Rozhlédni se (9)

Anotace: ....:o)

Tak a máte mě tu zase. Ne že by v mém životě nastali nějaké kotrmelce ale podávám takové průběžné hlášení:)
S úspěchem sem absolvovala školení v práci, kde se školitel celkem slušně divil páč k němu poprvé na školení dorazila ženská. Je asi zbytečné dodat, že pak už sem to slyšela pořád, ale zase nějaké výhody z toho plynuly. Ono není k zahození být na školení 1+15(chlapů):)no ne?? Dámy budou jistě souhlasit..Ve sklípku mi vinař neřekl jinak než krasavico což mě také nijak neuráželo..a že to neřekl jen jednou no a kluci si mě v podstatě hýčkali a vtipkovali se mnou...takže akce OK. No a dostáváme se k "výživnější" části ..

Moje mamina odjela na měsíc do lázní a tak sme vegetily doma jen s tatou a psem. Bylo to v pohodě, klídek a tak.. Pak mi táta oznámil že jedou s kámošema na nějakou chatu. Fajn řekla sem si byt pro sebe. Bude klídek, uděláme s holkama babinec pokecáme...to ale nebylo samozřejmě to jediné co mi výřilo od té doby hlavinkou.. Samozřejmě opět sem si vzpomněla na Tonyho a od té chvíle sem z hlavy nebyla schopná vypudit vidinu mě a jeho jak se o něj opírám a jen tak si užívám jeho přítomnost...v prázdném bytě.
No nic dali sme si s holkama spicha u nás, že zkouknem nějaký ten filmík a že mi naplácaj barvu na vlasy, Večer pomalu plynul, druhý film končil. Mé vlasy se už dávno leskly novou barvou, která jen přibližně naznačovala za mokra, jak bude má hlava zářit druhý den až vlasy pořádně uschnou, a holky se začaly zvedat k odchodu. Najednou sem tak seděla sama se psíkem a myšlenky se nedaly kočírovat. Půl hodiny sem sváděla krutý souboj mých já a plácala se přes prsty nad napsání smsky. Nakonec sem sesmolila otázku a odhodlaně stiskla ODESLAT. Následovalo pár smsek kde se sejdem, jestli to není blbý, na chvilku a tak..ale dorazil. A já se vnitřně klepala jak ratlík. Pustili sme si filmík a mé sny se stávali skutečností. Leželi sem spolu u telky, jeho ruce mě jemně drželi kolem pasu, občas mě pohladil. Občas sme podrbkali psíka. Ani jeden z nás toho moc neřekl. Lehce sem se k němu otočila a chtěla něco říct, ale vyložil si to po svém a pak sme dlouho mlčeli v dlouhém a překrásném polibku. NAJEDNOU SME BYLI JEN MY! Svět přestal existovat. Bylo mi krásně. Stačil náznak a mohle být "všechno" ale nechtěla sem působit lacině nebo jak to jinak říct. V tuhle chvíli sem ho milovala. Asi nikdo kdromě mě neví kolik mě to stálo přemáhání, ale když sem mu naznačila, že nic víc nebude, a on řekl že teda asi půjde, kývla sem. Pak sem mu ale ještě potichounku pošeptala, ať mě ještě chvili drží a on to udělal. Jestli to jednou tomuhle klukovi všechno dojde, udělá ze mě tu nejšťastnější holku na světě. Doufám , že se to stane. Od tě doby když ho vidím a jen se letmo pozdravíme, jako vždy. Nebo ani on nevidí mě a já se jen kochám..pokládám si otázku jestli se to všechno vůbec stalo. Pak ale znovu ucítím ty ruce, které mě drželi v náručí a vím...že miluju