Realita jednoho rozporuplnýho vztahu

Anotace: já to prostě potřebuju napsat-aspoň něco a když to půjde tak budu dál pokračovat,protože teď jsem znova plná tohohle mýho příběhu,staly se nějaký události,který mi to všechno pripomněly...je to vlastně přepis částí mého deníku az toho rekonstrukce příběh

Tohle by mělo spíš zůstat anonymní,ale nemam chuť měnit jména, a názvy míst ponechám ve zkratkách... Takže jmenuju se Eva a je mi 19 let, ze měsíc mě čeká maturita a já musim myslet na úplně jiný věci...

Takže tenkrát mi bylo 15 let, bylo po letních prázdninách, který sem prožila s Jirkou, kterej mě pak opustil, ale domluvili jsme se, že spolu budem tancovat v tanečních... Chodilo nás tam hodně ze třídy a díky Lence, moji spolusedící a kamarádce ze školy jsem se seznámila s plno novýma lidma a taky jsme poprvý, ještě s mojí mladší sestrou Peťou, kamarádama Pavlem a Lubošem vyrazili na vesnickou zabavu-tady bych měla říct, že jsem z jednoho městečka K. a Lenka z H. a v polovině cesty leží vesnice V. a v těchto místech se příběh odehrává, plus město kam všichni dojíždíme S. a kam jsme chodili do tanečních. Poznala jsem tam Tondu, který je předmětem vyprávění, tam jsem se s nim nebavila, ale přišla prvni zábava, on si k nám ještě s kamarádem Vojtou přisedl a už se od nás nehnuli, byli jsme se všichni venku projít, svítil měsíc, v hospodě jsme si navzájem kolem dokola přelejvali pivo, polili jsme stůl, smáli jsme se a už tam to mezi mnou a Tondou zajiskřilo... Peťe se líbil Vojta i Luboš, no a Lence-Tonda...na začátku jsme se tomu smály,jenže k se začly dít pro ná dvě ne tak veselý věci.Tak jdu na ten deník, co?
14.9.2004 V sobotu jsme byli v H. u Lenky na Aušusu, i s klukama, přišli tam i dva jejich spolužáci Vojta a Tonda-k našemu stolu. A možná, víš co.
19.9.2004 Vypadá to, že jsme se zamilovala do Tondy. Jo do toho Tondy, kterýho znam něco málo přes tejden, vlastně osm dní. V tuhle dobu(21:37) jsem ho ještě neznala, ale už to nemohlo o moc dýl trvat. A už v to úterý jsme tušila, něco cítila a teď potom co jsem Tondu v pátek odpoledne viděla, když se míjely naše busy a my si zamávali, tak i potom večer na tanečních. Kdy jsme spolu sice netancovali, ale i tak. Po první části, když nás kluci odváděli mi řekl něco v tom smyslu, že jsme nestřídala a ona to byla pravda! To znamená, že mě musel pozorovat, když si toho všimnul, když to věděl. Dívali jsme se na sebe, když sme tancovali i pak o přestávce, když sme spolu mluvili, tak hluboko do očí. Zase ty oči. Oči. Proč?
21.9.2004 Dneska takovej nával štěstí-když sme šly s holkama z oběda a přecházely jsme přes přechod, tak mi Terka řiká-neni tamto ten...?-já se otočim a on tam Tonda, zamávali jsme si, oba se zastavili, ako by jsme spolu chtěli mluvit, setkat se spolu,j ít k sobě-ale nic. Celej den sem byla štastná, už vim, že to neni jen kamarádskej cit...odpoledne sem šla schválně 2x kolem jeho zastávky, ale nebyl tam nikdo.
26.9.2004 V pátek byla zase zábava v H.-Zvlášný škola a líbilo se mi tam,ale trochu sem si to představovala jinak. Hned po tanečních nás vzali Lenky rodiče k nim a šly jsme do hospody, kluci nám drželi místa. Už to bylo rozjetý, tancovali jsme, ale Tonda má holku-Mariku. Zase jsme byli venku, ale byla zima, tak sme se chtěli vrátit, ale u místní školy jsem šli ještě na kolotoč a točili se, někdo seděl na lavičce. V sále sem se se seznámila s nějakým Lukášem{od tý doby jsem o něm už neslyšela).
16.10.2004 V sobotu sem byla na Aušusu tady u nás. U záchodů u topení jsem si povídala s Jirkou, Hančiným klukem, kterej taky chodí do tanečních a pak sme se u stolu objimali ještě s Janinou a brečeli jsme tam.
27.10.2004 V pátek po tanečních nejspíš půjdu na Kečup, bude tady, a teď se začnu chystat na dnešní večer, pojedem totiž do V. Měli by tam bejt i kluci. Doufam, že se to povede.
28.10.2004 Dneska je státní svátek. To jo, ale co mi to dá? Jak mi to pomůže? Snad by bylo lepší kdyby byl normální den. Ne. To bych neprožila to, co jsem prožila. No a právě proto.Z ase je tu ta známá bolest. Bolest. Proč? Proč se nic nemůže povést? Samozřejmě mě ničí psychická bolest,na fyzickou kašlu. Nelituju toho, že jsem nastydlá a bolí mě v krku(kdo by se divil, když lezu venku jen v tričku na ramínka a tenkých kalhotách). Ale ta vnitřní bolest. Co mam dělat? Co budu dělat? Jak se chovat? Co říkat? Teď mě akorát prozvonil, dnešek začal víc než dobře, ale jinak... nevim, co to pro něj znamenalo, jestli to samý co pro mě?
30.10.2004 Tonda samozřejmě pozdravil a podíval se na mě. A někdy při tancování, když sme na sebe viděli, tak sem zas koukali z očí do očí.
6.11.2004 Já sedim na zemi, píšu při světle svíčky a brečim. Moc mě to všechno bolí. Takže ta noc ve V.-začalo to normálně, pilo se, kecalo a tak. Někdy po jedenáctej sem šla s Terkou na záchod a rozbrečela sem se tam. Ona se předtim bavila s Tondou a prej se ptal komu se líbí a Terka mu řekla, že mu to říct nemůže a tam na tom záchodě sme se dohodly, že mu to teda zkusí říct. Pak už se i tancovalo. Já si sedla na židli a pořád mi bylo do breku. Tak mi tekly slzy a Tonda ke mně přišel, proč brečim a ať nebrečim a nejspíš mi utřel ty slzy stékající mi po tváři. Vzal mě tancovat, jenom my dva spolu, žádný v kroužku s ostatníma. Ani nevim, jestli to byla pomalá písnička, nevim, jestli ostatní tancovali v kroužku nebo seděli nebo co dělali. Existovali jsme jen my dva. Napřed sem se na něj pořádně nedívala, pak sem se odvážila. Dívali jsme se na sebe a pak nakonec jsme se políbili. Líbali jsme se tak nádherně, až mě z toho teď bolí srdce. Měli jsme o sebe opřený čela, jemně sme se dotýkyli nosy a byli jsme tak krásně blízko u sebe.
7.11.2004 Tak pokračuju. Někdy před půlnocí Terka už musela jít, protože pro ni přijel táta a Lenka, Peťa a nevim, jestli šli i kluci, prostě si vybavuju ten okamžik, kdy si holky oblíkaj bundy. A já nevim proč, jak a koho napadlo jít se projít ven. Uvědomuju si až tu dobu, kdy sme vyšli ze dveří, ale asi sme to nepromejšleli, vyšli jsme jentak, on v tričku s krátkým rukávem a já v černým na ramínka se skoro holejma zádama.

A tady dneska končim,jen dopovim událsti toho večera, protože je nemám nikde v deníku zaznamenaný, ale pamatuju si to a nezapomenu na to.... No takže sme šli ven, znova sme se líbali, předtim pil colu a tak i jeho polibek byl cítil po sladku a vůni coly, došli sme až na náves, je tam kašna, v tý době byla prázdná, byli jsme u ní a dokonce nás napadlo vlézt dovnitř, sedl si na obrubu, já stála u něj,pak jsem si na něj sedla obkročmo a pořád sme se nepřestávali líbat. Povídali sme si, mě byla hrozná zima, vedle stálo auto jeho trenéra na fotbal, on mu napsal vzkaz, kterej strčil za stěrač. Moc sme se smáli a byli jsme štastný, pak už nám nezbejvalo nic jiného než jít zpátky do sálu, cestou zpět mě kus nesl v náručí. Pak už sme se ségrou musely jít, měl pro nás prijet taťka. Čekaly sme na návsi, já si vzpomněla na vzkaz, kterej si trenér nikdy nepřečet, protože já sem si ho vzala k sobě na památku, pohladila sem kašnu a pomalu mi začlo docházet,jak moc mě to zase bude všechno bolet, ale že to stálo za to.
To sem ještě netušila, že i o tři a půl roku později na sebe budem působit, a přestože sme spolu nikdy opravdu nechodili, prožili jsme toho spolu hodně, i když to byly jen ukradené chvilky. Třeba teď naposledy v sobotu, je na zábavě se svou holkou, já nemůžu snést ten pohled, když spolu tancujou, přestože sem obklopená přáteli, opije se tam Ondra-Lenky nynější kluk, protože se pohádali, snažim se ho udržet na nohou a odvedu ho k našemu stolu a v tu chvili si tam klidně přijde Tonda a jestli nejdu na panáka a pokecat, nevěřila sem vlastním očím a uším-po tom co se stalo minule?- dobře, šla sem, myslela sem, že s nadhledem. Kdyby nechtěl jít kecat ke schodům a když tam bylo moc lidí, tak teda ven, kde sme vypili panáky a kdyby pak nechtěl jít někam, kde je menší světlo, když sme zavedli řeč na tu minulou akci(tak dva měsíce zpátky, kde mi tvrdil, že je zamilovanej do tý svý a nechtěl mě ani obejmout) a já neřekla, že teda jo a že půjdem dál,kde nebude takový světlo(mělo mě hned napadnout, co má za lubem, ale asi i tak bych to nezastavila), za strom, jenže všude byly auta a světlo, on se nechal poslepu vést a nasměroval mě do roku k opuštěný, prázdný kapličce, kdyby mě nepřitáhnul k sobě, nezabořil obličej do mýho výstřihu, nesnažil se mě políbit... mezi polibky sem mu říkala jakej je hajzl a srab, že stejně nikdy nepůjde se mnou dovnitř, že by mě přede všema držel za ruku a dal mi před nima pusu. Zavolal mu můj kamarád Lukáš, se kterým sem měla jet ještě někam se podívat. Luky věděl komu má zavolat, kde sem... Muselo mu to hodně ublížit-před těma 3 rokama sme spolu chvíli chodili a já se s nim rozešla a od té doby sme kamarádi, ale on je do mě přece jenom pořád zamilovanej. No, takže sme teda šli ruku v ruce zpátky k hospodě a Luky už na mě čekal s autem před vchodem a taky tam stálo plno lidí, už sem cítila, že mě chce Tonda pustil, ale já mu chytla dlaň pevnějš a on se poddal, odvedl mě k předním dveřím auta, otevřel je, přitáhl mě k sobě a před zraky udivenejch lidí mě políbil, sedla sem si do auta, Lukáš na něj zavrčel, ať už vypadne a já mu taky řekla-tak jdi, ahoj, pa. On se taky rozloučil. A co mi Luky ihned řekl? "Víš, že má holku?" Já jenom kejvla, odvrátila hlavu a už se řinuly zase ty slaný slzy. Jediný co se mě pak ještě zaptal v souvislosti s Tondou, bylo to, jestli sem s nim spala. -Nikdy! Fakt, za celý ty roky sem vždycky odolala, i když někdy už nechybělo skoro nic a bylo to.
Jo a taky sme si ten večer s Tondou řekli, že ani jeden neni schopnej napsat první a proto sme si nikdy další den nenapsali. Takže já teď čekam. Na co? Co prostě bude, až se dozvim nějaký drby, jak to dopadlo, jestli to zjistila Petra, ta jeho holka. Nebo co teda hodlá dělat on. Nevim jak dlouho to vydržim, jestli nakonec neudělam ten první krok já, opravdu nevim, nechci nic řešit, necham to všechno plynout.
No, jestli se našel někdo, kdo to dočetl až sem, tak ho obdivuju a budu ráda, když se ozve, abych věděla, jestli mám ještě zkusit pokračovat.