Naposledy...

Anotace: ...věděla jsem, že to musím skončit...

Už mě čekal, přišla jsem k němu a tiše vklouzla do dveří, které za mnou zavřel. Podívala jsem se mu do očí a věděla jsem, že mu stejně neřeknu to, k čemu jsem se chystala. Byla jsem ztracená.
Pohladil mě po tváři a něžně mě políbil. Polibek jsem mu vrátila a po něm následoval další a další... Líbali jsme se tak jako by měl nastat konec světa a my se mohli těmito polibky spasit... Sotva jsem popadala dech. Pak jsem si opřela hlavu o jeho rameno a tiše se rozplakala. Hladil mě po vlasech a utěšoval mě, ale nebylo to nic platné. Nevěděl, co se mi v tu chvíli honí hlavou, nevěděl, že tohle je ta poslední chvíle, kdy jsme spolu! Zvedla jsem k němu svoje uplakané oči a on mi začal stírat slzy, které mi tekly po tvářích. Pak jsem ho naposledy políbila a odešla...
---
To bylo před týdnem, teď mám v srdci díru jako hrom, ale už jsem nemohla být jen TA TŘETÍ. Vím jistě, že by se stejně nikdy nerozhodl pro mě. A jestli lituju toho, co se mezi námi odehrávalo? Nevím, já ho milovala, vlastně ho mám pořád ráda, co cítil doopravdy on ke mně, netuším a už to ani nechci vědět. Je konec. Už ho nenechám si se mnou hrát...