Mladá krev

Anotace: Zdá se mi, že jsem tento příběh - rozhovor kamarádů o ženách - osladil víc, než jsem chtěl a proto se Vám, kteří ho budete číst, předem omlouvám, že v něm nenajdete tolik nadnesenosti a humoru, jak jsem původně plánoval. ...to je asi tím jarem.

Je to pět dní nazpět, co jsem s mým kamarádem Standou vedl v restauraci diskuzi na téma láska, holky, jak na to a jestli ještě stále je a nebo už není... Byla opravdu škoda, že jsem neměl po ruce diktafon a některé výplody naší myšlenkové práce nezvěčnil, ale i tak se Ti milý čtenáři pokusím některé úvahy převyprávět.
Společně se Standou jsme si dali sraz rovnou před restaurací Koruna a když jsem s pětiminutovým zpožděním, které mě stálo jedno pivo a pár Standových poučení, přišel i já, vystoupili jsme do prvního patra, otevřeli dveře a vešli do čisté restaurace, vítající lehkou vůní tabáku. Hned při vstupu do místnosti Standa svým bystrozrakem objel celou místnost o nějakých 15 stolech různých velikostí a zamířil k jednomu se čtyřmi židlemi, což zde byla nejmenší možná velikost. Posadili jsme se naproti sobě a od čiperné mladé číšnice, která v zápětí přišla, jsme si objednali každý po jednom pivu a jídelní lístky prozatím odmítli.
"Čoveče Stando, to je paráda." Začal jsem. "Konečně je jaro a holky jdou do sukní. Víš, je to fajn, když šlapu po horách a oči mi slzí nad tím ohromným rozhledem a tím větrem, ale když uvidím nohy nějaký pěkný holky, tak nad tou podívanou málem brečím."
"Já zadržuju slzy i nad obnaženým zápěstím důchodkyně." Odvětil cynicky Standa.
"To kvůli tomu, že na živo jsi se na ženský od zápěstí na horu nikdy ničeho nedotkl."
"Hm, ty jsi možná šáhl i lokty, ale já to doháním na jiných frontách."
"Už se domýšlím."
"Ale no tak, internet je super."
"Hm..."
"Aj, ty ještě furt přemýšlíš nad tou holkou, s kterou jsi se seznámil přes net?"
"Myslím, že nad ní budu přemýšlet i s bažantem pod postelí a se zuby ve skleničce."
Právě když jsem pronášel svou odpověď, čiperná číšnice nám přinesla naše piva.
"Děkuju" Řekli jsme současně s dopadnutím půllitrů na předem připravené pivní tácky. Na to dívčina s úsměvem odvětila "prosím" a mrkla po nás šibalskýma očima. Pod tím mrknutím jsem se já přihlouple zašklebil a Standa zoufale sklopil oči. Pak se otočila a pružně odkráčela do kuchyně.
Pod tíhou právě prožitého rozrušení a s lehkou žíznivostí jsme si bez meškání připili na zdraví.
"Prostě, víš, ten internet, tam se sice opravdu můžeš seznámit s holkou." Pokoušel jsem se navázat přetrženou nit. "Když chceš nějakou se stejnými zájmy, tak můžeš kouknout na fóra. Máš chuť na flirt? Zajdeš si na chat nebo zahrát piškvorky. Je libo něco vážnějšího? Zkus štěstíčko v seznamce. Jo, těch možností je, až se hlava točí, ale kam to vede?
Ta co si najdeš na fóru ti bude nádherně imponovat při výměně názorů na téma japonská kinematografie 21. století, ale až ti pošle fotku z rodinného alba, kde rozesmátá sedí před televizí se zadkem přes dvě židle v jedné tlapě kolu v druhé chipsy... V druhém pokusu jdeš na chat. Tolik holek, řekneš si, a každá si chce zašpásovat. Bavíš se chvíli s jednou, ale nějak to vázne, tak zkusíš jinou a to už je lepší. Ta má na profilu pár svých fotek a je celkem pěkná. Bavíte se nejprve všeobecně. Takové ty věty typu: "Jak se jmenuješ?" "Kde bydlíš?" Pak psaní začne dostávat nádech flirtu, až máš pocit, že tě ta holka svádí. Začínáš se potit a v duchu radostně tetelit nad lehce erotickými představami, které se ti rodí v hlavě. Je to neskutečné, ale ta holka nepřestává ba začíná ti dávat návrhy k sexu. To už sedíš před počítačem chvějíc se zimničním třasem s erekcí žádostí naplněného Satyra. Když pak konečně nadhodí čas a místo schůzky na chvíli ti přestane tlouct srdce a v duchu si nedokážeš představovat nic jiného než nadcházející kopulaci. Uvědomíš si, že schůzku máte za hodinu. Jsi zpocený, jako bys ty sexuální orgie vířící v tvé hlavě právě prožíval. Mimoděk z šuflete až ze dna vytáhneš krabičku s kondomy, kterou si tam v zoufalé naději schováváš už třetí rok. Chystáš se zvednout, dát si před schůzkou sprchu, ale ještě koukneš na monitor a vidíš, že ti poslala nějakou fotku orámovanou textem plným srdíček. Zatočí se ti hlava. Ztěžka přisedneš na židli a s předtuchou nahého ženského těla politého šampaňským obrázek otevřeš. Ten se načte milosrdně rychle a ty s výrazem příkladného idiota civíš na ztopořený mužský úd vyplňující celou plochu monitoru."
Po tomto dlouhém monologu jsem se odmlčel a za odměnu takřka vyprázdnil obsah půllitru.
"No, teda..." Zaváhal viditelně příběhem zaujatý Standa. "To se ti opravdu stalo?"
"Jasně." Odtušil jsem s úsměvem. "Jenže jsem byl jeden z těch kdo z toho měl srandu."
"Co že?"
"Takhle se baví můj kolega v práci, když se mu nechce dělat. Hraje si na ženskou a balí chlapy, aby je pak mohl tím nejneuvěřitelnějším způsobem poslat do patřičných míst."
"Hm, mě to tak vtipné nepřijde."
"Protože sám chatuješ a vidíš toho druhého na opačném konci internetu jak se bije do kolen a slzí smíchy. Jo, ale máš pravdu je to sviňárna." Dodal jsem jakoby na omluvu.
Mezi tím se k nám přitočila číšnice, podala každému půllitr naplněný po okraj a vzala si naše dva prázdné. Spiklenecky se na nás usmála, zavířila a odběhla.
"Jenže poslouchej Petře, teď ti zase něco povím já." Oslovil mě Standa, provázející kradmým pohledem servírčin vzdalující se zadeček.
Na chvilku se odmlčel, aby si srovnal myšlenky a pak začal. "Internet nemusí být úplně dokonalý seznamovací prostředek, ale je to lepší než nic. Znáš mě už dost dlouho Péťo, ale tuhle svou životní etudu jsem ti ještě nikdy nevyprávěl."
Upil piva a s náznakem melancholie ve tváři navázal. " Nevyprávěl jsem to nikomu, protože mi přišlo trapné o tom mluvit. Prostě jsem se přes to nedokázal přenést. Jsou to dva roky zpět, co jsem si ve vlaku všiml nádherné dívky. Měla světle hnědé po ramena sahající vlasy, zelené oči, tenký, špičatý nosík a jemně pihovatou tvář s vystouplejšími lícními kostmi. Vím, že ty si na subjektivní dokonalost potrpíš a sebeobdařenější žena tě nezaujme víc než kandidátka k souloži, nemá-li v sobě vnitřní kouzlo, které tě omámí. A přesně takováhle ona byla. V okamžiku mě očarovala. Viděl jsem v ní bohyni Afroditu. Byla ztělesněním každého mého erotického snu od puberty po současnost."
Standa se na chvilku odmlčel a několikrát si vydatně přihnul. Bylo na něm vidět, že vzpomínky , které v sobě oživuje, stále neztratili veškerou svou bodavost.
"Víš jaký jsem." Rozhovořil se dál. "Znáš mě. Když jsou poblíž nějaké pěkné ženské, ztrácím řeč, jsem nervózní, potím se... V životě bych nedokázal zaujmout dívku svým charismatem, které se před nimi vytrácí jako pára. A teď tu pár metrů ode mne seděla ta nejkrásnější žena, jakou jsem si dovedl představit. Nedokázal jsem dělat nic. Jen jsem na ni tupě zíral s vyvalenýma očima a když pak ona ucítila můj pohled a otočila se ke mně, nebyl jsem ani schopen sklopit zrak. Naše pohledy se setkaly snad na celou věčnost. Alespoň mi těch pár vteřin jako věčnost připadala. Mezi tím, než ona nakonec rozpačitě sklopila zrak, jsem si i přes naprostou neschopnost ovládat své svaly uvědomil, že její pohled není výsměšný ani jinak opovrhující, ale byl čímsi podobný tomu mému. Když jsem o chvíli později vystupoval z vlaku, promočený potem s obličejem deformovaným nedávným nervovým vypětím, začal mě zaplavovat pocit ohromného štěstí. Zprvu jsem tomu sám nerozuměl, ale pak jsem si znovu vybavil její tvář, když se setkaly naše pohledy, a já v tom jejím uviděl zvědavost, ostýchavost, něhu, trochu strachu a vášně. Byl jsem tím setkáním jako opilý a zbytek dne problouznil chodíc z pokoje do pokoje nemoha souvisle myslet na nic jiného. Pak jsem ji několik dní neviděl. Teprve když se mi vzpomínka na ni začala vybavovat spíš jako nějaký živý, lehce erotický sen než skutečnost, spatřil jsem ji znovu.
Měrou vědomě i nevědomě jsem od našeho prvního setkání nastupoval do stejného vozu. Všiml jsem si ji právě, když nastupovala do vlaku. Během mžiknutí oka se mi rozbušilo srdce tak, až mě mimoděk napadlo, jestli se nesnaží utéct. Byl jsem si jistý, že mě také viděla a když se posadila přes uličku naproti mě, srdce mi na okamžik přestalo bít a já přihlouple zauvažoval, jestli opravdu neuteklo. Seděli jsme tam naproti sobě snad patnáct minut bázlivě po sobě pokukujíc jako dva lidé, kteří spolu zoufale chtějí mluvit o věcech, o lásce, o citech, které v sobě tiší a živí zároveň, ale ani jeden z nás neměl odvahu začít.
Nechtěj po mně, abych ti vyprávěl veškeré detaily onoho patnáctiminutového intervalu, ale jednu příhodu, která se tam odehrála, ti vylíčit musím. Bylo to ne moc dlouho poté co se ona posadila a vlak dal do pohybu. V jedné chvíli, nevím proč, ale jak na mě hleděla a já z ní opět nemohl odtrhnout oči, najednou jsem si uvědomil, že se jakoby v křeči pomalu předklání. Trochu mě to udivilo, ale než jsem nad tím stačil zauvažovat, naprosto mě ohromil fakt a zpožděné vědomí o tom, že se předkláním také a její pohyby naprosto podvědomě kopíruji. Ani teď si nedokáži vysvětlit, proč jsem to dělal a vlastně si ani nejsem jist, zda ne já nýbrž ona nekopírovala mě. Musel to být nějaký druh transu spojený s ohromným množstvím procitnuvší empatie.
Toho dne a ty následující jsem se v horečném stavu pokoušel přijít na způsob, kterak bych dokázal překonat onu nesnesitelnou absenci slov mezi mnou a jí, tu nelítostnou barieru plnou absurdních předsudků a strachu. Ve své zjitřené fantazii jsem se zároveň nechával unášet prostoduchými fantaziemi o našich společných procházkách pod zapadajícím sluncem, večeřích při svíčkách a něžných polibcích za svitu měsíce. Nakonec jsem veškerou svou naději vložil v lístek, který jsem přepisoval snad desetkrát a na něž jsem gotickým písmem nakreslil mé telefonní číslo. Lístek jsem pak s mateřskou péčí ukryl do peněženky.
K našemu rozhodujícímu setkání došlo, když jsem to naprosto nečekal. Ten den nastoupila na zastávce, která byla jen o jednu stanici dále než vesnice, kde jsem já vystupoval. Nikdy předtím jsem ji tam stát neviděl. Nastoupila do vlaku, na chvíli mi zmizela z očí a pak se objevila přímo přede mnou. Nejsem si sto vybavit jak a zda se ptala, je-li u mě volno. Pamatuji se jen, jak již sedí přímo proti mně. Byla to ta nejkrásnější a nejhrůznější několikaminutová jízda, kterou si chci pamatovat do konce svého života.
Ten den byla krásnější než kdy před tím. Její čin, její přisednutí, tak zřejmí rozhánějící veškeré možné pochyby, trýznící mou přecitlivělou duši, mne naplnil novými pocity. Mimo obvyklé nervozity mě zalil pocit štěstí nad její blízkostí a pocit naděje jako příslib nesčetných, podobných okamžiků do budoucna. Bylo to nečekané a zřejmé vítězství nad všemi pochybami, nad sebou samým. Bohužel jsem si neuvědomoval, že to není naše vítězství, ale pouze její.
Ve své krajní zbabělosti jsem nebyl schopen obětovat jediný milimetr pevné půdy pod nohami. Nebyl jsem schopen - spolu s ignorantským pocitem vítězství a pokrytectvím nad jednoznačnou náklonností, kterou mi projevila - vykročit do neznáma.
Moje goticky nakreslené telefonní číslo zůstalo po celou cestu hluboko v útrobách peněženky a hnilo tam ještě snad celý rok, než jsem i já ve své nadlidské blbosti připustil, že mé šance jsou dávno pryč. Od oné doby, kdy si ke mně přisedla, jsme se sice ještě stále vídávali na svých cestách za každodenním životem, ale kouzlo, onou neopětovanou náklonností jež mi projevila, začalo v jejích očích mizet až zmizelo nadobro. Zbyla jen moje bláznivá žádost vidět ji, iluze o našich společných chvílích a stále častěji se ozývající otázka: "Proč?"
Všechny pocity, které provázeli můj návrat k realitě, od melancholické sebetrýzně po záchvaty zuřivosti nakonec odezněly a zbyl mi jen tento příběh."
Tady se Standa odmlčel a napil se z třetího piva, které nám oběma servírka přinesla. Chvíli jsme neříkali nikdo nic, až jsem já pohledem přivolal servírku a velkodušně objednal dvě tequily. Připili jsme si na staré i nové lásky a beze slov se domluvili neodejít z restaurace střízliví.
Náš záměr se nám vydařil a když jsme si k půlnoci na křižovatce zatopené ve svitu pouličních lamp dávali naše kamarádské nashledanou, bylo to v tom nejpřátelštějším rozpoložení mysli, utuženým společně strávenou chvílí nad osobními příběhy a alkoholem, s příslibem brzkého opakování a vidinou šťastných zítřků plných žen, které jsou tak blízké naším srdcím naplněných mladou krví.