, jak nejlépe vychovat svého budoucího potomka! Vysvětlovat jí, že praxe bude úplně jiná bylo v danou chvíli úplně zbytečné.
Pozdě večer, když už jsem ležela zavrtaná pod peřinou a koukla na noční oblohu plnou hvězd jsem si uvědomila, že jsem tu najednou z celé party zůstala úplně sama! Co teď ? Měla jsem si pořídit psa nebo kočku a svůj volný čas věnovat jim?! Nebo jsem měla hledat nové přátele? Nebo bych se měla pohlédnout po nějakém kamarádovi, příteli, milenci, nebo snad, dokonce vážné známosti! Pár lásek a letních románku jsem v životě prožila, ale nikdy to netrvalo déle než půl roku. Asi jsem nenatrefila na toho pravého. Třeba právě teď nastal ten pravý čas, abych to zkusila znovu.Ne nadarmo se říká, že když je štěstí unavené, sedne si i na vola...... .
Celou noc jsem přemýšlela, kde „rozhodit sítě.“ V práci byli už všichni chlapi, co za něco stáli dávno zadaní, ti, co tam zbyli byli šediví kravaťáci, kteří žili ve virtuální realitě, nebo maminčiny mazánci, kteří si neuměli sami přišít ani knoflík u košile. Tam by mi pšenka rozhodně nekvetla. Na zábavy a disca jsem už raději dávno přestala chodit, od té doby, co na parketu tvrdě „pařily“ alkoholem posilněné “patnáctky“jsem si tam připadala jako stará, vypelichaná kvočna, která se závistí v očích pozorovala, jak to dnešní „mládež“ dokáže rozbalit!
Napadala mě jediná možnost, podat si inzerát! V době počítačů a moderní techniky už to nebyl žádný problém, bylo to rychlé, nezávazné, jediný háček byl v vtom, že to bylo bez záruky, ale za zkoušku to stálo!Úchyla a demenťáka poznám, ženskou, která by se vydávala za úžasného milionáře s jachtou snad taky…!
Bylo rozhodnuto, ráno jsem si uvařila moji oblíbenou kávu, usedla k počítači a do vyhledávače zadala heslo „seznamka“. Byla jsem překvapená jaké množství mi jich vyjelo. Od těch co nabízely cizince v nejlepších letech, který měl auto, vilu, dobře prosperující podnik, nemalý kapitál v bance a tudíž k úplné idylce mu chyběla právě jen žena krev a mlíko… . Až po ty co vlastně nehledali žádný vztah, ale „mladé masíčko“, nebo „roštěnku“ do postýlky….
Přiznávám, že některé inzeráty mě docela pobavily a u některých se mi ježily všechny chlupy na těle a mrazilo mě nepříjemně v zádech.
Hledáním svého „vyvoleného“ jsem strávila celé dopoledne. Nakonec jsem si vybrala dvě seznamky, které mě padly do oka a vložila tam inzerát ve znění: DLOUHOVLASÁ PLAVOVLÁSKA, POMNĚNKOVÝCH OČÍ, CO NEPOKAZÍ ŽÁDNOU LEGRACI, HLEDÁ KLUKA DO NEPOHODY.Zn.PODÁŠ MI SVOJI RŮŽI?
Klasika, nic originálnějšího mě v tu chvíli nenapadlo. Zbývalo vyplnit vedlejší údaje jako byla výška, váha, věk, stav, napsat, že jsem nekuřačka, která pije alkohol jen výjimečně a, že jsem narozena ve znamení „Střelce.“ Přidala jsem k tomu ještě svoji fotku z jedné prázdninové akce a šoupla jsem to net.
Hotovo, nezbývá mi než čekat kdo a kdy se ozve…. .
Netrvalo dlouho a začaly chodit první odpovědi. Se zvláštním napětím a ohromnou zvědavostí jsem je začala číst. Jako první se mi ozval Milan, obtloustlý, malý padesátník,vdovec, hlava se mu leskla jako koleno, jeho největší zálibou byla hospůdka a mariáš, který chodil hrát každé úterý a pátek, ale prý takováhle „šípková Růženka“, jako jsem já by ho zaručeně probudila k jiným činnostem!Uf, sebevědomí mu tedy rozhodně nechybělo!
Jako druhý se mi ozval Pepa,blonďatý kudrnáč v kostěných brýlích,v montérkách s laclem a kárované košili.Jedináček, který žil jenom s maminkou, sám se staral o celé hospodářství, z nedostatku příležitosti hledal touto cestou životní partnerku.“A taky děvečku pro všechno“, pomyslela jsem si.
Do třetice všeho dobrého mi napsal Jiří. Pohledný, vysoký,pětatřicátník, jeho velké, tmavé oči mě přímo uhranuly a jak krásně se na mě zubil!
I záliby jsme měli společné, kolo, plavání, trempování, cestovaní i kutit ho doma bavilo.Pracoval jako lesník, takový „lesní muž“, jak sám řekl, měl dva starší sourozence a už delší dobu hledal svoji „Zlatovlásku“. Prý jsem mu padla do oka, jestli chci, mile rád mě zval na zmrzlinu růží mi chtěl dát celý pugét!
Souhlasila jsem, hned na druhý den jsme si domluvili první schůzku. Když jsem ho uviděla měla jsem pocit, že ho znám už strašně dlouho! Zalíbil se mi tak, že jsme se za krátký čas vzali. Už sedmým rokem je mým manželem a já ho miluji čím díl tím víc! Zkrátka je to láska „až za hrob!“