Nevěra bolí

Anotace: Co se děje normálnímu člověku když normálně žje, když se normálně zamiluje a když zažije normální bolest a zradu?

"Noro! Počkej na mně ... kam se tak ženeš?" "Já ... no ... mám hlad a spěchám domů!" ... Nora je 14 -ti letá dívka, žije sama s mamkou Pavlínou v malém domku na kraji města a právě se řítí ze školy jak zběsilá. Její kamarádka Marina to nechápe ... " Tak mi pak zavolej na pevnou jo?" "No jo zavolám ... " Když Nora jde rovnou dlouhou táhlou ulicí za město domů, v tom do někoho vrazí a spadne na zem ... " aaa ... au! " ... "jé zase nějaký nemehlo" ... ozvalo se několikahlasně ... Nora zvedne pomalu hlavu a tam vidí bandu kluků, které trochu zná ... ale jednoho z nich nezná ... "Je ti něco?" ozve se znuděně ... "Ne!" odpoví Nora naštvaným hlasem a zadívá se na toho chlapce, aby si ho prohlídla ... když se zadívala do jeho krásných modrých očí, do kterých mu padaly polodlouhé vlasy černé jako uhel, musela uhnout ... "Ahoj..." ozvalo se od toho chlapce "...pomůžu ti, já jsem Oliver" řekl už více přívětivě ... "Nestalo se ti něco? Jsi celá?" ... řekl Oliver ... "Ne, nic mi není " řekla Nora a šla dál ... když dorazila domů, myslela na Olivera a pořád viděla ty jeho krásné oči ... zatím v centru města Oliver doma přemýšlel, jak by se Noře omluvil, vzpomínal, jestli ji někdy už viděl ve škole... "Noro! Vstávej, ty lenochu" budila Noru mamka Pavla ... Nora se připravila do školy. V 7:45 došla ke škole a už zdálky se úsměvem vítala s Marinou, Lindou a Reginou. Když dorazila ke dveřím školy, Marina na ni spustila: "Jak to, že jsi mi nezavolala, měla jsi mi přece zavolat!" … takovým popichavým hlasem "A jo, já úplně zapomněla, promiň Marino" … řekla Nora … "No jo protentokrát " … zvoní, Nora a Marina vejdou do školy, vyjdou do prvního patra a naproti nim jde partička kluků kteří zahnou do třídy. Nora hned pozná Olivera, Noře i Oliverovi se objeví nepatrný usměv na tváři a zajiskří se jim v očích "Co se tak culíš, Noro? … přeruší tuto chvíli svým projevem Marina … "Ale nic" … odpoví Nora … "A je je … SMRADI " … prohodí Marina … "SMRADI?" … optá se Nora … "To je ta partička kluků co teď zašla do třídy" … objasní ji Marina … po škole čeká Nora na Marinu a najednou se jí za zády ozve … "Ahoj, ty jsi Nora viď?" … Nora se lekne a otočí se, uvidí Olivera a řekne … "Ano" … ti dva se navzájem dlouze zadívají do očí. Po chvíli Oliver řekne … "Nechtěla bys … no někdy si popovídat? Jsem tu nový a chtěl bych tě poznat a omluvit se ti za ten včerejšek" … Nora přemýšlí a Oliver čeká na její odpověď … "No tak dobře" … odpoví po chvíli Nora … "Tak dobře dneska večer v 8 na pláži jo?" "Dobrá" Odpoví Nora a usměje se na Olivera, Oliver se jen tak překvapeně podívá …Po osmé se Nora řití na pláž, má to docela blízko, ale přesto jde pozdě. Už zdálky vidí Olivera … "Ehm … promiň nestihla jsem to … omlouvám se" omluví se Nora … "To nevadí takové zpoždění zase nemáš a já si rád počkám." Nora a Oliver si až do deseti povídají a pak se rozloučí. Doma si Nora lehne na postel a už ví, že se do Olivera zamilovala. Oliver cítí to samé k Noře. Oba jenom neví, jak to tomu druhému říci. Jednou se Nora svěří Marině co cítí k Oliverovi, Marina je ale podlá a chce ji Olivera vzít. Druhý den se Marina sejde s Oliverem a padne mu do oka … o pár dní později se Oliver sejde s Norou na pláži, když zapadá slunce, Oliver začne rozhovor … "Noro? … chtěl bych se tě na něco zeptat … podívej se mi prosím do očí" … Nora se podívá Oliverovi do očí a neuhýbá, vítr si pohrává s jejich vlasy. Oliver chytne Noru za ruku. Nora se nijak nevzpírá a jen čeká co má Oliver na srdci … " Už ti to musím říct …" Nora jen nechápavě a napnutě poslouchá a dívá se Oliverovi do očí, Oliver pokračuje … "já jsem se do tebe zamiloval" … chvíli je ticho a oba se na sebe dívají … "Miluješ mě Noro?" zeptá se Oliver, Nora skloní hlavu a neodpovídá, Oliverovi smutně zeskelnatili oči … "ANO!" … ozve se z Nořiných úst, Oliver vezme něžně noru pod bradou a druhou ruku jí dá pomalu kolem pasu. Nora dá jednu ruku pomalu a lehce kolem krku Olivera. Nora se začne trochu chvět, ale cítí teplo blízkosti Oliverova těla. Oliver dá lehce rty k rtům Nory, lehce je přitiskne a po chvíli oddálí … "Olivere…" Nora chce pokračovat ale Oliver jen špitne … "Pšš" … Vezme Noru za ruku a vede ji domů. Před domem se obejmou, Nora se ještě za Oliverem dívá, v tom za sebou uslyší … "Miluješ ho?" … Nora se ani neotáčí, ví, že to je mamka … "Jak to myslíš, mami?" "Snad vidím, jak ti jiskří očka a jak se na něj díváš.Takhle šťastná jsi nikdy nebyla" … Nora ví, že jí zapírání nepomůže … "Ano mami, opravdu ho miluji, určitě ho miluji. Budeš mi zakazovat se s ním stýkat?" …Ptá se sklesle Nora … " No broučku, často jsem nad tímto přemýšlela. Chtěla jsem ti zakazovat se stýkat s takovými chlapci, ale pak jsem si uvědomila, že to stejně nebude mít cenu. Ale chci, abys byla rozumná a abys ho někdy přivedla k nám, ano? Jak pak se jmenuje?" "Oliver, mami. Je ze školy a za všechno děkuju!" … Nora celá šťastná objala svou mámu se slzami v očích … Ráno ve škole z ní Marina tahá, co se včera mezi nimi stalo … Nora jí to vše nakonec řekne a Marina málem pukla závistí, když slyšela ten krásný příběh, co se mezi nimi večer odehrál. Uběhl rok a Marina tajně sváděla Olivera. Nora si ničeho nevšimla.Jednou byli všichni pod stanem. Oliver a Nora se něžně mazlili. Oliver Noře zajížděl pod tričko, ale moc vysoko nešel, stačilo mu, kam mohl. Líbilo se mu, jak se oba chvějí, když se navzájem dotýkají a jak mají rozprouděnou krev v žilách a cítí teplo toho druhého. Asi po hodině všichni usnuli. Když bylo po půlnoci Olivera vzbudil brek. Vyšel ven a tam viděl na bobku brečet Marinu. Šel jí utěšit. "Co se ti stalo?" "Já … já … tě hrozně miluju Olivere!" … Oliver jí po chvíli políbil a řekl … "Mezi mnou a Norou už to není takový. Asi tě taky miluju, Marino" … To ale všechno ze stanu pozorovala Nora. Vyběhla ze stanu, Oliver se otočil a v tom mu Nora vrazila facku na tvář. Oliver spadl a Nora začala řvát "Měl jsi mi to říct! Nenávidím tě! Nenávidím!"Oliver a Marina spolu potom chodili, Nora je potkávala na chodbě a Marina vždy Olivera k sobě přitáhla nebo tak něco … po roce kamarádství se Sárou, Oliverovou sestrou, šla Nora spát k Sáře a s Oliverem byli docela přátelé. Byl už večer a všichni se chystali spát. "Jdu spát ven aby Nora mohla spát v mojí posteli" řekl Oliver "Můžu jít s tebou ,Olivere?" "No jasně!" … Tak šli všichni tři spát ven, povídali si ale Sáře pak byla zima, tak se vrátila zase domů. Oliverovi ani Noře se nechtělo spát a tak si povídali, byly nádherně vidět hvězdy a tak na ně tak koukali a pozorovali družice. Potom, když se nudili, ale nechtěli spát, Oliver začal lechtat Noru … "Jé ty jsi lechtivá" … povídal překvapeně Oliver … "To si to nepamatuješ?" … Narážela Nora … takhle chvilku zápasili. Nora byla celá šťastná, mohla se rozplynout a Oliver taky vypadal šťastně. Nora skoro vždy vyhrávala a byla nad Oliveček. Držela mu ruce zkřížené nad hlavou. V tom Oliver udělal něco nečekaného, lehce dal pusu Noře, ta jen řekla "No, no copak" pak se dál prali. Když se Oliver dostal nad Noru začal ji lehce líbat a pomalu jel rukou pod tričko, toto ti dva dělali asi hodinu a půl. Mezitím Nora jen tak prohodila "Miluji tě!" Oliver jen vzdychl a Nora jen sklesle, jak tak ležela v náručí Olivera, řekla "Já vím, promiň, promiň, neměla jsem to říkat. Když já si prostě nemůžu pomoct!" potom šli oba spát. Ráno se probudili a Sára se na ně usmívala. Ale Oliver dělal, jako by se tu noc nic nedělo. Noru to hrozně ranilo, ale překousla to. O pár dní později se Olivera po chatu ptala, co ta noc znamenala a on jen odepsal:

Oliver * jakou noc? *

Nora: * no ten víkend *

Oliver: * no a co snim?*

Nora: * neříkej mi že si všechno zapomněl *

Oliver * co myslíš *

Nora: * no to líbání *

Oliver * to by sme se museli líbat *

Nora nevěřila tomu, co čte, že by opravdu zapomněl? Nebo to je ´takovej šmejd´? Nevěděla, co si má myslet. O den později jí Oliver napsal:Oliver: * Marina to ví, vydávala se za mě na chatu, prosím, kdyby se ptala, co se dělo tu noc, tak že nic, že jsi mi dala jednu pusu a já řekl, co blbneš a pak že jsme šli spát jo? Promiň byl to jenom úlet!Noře se v tu chvíli zalily oči slzami, začaly se jí klepat ruce. Nemohla pomalu ani psát. Odepsala jen: * Ano, popřu to *Opravdu tu lež Marině napsala a ona tomu uvěřila. Nora se začala celá klepat, skočila do postele a začala brečet. Ale jen potichu-nechtěla, aby ji mamka slyšela. Další dny pro ní byly jenom utrpení. Oliver dál chodil s Marinou a mimo to ji chtěly její kamarádky Linda a Regina zmlátit. "Klidně mě zmlaťte, mně už to je jedno" nakonec se tak ale nestalo.
Byly prázdniny a Nora šla spát k Sáře, protože Oliver byl s Marinou někde na týden stanovat. Nora si užívala týden se Sárou, ale zařekla se že rok nebo 2 k nim nevkročí. Tak se i stalo. Protože Oliver už byl na střední, nepotkávala ho. Vídala jenom Marinu, která se jí pořád pošklebovala. Nora to už nevydržela. Zašla za Sárou. V jejím pokoji byl i Oliver, Nora s kufrem v ruce řekla "Sbohem, s mamkou se stěhujeme daleko a navždy, sbohem" podívala se na Olivera, který na ni koukal překvapeně, otočila se a odešla. Od té doby o ní nikdo neslyšel a neví se, co se s Norou stalo. Ale Oliver na ni nikdy nezapomněl a ani Nora na Olivera.