Never vlastni matce
Never vlastni matce
NEVER VLASTNI MATCE
Jmenuji se Amanda Woodward, narodila jsem se 15.7.1989 v anglickém městečku Ipswich, kde jsem s mými rodiči Jasonem a Kimberly žila do svých tří let. Z této doby si toho moc nepamatuji, ale nejspíš jsem byla vcelku normální, občas hodné, občas zlobivé, dítě. V roce 1992 se moji rodiče rozvedli a moje máma se i se mnou odstěhovala do australského města Brisbane, kde jsem začla chodit do školky, posléze do školy a nakonec i na střední školu. Od prvního dne v Austrálii se mi tu líbilo a líbí stále. Co nejvíce? To sama nedokážu říct...snad to, že Brisbane je, ač je to velkoměsto, vesměs klidné a dá se zde provozovat podnikat dělat spousta věcí.
Takhle nějak bych mohla začít esej do školy na téma Místo kde žiju. Akorát, že nemůžu přijít na žádné normální sloveso, kterým bych mohla nahradit provozovat, podnikat nebo dělat... Ach jo... no nic, teď na tu esej kašlu, máme to mít stejně až za dva týdny, času dost. Máma by mě měla pochválit už za to, že jsem se do toho vůbec pustila dneska, obvykle dělám úkoly (pokud je vůbec dělám) na poslední chvíli. Ale jak říkám, teď už na to kašlu a jdu ven se svým klukem Jimem. Napíšu mámě na ledničku vzkaz - JSEM VENKU, PŘIJDU DO PŮLNOCI AMANDA xXx - ještě SMSku Jimovi, že za dvacet minut se sejdeme ve skate parku, v koupelně si ještě obkroužím oči černou tužkou a vyrazím. Do uší si vrazím pecky s kapelou Amanda Woodward, sakra jo, jmenuju se jako ta kapela, ale já si to nevybrala. Tu kapelu mám sice ráda, ale štvou mě lidi co, když tuhle skvělou bandu náhodou znaj, na mě okamžitě spustí ať jim něco zazpívám. Po deseti minutách chůze dorazím do skate parku, kde se pozdravím s pár kámošema, nicméně si sednu na lavičku, zapálím si cigaretu a čekám, než se objeví můj brouček. Jsme spolu už dva a půl roku a klape nám to skvěle. Jsem pořád tak zamilovaná jako na začátku. Jim dorazí o dvě minuty později a na uvítanou mi hned dá pusu.
„Ahoj krásko.“ Pohladí mě po tváři a sedne si vedle mě. Sám vytáhne cigarety a zapálí si.
„Čus kovboji. Tak co podnikneme?“ Zeptám se ho a přitom mu prstem trochu nadzvednu klobouk, který neustále nosí (podobné klobouky nosí Synyster Gates z Avenged Sevenfold, další moje oblíbená kapela), díky tomu klobouku (no nejenom díky němu) si vysloužil přezdívku kovboj a i když vím, že to nemá rád ("Já přece nenosim třásně na kalhotách a nejezdim na mustangovi.") občas mu tak řeknu.
„Já tě nezval, tak vymysli něco ty.“ Pohladí mě zase.
„Jééé, lemro, okej, tak já navrhuju jít si koupit pytlík gumovejch medvídků a vyřvávat na ulici mojí oblíbenou větu.“ Která mimochodem zní "Svobodu gumovejm medvídkům-zrušte sáčky."
„Souhlasim.“ Zazubí se Jim, takže nakonec do půl dvanáctý lítáme po centru Brisbane a vyřváváme jak na lesy aby lidi osvobodili gumový medvídky a zrušili sáčky. Když přijdu domů, máma sedí u mého počítače a čte si svoje e-maily.
„Ahoj.“ Pozdravím jí a dám jí pusu na tvář.
„Ahoj, zlatíčko. Tak jak bylo venku?“ Ptá se.
„Jo dobrý, byli jsme s Jimem v centru a zachraňovali gumový medvídky.“ Zasměju se a přitom si z rukou stáhnu černý návleky.
„Páni, taková odvaha.“ Směje se mamka se mnou. Taky s náma jednou zachraňovala, když jsme byli všichni tři na diskotéce a malinko jsme mojí maminku přiopili. Nemůžu si na mamku stěžovat, já s ní mám krásnej vztah a jsem moc ráda, že si rozumí i s mým klukem. Třeba když jsem byla na výměnném pobytu v USA (přesněji v Kalifornii), tak se prý s Jimem dvakrát sešli na kafe aby si popovídali. No...nic proti tomu nemám, ale mohla mi to napsat aspoň v SMSce. Do Ameriky to zas tak drahý neni.
„No maminko moje drahá, jsem totálně mrtvá, domů jsem skoro nedošla, takže se dojdu vysprchovat a jdu spát.“ Zívnu si na celý kolo a co jsem řekla, jdu hned splnit.
A máme tu ráníčko. To je první co mě napadne, když ráno otevřu oči. Hmmm, ale zas do tý blbý školy, to je ta druhá myšlenka. Vyhrabu se z postele a jdu se hodit do gala. Nalíčit, oblíct, překontrolovat věci v tašce a šupajdit na školní autobus. Po cestě cigareta a už to frčí. Skočím dovnitř a jdu hned za mojí kámoškou Misty. Cestou probíráme jejího Jacka (ne, to není její kluk, ale její kocour, kterej prej včera snědl nějakej hnus a v noci ho vezli na veterinu, protože pořád jen zvracel a prskal) a než dojedeme do školy dostaneme se i k tématu můj Skellinghton (to je zase můj sameček krajty královské).
Ve škole je jako obvykle nuda, takže výuku strávím posloucháním muziky na MP3 přehrávači a kreslením si různých nesmyslů. No a poslední hodinu se dokonce dokopu k tomu abych malinko pohnula s tou esejí Místo kde bydlím. Dneska nám zázračně odpadla francouzština, takže místo poslední hodiny můžu překvapit Jima u něj doma (Jimmymu je dvaadvacet, už pracuje a dneska má zrovna noční směnu, takže nejspíš spí). Ze školy to beru poklusem a zastavím se až před domem rodiny McCharles. Nemám iluze, že by mi Jim došel otevřít kdybych zvonila, takže to klasicky beru přes sklep, kde je neustále přiotevřené okno. Vlezu dovnitř a jdu nahoru, už na schodech slyším podivné zvuky...no možná se Jim kouká na televizi, ale to zní jako když.... ne, ne to je absurdní, jsme spolu dva a půl roku a skvěle nám to klape. Jimmy mě miluje...aspoň mi to pořád říká a já mu věřím. Ovšem to co vidím jakmile strčím do dveří jeho pokoje mě vyvede z omylu. V posteli sice je, ale rozhodně ne sám a rozhodně nespí. V té posteli je s ním totiž moje matka. Zírám na ně jak se vášnivě milují, tak jako jsme se s Jimmym milovali snad tisíckrát my, tak se on teď miluje s ženou, která mě počala, porodila, vychovala... Ne, tohle neni moje matka, matka by něco takovýho nikdy neudělala. Myšlenky mi víří hlavou jako šílený a do očí se mi tlačí slzy. Toho, že tam jsem si oba všimnou teprve až když potáhnu nosem. Sakra, ani kapesník nemám.
„Amando...co...co tady děláš?“ Ptá se mě máma. Tsss, máma, tohle sakra neni moje máma.
„Na to bych se spíš měla zeptat já, ne?“ Zakňourám. Jimmy se zvedne zpod mojí mámy, ježiš, to je nechutný... milovali se ve stejné poloze jakou mám ráda já.
„Lásko...já ti to vysvětlím...“ Jimmy jde ke mně, ale mě se během tří vteřin tak dokonale zhnusil, že ho od sebe odstrčím. Zvláštní, v jedný vteřině můžete někoho milovat k smrti a v další ho k smrti nenávidíte.
„Ty na mě nesahej. Jsi podrazák, hnusná, podrazácká svině a já ti tolik věřila, tak moc jsem byla blbá, že jsem si myslela, že spolu budem napořád, nebo aspoň na hodně dlouho...“ Brečím dál.
„Ale včeličko, já miluju jenom tebe.“ Snaží se mě obejmout, ale to tvrdě narazil, vpálím mu do obličeje takovou ránu, až se mu z nosu spustí krev.
„Ale no tak zlato...nebudeme z toho dělat takovou vědu ne?“ Ptá se máma a oblíká se.
„Že z toho nebudeme dělat vědu? A to jako myslíš vážně? Uvědomuješ si sakra cos právě udělala? Tys tu spala s MÝM klukem. Jaks to mohla vůbec udělat? Ani nevím jak ti mám říct. Ty nejsi moje máma, máma by něco takovýho nikdy neudělala, rozumíš co ti řikám? Neudělala, jsi děvka!!!!!! Nesnáším vás, oba!!! A už vás nechci nikdy vidět! Tebe“ ukážu na Jima „určitě ne a tebe“ ukážu na Kimberly Woodward „nejspíš budu muset vídat ještě do konce semestru, pak se sbalím a stěhuju se do Anglie!“ Ječím jak na lesy.
„A kam se tam chceš asi odstěhovat?“
„To je jedno, k tátovi, k babičce, všude bude líp než s tebou. Nenávidím tě!“ Popadnu svojí tašku a otáčím se abych odešla. Sbíhám schody, ale za sebou slyším kroky.
„No tak Amy počkej.“
„Neříkej mi Amy do háje!“ Řvu na Jimmyho.
„Amando...nech si to vysvětlit. Byl to jen úlet. Jen jednou.“ Otočím se takovou rychlostí až do mě Jimmy skoro narazí.
„Tohle byl úlet? Myslíš, že jsem blbá? Sakra tohle nebyl žádnej úlet, přesně víte co se tomu druhýmu líbí a kdyby to byl úlet tak spolu šukáte někde v autě, na poli, kdekoli, ale ne u tebe doma, když víš, že se vaši vrátí až večer a já mám školu do tří!“ Křičím dál jak siréna.
„Páni Amy, jsi tak chytrá. Já tě miluju.“
„To si strč do prdele, já ti nevěřim ani slovo Jamesi.“ Ukážu mu zdvyženej prostředníček a vytrhnu mu svojí ruku za kterou mě chytil, ani jsem to nepostřehla.
„A neříkej mi sakra Amy.“ Otočím se ještě na posledním schodě.
„Amando...“ Pokouší se mě chytit za ruku.
„Nemluv na mě, nedotýkej se mě, nekoukej na mě, ani na mě nemysli. Já tě nenávidím a nechci už v životě ani slyšet tvoje jméno! Je ti to jasný?!“ Trhnutím otevřu dveře a vyběhnu na ulici. Sakra jak mi to mohli udělat? Dva lidi, kterým jsem na světě věřila nejvíc. Sakra proč? PROČ??????????
Mám strašnou chuť se opít, takže zalezu do prvního baru, kterej objevím a objednám si dvojitou vodku. Barman mojí objednávku postaví před můj chřtán, já jí do sebe kopnu na ex a poručím si další.
„Těžkej den?“ Ptá se zatímco mi připaluje cigaretu.
„Ani netušíte jak moc.“
„Problém s přítelem?“
„A s matkou.“
„No jo, rodiče to znám.“ Usměje se povzbudivě, ale mě to jen nastartuje, k dalšímu výbuchu.
„Ne, to teda neznáš. Sakra můj kluk mě podvádí s mojí matkou. Víš jak mi bylo když jsem je spolu před necelou půl hodinou načapala?“ A ani nevím jak, ale všechno ze mě vylítlo, jako mávnutím kouzelného proutku, vysypala jsem mu úplně všechno, od prvního rande s Jimmym až po ten šok, co jsem prožila před několika minutama. Barman jen stál a koukal, nic neříkal, dokud jsem neskončila.
„...tak jsem se sebrala, vypadla odsud a skončila jsem tady.“
„Páni...tak to ti nezávidím. Ale víš...je to sice hnusnej podraz, ale mámě to nejspíš budeš muset odpustit... Přece je to tvoje máma, podle mě, teď lítá po celým Brisbane a hledá tě, nebo sedí doma a brečí kvůli tomu co ti provedla... je to taky jenom člověk a dělá chyby jako my ostatní... podívej se na to z jejího úhlu, je asi dlouho sama, a s tvým klukem si rozuměla, nejspíš se to jednou tak semlelo, že spolu ulítli a ona si řekla něco ve smyslu, že je to jen jednou, ty se to nedovíš a nic se neděje, pak to bylo podruhý, potřetí... a vidíš jak to dopadlo. Přece se kvůli tomuhle neodstěhuješ na druhej konec světa...to by byla škoda. Rád bych ti tu zas někdy něco nalil, i když za jinejch okolností.“ Usměje se mile a já si ho pořádně prohlídnu, černý rozcuchany vlasy, temný hnědý až černý oči obkroužený černou tužkou, piercing ve rtu a tetování na pravý ruce. Vlastně má pravdu...mámě bych to odpustit měla, ale ne hned...všechno to chce čas, jak máma, tak Chris (jak se mi barman představil)...na všechno potřebuju jenom čas.
Jmenuji se Amanda Woodward, narodila jsem se 15.7.1989 v anglickém městečku Ipswich, kde jsem s mými rodiči Jasonem a Kimberly žila do svých tří let. Z této doby si toho moc nepamatuji, ale nejspíš jsem byla vcelku normální, občas hodné, občas zlobivé, dítě. V roce 1992 se moji rodiče rozvedli a moje máma se i se mnou odstěhovala do australského města Brisbane, kde jsem začla chodit do školky, posléze do školy a nakonec i na střední školu. Od prvního dne v Austrálii se mi tu líbilo a líbí stále. Co nejvíce? To sama nedokážu říct...snad to, že Brisbane je, ač je to velkoměsto, vesměs klidné a dá se zde provozovat podnikat dělat spousta věcí.
Takhle nějak bych mohla začít esej do školy na téma Místo kde žiju. Akorát, že nemůžu přijít na žádné normální sloveso, kterým bych mohla nahradit provozovat, podnikat nebo dělat... Ach jo... no nic, teď na tu esej kašlu, máme to mít stejně až za dva týdny, času dost. Máma by mě měla pochválit už za to, že jsem se do toho vůbec pustila dneska, obvykle dělám úkoly (pokud je vůbec dělám) na poslední chvíli. Ale jak říkám, teď už na to kašlu a jdu ven se svým klukem Jimem. Napíšu mámě na ledničku vzkaz - JSEM VENKU, PŘIJDU DO PŮLNOCI AMANDA xXx - ještě SMSku Jimovi, že za dvacet minut se sejdeme ve skate parku, v koupelně si ještě obkroužím oči černou tužkou a vyrazím. Do uší si vrazím pecky s kapelou Amanda Woodward, sakra jo, jmenuju se jako ta kapela, ale já si to nevybrala. Tu kapelu mám sice ráda, ale štvou mě lidi co, když tuhle skvělou bandu náhodou znaj, na mě okamžitě spustí ať jim něco zazpívám. Po deseti minutách chůze dorazím do skate parku, kde se pozdravím s pár kámošema, nicméně si sednu na lavičku, zapálím si cigaretu a čekám, než se objeví můj brouček. Jsme spolu už dva a půl roku a klape nám to skvěle. Jsem pořád tak zamilovaná jako na začátku. Jim dorazí o dvě minuty později a na uvítanou mi hned dá pusu.
„Ahoj krásko.“ Pohladí mě po tváři a sedne si vedle mě. Sám vytáhne cigarety a zapálí si.
„Čus kovboji. Tak co podnikneme?“ Zeptám se ho a přitom mu prstem trochu nadzvednu klobouk, který neustále nosí (podobné klobouky nosí Synyster Gates z Avenged Sevenfold, další moje oblíbená kapela), díky tomu klobouku (no nejenom díky němu) si vysloužil přezdívku kovboj a i když vím, že to nemá rád ("Já přece nenosim třásně na kalhotách a nejezdim na mustangovi.") občas mu tak řeknu.
„Já tě nezval, tak vymysli něco ty.“ Pohladí mě zase.
„Jééé, lemro, okej, tak já navrhuju jít si koupit pytlík gumovejch medvídků a vyřvávat na ulici mojí oblíbenou větu.“ Která mimochodem zní "Svobodu gumovejm medvídkům-zrušte sáčky."
„Souhlasim.“ Zazubí se Jim, takže nakonec do půl dvanáctý lítáme po centru Brisbane a vyřváváme jak na lesy aby lidi osvobodili gumový medvídky a zrušili sáčky. Když přijdu domů, máma sedí u mého počítače a čte si svoje e-maily.
„Ahoj.“ Pozdravím jí a dám jí pusu na tvář.
„Ahoj, zlatíčko. Tak jak bylo venku?“ Ptá se.
„Jo dobrý, byli jsme s Jimem v centru a zachraňovali gumový medvídky.“ Zasměju se a přitom si z rukou stáhnu černý návleky.
„Páni, taková odvaha.“ Směje se mamka se mnou. Taky s náma jednou zachraňovala, když jsme byli všichni tři na diskotéce a malinko jsme mojí maminku přiopili. Nemůžu si na mamku stěžovat, já s ní mám krásnej vztah a jsem moc ráda, že si rozumí i s mým klukem. Třeba když jsem byla na výměnném pobytu v USA (přesněji v Kalifornii), tak se prý s Jimem dvakrát sešli na kafe aby si popovídali. No...nic proti tomu nemám, ale mohla mi to napsat aspoň v SMSce. Do Ameriky to zas tak drahý neni.
„No maminko moje drahá, jsem totálně mrtvá, domů jsem skoro nedošla, takže se dojdu vysprchovat a jdu spát.“ Zívnu si na celý kolo a co jsem řekla, jdu hned splnit.
A máme tu ráníčko. To je první co mě napadne, když ráno otevřu oči. Hmmm, ale zas do tý blbý školy, to je ta druhá myšlenka. Vyhrabu se z postele a jdu se hodit do gala. Nalíčit, oblíct, překontrolovat věci v tašce a šupajdit na školní autobus. Po cestě cigareta a už to frčí. Skočím dovnitř a jdu hned za mojí kámoškou Misty. Cestou probíráme jejího Jacka (ne, to není její kluk, ale její kocour, kterej prej včera snědl nějakej hnus a v noci ho vezli na veterinu, protože pořád jen zvracel a prskal) a než dojedeme do školy dostaneme se i k tématu můj Skellinghton (to je zase můj sameček krajty královské).
Ve škole je jako obvykle nuda, takže výuku strávím posloucháním muziky na MP3 přehrávači a kreslením si různých nesmyslů. No a poslední hodinu se dokonce dokopu k tomu abych malinko pohnula s tou esejí Místo kde bydlím. Dneska nám zázračně odpadla francouzština, takže místo poslední hodiny můžu překvapit Jima u něj doma (Jimmymu je dvaadvacet, už pracuje a dneska má zrovna noční směnu, takže nejspíš spí). Ze školy to beru poklusem a zastavím se až před domem rodiny McCharles. Nemám iluze, že by mi Jim došel otevřít kdybych zvonila, takže to klasicky beru přes sklep, kde je neustále přiotevřené okno. Vlezu dovnitř a jdu nahoru, už na schodech slyším podivné zvuky...no možná se Jim kouká na televizi, ale to zní jako když.... ne, ne to je absurdní, jsme spolu dva a půl roku a skvěle nám to klape. Jimmy mě miluje...aspoň mi to pořád říká a já mu věřím. Ovšem to co vidím jakmile strčím do dveří jeho pokoje mě vyvede z omylu. V posteli sice je, ale rozhodně ne sám a rozhodně nespí. V té posteli je s ním totiž moje matka. Zírám na ně jak se vášnivě milují, tak jako jsme se s Jimmym milovali snad tisíckrát my, tak se on teď miluje s ženou, která mě počala, porodila, vychovala... Ne, tohle neni moje matka, matka by něco takovýho nikdy neudělala. Myšlenky mi víří hlavou jako šílený a do očí se mi tlačí slzy. Toho, že tam jsem si oba všimnou teprve až když potáhnu nosem. Sakra, ani kapesník nemám.
„Amando...co...co tady děláš?“ Ptá se mě máma. Tsss, máma, tohle sakra neni moje máma.
„Na to bych se spíš měla zeptat já, ne?“ Zakňourám. Jimmy se zvedne zpod mojí mámy, ježiš, to je nechutný... milovali se ve stejné poloze jakou mám ráda já.
„Lásko...já ti to vysvětlím...“ Jimmy jde ke mně, ale mě se během tří vteřin tak dokonale zhnusil, že ho od sebe odstrčím. Zvláštní, v jedný vteřině můžete někoho milovat k smrti a v další ho k smrti nenávidíte.
„Ty na mě nesahej. Jsi podrazák, hnusná, podrazácká svině a já ti tolik věřila, tak moc jsem byla blbá, že jsem si myslela, že spolu budem napořád, nebo aspoň na hodně dlouho...“ Brečím dál.
„Ale včeličko, já miluju jenom tebe.“ Snaží se mě obejmout, ale to tvrdě narazil, vpálím mu do obličeje takovou ránu, až se mu z nosu spustí krev.
„Ale no tak zlato...nebudeme z toho dělat takovou vědu ne?“ Ptá se máma a oblíká se.
„Že z toho nebudeme dělat vědu? A to jako myslíš vážně? Uvědomuješ si sakra cos právě udělala? Tys tu spala s MÝM klukem. Jaks to mohla vůbec udělat? Ani nevím jak ti mám říct. Ty nejsi moje máma, máma by něco takovýho nikdy neudělala, rozumíš co ti řikám? Neudělala, jsi děvka!!!!!! Nesnáším vás, oba!!! A už vás nechci nikdy vidět! Tebe“ ukážu na Jima „určitě ne a tebe“ ukážu na Kimberly Woodward „nejspíš budu muset vídat ještě do konce semestru, pak se sbalím a stěhuju se do Anglie!“ Ječím jak na lesy.
„A kam se tam chceš asi odstěhovat?“
„To je jedno, k tátovi, k babičce, všude bude líp než s tebou. Nenávidím tě!“ Popadnu svojí tašku a otáčím se abych odešla. Sbíhám schody, ale za sebou slyším kroky.
„No tak Amy počkej.“
„Neříkej mi Amy do háje!“ Řvu na Jimmyho.
„Amando...nech si to vysvětlit. Byl to jen úlet. Jen jednou.“ Otočím se takovou rychlostí až do mě Jimmy skoro narazí.
„Tohle byl úlet? Myslíš, že jsem blbá? Sakra tohle nebyl žádnej úlet, přesně víte co se tomu druhýmu líbí a kdyby to byl úlet tak spolu šukáte někde v autě, na poli, kdekoli, ale ne u tebe doma, když víš, že se vaši vrátí až večer a já mám školu do tří!“ Křičím dál jak siréna.
„Páni Amy, jsi tak chytrá. Já tě miluju.“
„To si strč do prdele, já ti nevěřim ani slovo Jamesi.“ Ukážu mu zdvyženej prostředníček a vytrhnu mu svojí ruku za kterou mě chytil, ani jsem to nepostřehla.
„A neříkej mi sakra Amy.“ Otočím se ještě na posledním schodě.
„Amando...“ Pokouší se mě chytit za ruku.
„Nemluv na mě, nedotýkej se mě, nekoukej na mě, ani na mě nemysli. Já tě nenávidím a nechci už v životě ani slyšet tvoje jméno! Je ti to jasný?!“ Trhnutím otevřu dveře a vyběhnu na ulici. Sakra jak mi to mohli udělat? Dva lidi, kterým jsem na světě věřila nejvíc. Sakra proč? PROČ??????????
Mám strašnou chuť se opít, takže zalezu do prvního baru, kterej objevím a objednám si dvojitou vodku. Barman mojí objednávku postaví před můj chřtán, já jí do sebe kopnu na ex a poručím si další.
„Těžkej den?“ Ptá se zatímco mi připaluje cigaretu.
„Ani netušíte jak moc.“
„Problém s přítelem?“
„A s matkou.“
„No jo, rodiče to znám.“ Usměje se povzbudivě, ale mě to jen nastartuje, k dalšímu výbuchu.
„Ne, to teda neznáš. Sakra můj kluk mě podvádí s mojí matkou. Víš jak mi bylo když jsem je spolu před necelou půl hodinou načapala?“ A ani nevím jak, ale všechno ze mě vylítlo, jako mávnutím kouzelného proutku, vysypala jsem mu úplně všechno, od prvního rande s Jimmym až po ten šok, co jsem prožila před několika minutama. Barman jen stál a koukal, nic neříkal, dokud jsem neskončila.
„...tak jsem se sebrala, vypadla odsud a skončila jsem tady.“
„Páni...tak to ti nezávidím. Ale víš...je to sice hnusnej podraz, ale mámě to nejspíš budeš muset odpustit... Přece je to tvoje máma, podle mě, teď lítá po celým Brisbane a hledá tě, nebo sedí doma a brečí kvůli tomu co ti provedla... je to taky jenom člověk a dělá chyby jako my ostatní... podívej se na to z jejího úhlu, je asi dlouho sama, a s tvým klukem si rozuměla, nejspíš se to jednou tak semlelo, že spolu ulítli a ona si řekla něco ve smyslu, že je to jen jednou, ty se to nedovíš a nic se neděje, pak to bylo podruhý, potřetí... a vidíš jak to dopadlo. Přece se kvůli tomuhle neodstěhuješ na druhej konec světa...to by byla škoda. Rád bych ti tu zas někdy něco nalil, i když za jinejch okolností.“ Usměje se mile a já si ho pořádně prohlídnu, černý rozcuchany vlasy, temný hnědý až černý oči obkroužený černou tužkou, piercing ve rtu a tetování na pravý ruce. Vlastně má pravdu...mámě bych to odpustit měla, ale ne hned...všechno to chce čas, jak máma, tak Chris (jak se mi barman představil)...na všechno potřebuju jenom čas.
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.